Nacisté opět u moci? Co znamená úspěch AfD pro německou politiku

Samotná AfD se považuje za vlasteneckou, demokratickou a konzervativní stranu, hájící tradiční hodnoty. Kritici z celého politického spektra však tvrdí, že je to sdružení pravicových extremistů. Ministr zahraničí Sigmar Gabriel o AfD prohlásil, že se jejím prostřednictvím vrátí do Bundestagu  „opravdoví nacisté.“

Vrchní německý odborník na politické strany Oskar Niedermayer si myslí, že množství pozic uvnitř AfD nejde sjednotit jedním slovem. AfD definuje jako „nacionalisticko-konzervativní stranou se vzrůstajícími vazbami k pravicovému extremismu." Ačkoliv se AfD vyjadřovala ke všem možným tématům, pro většinu Němců má však odborné znalosti jen v jedné věci – imigraci, ukázal nedávný výzkum uskutečněný respektovanou Bertelsmannovou nadací.

V den voleb se strana na svých webových stránkách uvedla sedm důvodů, proč by pro ni měli němečtí občané hlasovat. První čtyři byly o žadatelích o azyl, imigraci a islámu. DW varuje před tím, považovat všechny voliče za AfD za nacisty, upozorňuje však, že nejde přehlížet fakt, že strana skutečně pracuje s představami Němců jako lidí specifické etnicity a kultury, kteří jsou nadřazeni jinému etniku, jmenovitě lidem z Severní Afriky a Blízkého východu.

Kontroverzní strana

Členové AfD, jenž získala okolo 13% hlasů, sami přispívali k nařčením ze více méně skrytého nacismu svými kontroverzními výroky. Někteří z nich se o ústavě vyjádřili v tom smyslu, že „není napsána na kameni", požadovali ukončení „kultu viny" okolo holocaustu, varovali před  „vytvořením smíšených národů "(Mischvölker -znamenající též kočovníky) a nazvali kancléřku Angelu Merkelovou a další přední politikovy „zrádci jejich lidu."

Mnoho z nich bylo spojeno s menšími pravicově extremistickými stranami, jako jsou NPD a Die Republikaner (republikáni) či s krajně pravicovými hnutími typu PEGIDA, které je pod dozorem Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Z 94 kandidátů s reálnou šancí na získání křesla v Budestagu je jich 35, co jsou krajně pravicově extremističtí, podle magazínu Bento

Obtíže AfD v parlamentu

Pro svou radikálnost a nelichotivé spojování s extremismem bude mít strana pravděpodobně těžkou pozici v parlamentu. Ačkoliv není ještě jisté, jakou zde bude hrát roli, jak se teprve vytváří koalice, už teď se zdá, že bude bez jakýchkoliv spojenců. Navíc, pokud sociální demokraté skutečně půjdou do opozice, ani její třetí místo ve volbách ji nezajistí místo nejsilnější opozice. Následkem toho bude mít AfD jen malou roli na jakoukoli legislativu přijatou v příštích čtyřech letech.

Prakticky nulový význam ji může znehodnotit v očích voličů. AfD slíbila, že zahájí parlamentní vyšetřování ohledně toho, co jedna z volebních lídrů strany, Alice Weidelová nazvala „nezákonnými" rozhodnutími Merkelové. Je však naprosto nemyslitelné, že by AfD byla schopná přesvědčit některou z ostatních stran, aby tuto snahu podpořily. A voliči, kteří si od AfD slibovali radikální skutky, se možná nebudou chtít spokojit jen s plamennou rétorikou.

Strmý vzestup a ještě strmější pád?

Pověsti a důvěryhodnosti strany nepomáhají ani vnitrostranické půtky a štěpení vycházející z plurality názorů uvnitř ní. Spolupředsedkyně strany Frauke Petryová, jenž v AfD zastává „umírněné křídlo“, hned po volbách oznámila, že nebude v parlamentní stranické frakci kvůli „vnitřním názorovým rozdílům“ ve straně.  Petryová už několik měsíců nemluvila s dvojicí volebních vůdců Alexanderem Gaulandem a Alicí Weidelovou. U nich též hrozí značné riziko konfliktu. Zatímco Gauland je napojen na extremistické křídlo strany, lesbička Weidelová je více „umírněná.“

Krajně pravicové křídlo může využít možností svobodného projevu v parlamentu, jenž jí poslouží jako kanál pro vyjadřování těch druhů myšlenek, které by se jinak velmi obtížně dostávali k širšímu publiku. Podle Nidermayera však, pokud se strana chce etablovat jako dlouhodobější síla na německé politické síly, bude muset vytyčit jasné hranice mezi sebou a pravicovým extremismem.