NÁZOR: EU ztrácí trpělivost s Orbánem. Politolog objasnil, zda lze Maďarsko vyloučit

Orbán naposledy prosadil legislativu, kterou označuje jako "zákon na ochranu dětí", jejíž podstatou je kriminalizace sdílení takových informací s nezletilci, jež by mohly být považovány za propagaci homosexuality, nastiňuje politolog. Dodává, že zákon zakazuje veškeré produkty, reklamu a mediální obsah zachycující homosexualitu, stejně jako osvětové programy o sexuálních menšinách, pokud se byť jen zmiňují o existenci gayů a transsexuálů jedinců.

Zákon autor komentáře označuje za poslední z řady snah omezit práva a svobody sexuálních menšin v Maďarsku. Situaci přirovnává k někdejšímu britskému zákonu iniciovanému Margareth Thatcherovou, který zakázal vzdělávacím institucím v zemi "učení o přijatelnosti homosexuality coby náhrady rodinného vztahu". I proti této legislativě existovala od počátku opozice, přesto byla zrušena až v roce 2003 a britští konzervativci se nakonec za její zavedení omluvili, poukazuje Kyris.  

Europarlament považuje maďarský zákon za součást postupného rozkladu základních práv v zemi a státem propagovanou fobii ze sexuálních menšin vnímá nejen jako útok na lidská práva, ale jako širší politickou agendu, jejímž cílem je podlomit demokracii a právní stát, uvádí politolog. Odkazuje také na stanovisko Evropské komise, že rovnost a respekt k důstojnosti a lidským právům jsou základní hodnoty EU zakotvené v druhém článku její smlouvy.

Evropská komise tak zahájila s Maďarském řízení a mnoho členských zemí volá po rozhodné akci, upozorňuje Kyris. Zmiňuje prohlášení nizozemského premiéra Marka Rutteho, podle něhož zákon ukázal, že Maďarsko již nemá v EU místo, stejně jako slova lucemburského ministra zahraničí, že by mělo být vypsáno referendum o tom, zda Maďarsku umožnit další členství v Unii.   

"Může ale EU vyloučit Maďarsko, pokud bude chtít?" klade otázku odborník. Vyzdvihuje, že ukončení členství v mezinárodní organizaci není příliš časté a pokud se podíváme na OSN - nejambicióznější pokus o sdružení států v mezinárodní organizaci -, nemusí být sice vždy lehké vstoupit, přesto je mnohem těžší členský stát vyloučit.   

Precedenty z minulosti

V roce 1971 Valné shromáždění OSN rozhodlo o nahrazení představitelů z Tchaj-wanu těmi z pevninské Číny, připomíná politolog. Vysvětluje, že důvodem bylo uznání, že Maův, nikoliv Čankajškův režim reprezentuje čínský stát, což zároveň znamenalo, že Tchaj-wan byl v praxi z OSN vyloučen.   

Dalším vzácným příkladem je rozhodnutí Valného shromáždění OSN, že na Federativní republiku Jugoslávie, která se v té době skládala pouze ze Srbska a Černé Hory, po oddělení dalších bývalých republik automaticky nepřechází členství někdejší Jugoslávie v OSN a okleštěný státní útvar o něj musí opět požádat, konstatuje autor komentáře. Dodává, že v praxi to znamenalo vyloučení Jugoslávie z organizace, přičemž trvalo dalších 8 let, než byl její nástupce opětovně přijat coby nový stát.  

"Klíčový rozdíl mezi případy Tchaj-wanu, Federativní republiky Jugoslávie a Maďarska je to, že členství v OSN závisí především na tom, aby člen byl mírumilovným státem, zatímco EU má o poznání složitější kritéria," píše Kyris. Dodává, že z tohoto důvodu stojí mnoho států mimo EU, ale jen málo uznaných států stojí mimo OSN.

Navíc členství Tchaj-wanu a Federativní republiky Jugoslávie v OSN bylo v praxi ukončeno, protože tyto útvary přestaly být považovány za státy, zdůrazňuje expert. Podotýká, že maďarský případ je jiný, nikdo nezpochybňuje jeho maďarský status státního útvaru, pouze dodržování povinností člena EU pod Orbánovým vedením a v takovém případě bývá běžnější reakcí pozastavení členství, nikoliv vyloučení.

Mnoho mezinárodních organizací například pozastavilo členství Jihoafrické republice během apartheidu, připomíná Kyris. Dodává, že Organizace amerických států zase pozastavila členství Kubě a Hondurasu, konkrétně mezi lety 1962-2009, resp. 2009-2011, jelikož tamní vlády porušovaly závazek k demokratickým institucím vyplývající z Meziamerické demokratické charty.   

Jak politolog uvádí, také Řecku bylo na přelomu 60. a 70. let pozastaveno členství v Radě Evropy kvůli diktátorskému režimu, podobně jako má od roku 2011 Sýrie pozastavené členství v Lize arabských států a od roku 2012 v Organizaci islámské spolupráce.

Příběh se opakuje?

Sedmý článek smlouvy o EU umožňuje členskému státu pozastavit hlasovací právo, pokud závažně a trvale porušuje principy, na nichž je Unie založená, konstatuje expert. Domnívá se, že dopad by nebyl příliš odlišný od výše uvedených minulých kroků jiných mezinárodních organizací.    

"Tento mechanismus ale nebyl nikdy použit a nebylo by snadné jej aktivovat," soudí Kyris. Připomíná, že předchozí pokusy o uplatnění sedmého článku proti Maďarsku v reakci na jeho zacházení v uprchlíky a migranty neuspěly.

Zmíněný mechanismus nicméně v současnosti může představovat jedinou adekvátní odpověď na maďarské jednání, myslí si politolog. Zdůrazňuje přitom, že aktuálně neexistuje jasná cesta, jak z EU vyloučit členský stát, a protože mezinárodní organizace své členy příliš často nevylučují, dočasné opatření jako například zbavení Maďarska hlasovacího práva či jiných výhod členství v EU může být lepším postupem.

"Pakliže jsou podmínkou členství (v EU) svoboda, demokracie a dodržování lidských práv, základních svobod a právního státu, nemělo by jejich nerespektování přinášet důsledky?" vznáší autor komentáře závěrečnou řečnickou otázku.