Holocaust pro muslimy, bratrství bílých? Východní Evropa se nepoučila, zní z Británie

Homogenní vězeňské tábory

Na západě Evropy je 11. listopad připomínkou marného vítězství, ale východě kontinentu je oslavován jako moment triumfu, ačkoliv po něm následovaly další, mnohem ničivější prohry, konstatuje editorial. Zdůrazňuje, že zářné ideály roku 1918 byly budovány kolem romantické koncepce nacionalismu, přičemž východní Evropa osvobozená od nadnárodních říší, které se táhly od Vídně po Petrohrad, se změnila v směsici malých států - od Finska po Jugoslávii -, kde měly panovat bratrství a prosperita pod záštitou Společnosti národů.

"Šlo o záplatování, které se během 25 let zhroutilo v nejhorší válku - a genocidu - v evropské historii, následovanou etnickým čištěním přeživších napříč celou východní Evropou, jak se staré státy znovu utvářely  coby homogenní vězeňské tábory," píše The Guardian. Připomíná, že konec druhé světové války přinesl na Západě vzestup zcela jiného ideálu státnosti - v naději, že státní hranice nemusí být tak důležité a namísto čehosi pevného se stanou pouhými vráskami na celkově přívětivé tváři dějin, se vytvářela Evropská unie.

Po pádu berlínské zdi se zdálo, že toto pojetí se musí za čas rozšířit na východ, dokonce i do bývalé Jugoslávie, poukazuje britský deník. Odkazuje na přesvědčení, že každý Evropan - nikoliv pouze Židé - si vzal poučení z první poloviny 20. století, které znělo: "Už nikdy ". Tento slogan přitom zněl více než posvátně uplynulou sobotu, kdy varšavskými ulicemi pochodovalo 60 tisíc bílých nacionalistů s transparenty typu "chceme boha", "za bílé Polsko", "holocaust pro muslimy" a "za bratrství bílých národů".

Liberální deník se ptá, zda se snad nějaký z těchto principů po roce 1918 osvědčil, a připomíná, že vina za kolaps mezinárodního meziválečného řádu byla krajní pravicí přisuzována Židům, podobně jako se dnes mluví o muslimech. "Současná (polská vládní) koalice ale prohlubuje také tradiční antisemitismus," varuje The Guardian. Vysvětluje, že mezi organizátory akce se nacházely i skupiny, které byly aktivní v šíření antisemitismu ve 30. letech, a pozvání obdržel také americký neonacista Richard Spencer, byť ho nakonec spíše autoritářská a nacionalistická strana Právo a spravedlnost nevpustila do země.      

Nebezpečné emoce

Přesvědčení neonacisté tvoří zatím pouze malou část tohoto hnutí, připouští editorial s tím, že nejsme svědky přímého návratu do 30. let, avšak slogany, které v sobotu v Polsku zaznívaly, označuje za znepokojivou ozvěnu doby před 80 lety.

"Máme tu znovu rostoucí zástup lidí, kteří vědí, že ekonomika pro ně nemá důstojné uplatnění, a kteří považují tento útok na svou vlastní cenu zároveň jako útok na národ, stát či dokonce rasu, k níž se tak hrdě hlásí," deklaruje prestižní server. Dodává, že chování těchto lidí přitom vrhá hanbu na všechny tři zmíněné entity.

Dané emoce označuje The Guardian za nebezpečné: "Pokud sledujeme tyto pochody, měli bychom mít na paměti opojný entusiasmus, s nímž bylo vítáno vypuknutí války, jejíž hrůzy skončily o 4 roky později a které si stále připomínáme."

Těžce se rodící společná zkušenost jednotlivých generací je často snadno zapomenuta generací další, která ji dostala jako dárek, konstatuje britský deník. Deklaruje, že jediný způsob, jakým se dá čelit tomuto překroucenému idealismu, je myšlenka pokroku a umírněnosti, která může mít stejný význam a naléhavost, ale jde o hodnoty pro všechny lidi, nikoliv pro jednotlivé rasy nebo konfese.