Hrůza války v Kosovu je zpět: Kšeftovalo se s lidskými orgány?

Williamsonovo vyšetřování navazuje na zprávu, kterou pro Radu Evropy vypracoval v roce 2010 Dick Marty. Podle ní někdejší povstalecká Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) praktikovala v Kosovu a Albánii obchod s lidskými orgány zajatých Srbů a kosovských Albánců, kteří nesouhlasili s praktikami UÇK. Williamson řekl, že UÇK praktikovala únosy a vraždy ve velkém a systematickým způsobem.

Povstalecká armáda za kosovské války řídila zajatecké tábory na hranici s Albánií a do prodeje orgánů byli zapojeni údajně i její velitelé. V otázce obchodování s lidskými orgány Williamson nikoho nejmenoval a nepotvrdil ani, že šlo o stovky obětí. "Přibližný počet je hrst, a to je míněno doslova deset," sdělil a ukázal obě ruce s nataženými prsty.

Jeho vyšetřování trvá dva a půl roku a Williamson řekl, že jeho skupina může potvrdit také zprávy ochránců lidských práv o tom, že lidé z UÇK pronásledovali Srby, Romy a příslušníky dalších menšin.

Na Williamsonovo oznámení reagovala organizace ochránců lidských práv z Amnesty International (AI). "Pro rodiny 400 kosovských Srbů, které pravděpodobně UÇK unesla a převezla do Albánie, kde byli asi zavražděni, je to krok směrem ke spravedlnosti," sdělil Sian Jones z AI.

Eticky i zdravotně závažnější a zapeklitější je dárcovství životně důležitých orgánů. Ve většině světa je takové darování dovolené pouze nezištným dobrovolníkům. Asi nikoho nepřekvapí, že poptávka vysoce převyšuje nabídku. Každý nemá blízkého příbuzného, který nebude váhat pomoci a i kdyby měl, ne vždy je transplantace možná z důvodů krevní neshody či jiných fyziologických příčin.

A ve chvíli, kdy něco není dostupné, objeví se to na černém trhu. Tak to vždy bylo a vždy to tak bude. Světová zdravotnická organizace WHO uvedla v roce 2012, že se na černém trhu ročně prodá kolem 10 000 orgánů, to vychází na přibližně 27 operací denně. Nikoho nepřekvapí, že nejčastějšími dárci se stávají lidé v tíživé finanční situaci a centra nelegálního obchodu se soustředí v rozvojových zemích, píše generace21.cz.

Ve Spojených státech, Německu, Británii nebo Skandinávii musí dárce s posmrtným manipulaváním s jeho orgány souhlasit. V jiných státech, mezi které se řadí i Česká republika, je posmrtné darování „automatické", pokud nebylo vyloženě zakázané. Dokonce existuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.