Studie porovnala východ a západ Evropy. Zjistila překvapivé věci

Volby do evropského parlamentu bývají v médiích líčeny jako souboj proevropských a protievropských stran, respektive jako boj podporovatelů EU proti nacionalistům. To je však poněkud zavádějící rozlišení. Průzkum ukazuje, že většina Evropanů nevnímá evropskou a národní identitu jako vzájemně se vylučující kategorie. Jen 25% respondentů nesouhlasilo s tvrzením, že evropská identita je tak důležitá jako ta národní.

Podle průzkumu s tímto tvrzení souhlasili více východoevropské národy než ty západní. Nejvíce s tím souhlasili Maďaři – 60% jich řeklo, že evropská identita je pro ně stejně důležitá jako ta národní, přičemž jen něco málo přes 10% s tímto tvrzením nesouhlasilo. V případě Polska s tím souhlasilo přes 50% respondentů, přes 10% nesouhlasilo. Z České republiky s tvrzením souhlasilo přes 40% oslovených, přes 20% nesouhlasilo. U Slováků byl podobný počet těch, co s tvrzením souhlasili, menší počet (přes 10%) s tím nesouhlasil.

Na opačné straně žebříčku se umístily ty státy, které jsou obvykle považovány za nejvíce proevropské. Přes 20% dánských respondentů považuje evropskou identitu za stejně důležitou jako je národní, takřka 40% Dánů má však na celou záležitost jiný názor. Podobně s tímto tvrzením souhlasí takřka 30% Švédů, přes 30% s tím však nesouhlasí.

Tyto údaje problematizují klasickou tezi mezi proevropským Západem a protievropským Východem. Podle průzkumu Polsko, Maďarsko a Rumunsko (spolu s Španělskem) nejvíce tvrdili, že členství v EU je chrání před excesy a chybami národních vlád. Podle badatelů tedy skutečné rozdělení mezi státy a voliči není v tom, zdali jsou proevropští či protievropští, ale v tom, jak lidé vnímají oba politické systémy, ten evropský i ten národní.

European Council on Foreign Relations rozlišuje mezi čtyřmi pozicemi, jak se lidé dívají na národní a politický systém EU, na jejichž základě lze potom určit, jak se k EU celkově staví daný stát. Jedná se o věřící v systém, hnutí žlutých vest, proevropany zanechané napospas a nacionalistické euroskeptiky.

Skupina „věřící v systém“ sestává z lidí, kteří si myslí, že jak národní politické instituce, tak ty evropské fungují. Přestavují 24% evropského voličstva. Nejvíce jich je v Dánsku, kde si to myslí 55%, většinu představují i v Německu, Nizozemsku či Švédsku. Málo jich není ani v ČR – asi 23%, což je druhé největší procentuální zastoupení. Podobně je na tom Maďarsko.

Lidé patřící do hnutí žlutých vest jsou přesvědčeni, že oba politické systémy jsou nefunkční. Jako jediné řešení považují revoluci. Vzhledem k názvu této skupiny není překvapivé, že jich je nejvíce ve Francii, kde takto vyjádřilo 69% respondentů. Taktéž se jedná o největší skupinu v Řecku a Itálii. Jsou též nejvíce procentuálně zastoupeni v ČR (40%) a na Slovensku (44%).

„Proevropané zanecháni napospas“ tvoří skupinu s nejmenšími příjmy. Jedná se o převážně mladé lidi a ženy. Podle nich evropský politický systém funguje, ne tak ten národní. Nejvíce je jich je v Rumunsku (64%), Maďarsku (42%) a Polsku (34%), představují též značně rozšířenou skupinu na Slovensku (38%).Právě tuto skupinu lze považovat za výrazně východoevropský fenomén, v západní Evropě je nedůvěra k národnímu politickému systému poměrně malá a spíše existuje nedůvěra k EU. V ČR má tato skupina 22% zastoupení.

Pojetí, že národní politický systém na rozdíl od toho evropského funguje, je určujícím názorem „nacionalistických euroskeptiků.“ Nejrozšířenější skupinou jsou v Rakousku, kde tvoří 31%, o jeden procentuální bod je však i v Rakousku více věřících v systém. Nacionalističtí euroskeptici nikde netvořili procentuální většinu, v Německu, Dánsku a Nizozemsku jich nicméně bylo více než proevropanů zanechaných napospas. V České republice tvořili nejmenší procentuální skupinu (15%).

Průzkum tedy ukazuje, že vyloženě nacionalistický euroskepticismus je spíše typický pro západní Evropu. To neznamená, že by tyto země byly více rasistické a populistické než ty východní. Spíše to dokládá větší důvěru v národní politické instituce, která ve východní post-komunistické Evropě, potýkající se se silnou korupcí, není příliš rozšířená.