Dřív Evropu rozdělovala víra, dnes je to ideologie. Orbán může EU úplně zničit

Evropa je zase jednou rozdělená, píše ve svém komentáři pro New Statesman Timothy Less z univerzity Cambridge. Tentokrát mezi obránce liberální demokracie na západě a severu kontinentu a státy na východě a jihu Evropy, které ji čím dál častěji odmítají.

Mezi takové se podle Lesse řadí i Česká republika pod vedením „byznysmena“ Andreje Babiše. Ačkoliv formy vlády se v našem regionu liší, vždyť na Slovensku vládne levice a v Polsku křesťansky inspirovaná pravice, regionální partneři si dobře rozumí.

Vlna národně orientovaného konzervatismu, která je ve střední a východní Evropě populární, se pomalu přelévá do sousedícího Rakouska a Itálie. I tam na pozadí migrační krize začaly převažovat tradiční rodinné a vlastenecké hodnoty.

Na druhé straně pomyslné barikády stojí například Francie, země Beneluxu nebo skandinávské státy. Ve všech těchto zemích se liberálové ve volbách udrželi u moci. Profesora univerzity v Cambridge to nepřekvapuje, protože liberální demokracie tu vznikla, aby naplnila zdejší požadavky.

Tam, kde dříve Evropany rozdělovala otázka víry a rivalita jednotlivých říší a velmocí, je dnes problémem ideologie, konstatuje Less. A bojištěm mezi znesvářenými stranami se logicky stala Evropská unie.

Právě ta stojí na počátku celého problému, politickou transformaci v Maďarsku nebo na Slovensku totiž dlouho ignorovala, když se potýkala s ekonomickou krizí na přelomu desetiletí. Východoevropské státy, které před jejím vypuknutím, tak moc toužily po přijetí do EU, jí náhle začaly přivádět k vnitřnímu rozkolu.

Definitivní bod zlomu přišel v polovině této dekády, kdy evropští lídři řešili finanční situaci Řeků, začínající migrační krizi a úspěšné referendum o brexitu. Až v tu chvíli si představitelé EU uvědomili, jak blízko je její možný kolaps. Nadějí na zvrácení situace se pro ně stalo zvolení Emanuela Macrona francouzským prezidentem i současný ekonomický růst napříč Evropou.

Evropská unie se však nesmířila se současným vývojem v některých postkomunistických zemích. Nechvalně známý článek 7, který může zástupce státu vyřadit z Rady ministrů, již použila proti Maďarům a Polákům. Viktor Orbán si dokonce vysloužil nálepku „člověka, který může EU nadobro zničit“.

Dlouho očekávaným soubojem mezi oběma tábory budou květnové volby do Evropského parlamentu, v nich se očekává úspěch antiliberálních sil. Orbán, který je označil za duel mezi ním a Macronem, doufá ve vítězství a změnu kurzu EU směrem k federaci „opravdu nezávislých národních států“.

I kdyby uspěl, bude se s velkou pravděpodobností stále potýkat s liberálním Západem, který bude využívat svého práva veta při jakékoliv snaze o transformaci Evropské unie. Evropa tak pravděpodobně zůstane rozdělená i po blížících se eurovolbách.