Macron chce společnou evropskou armádu proti Rusku, Číně a USA

„Musíme sami sebe ochránit s ohledem na Rusko, Čínu, ale i Spojené státy,“ řekl Macron francouzskému rádiu. „Potřebujeme armádu, která se ubrání lépe sama, bez toho, aby závisela na Spojených státech, více suverénním způsobem.“

Macron svým plánem reaguje na rozhodnutí Trumpa odstoupit od Smlouvy o raketách středního a krátkého doletu (INF) uzavřenou za amerického prezidenta Ronalda Reagana ještě se Sovětským svazem. Podle Macrona je Evropa hlavní „obětí“ tohoto kroku a všemi nebezpečími z něho vyplývajícími.

Evropští státníci jsou velmi znepokojeni příležitostnými Trumpovými výhrůžkami, že se USA stáhne z NATO, pokud evropské státy nebudou dávat na obranu požadované 2% HDP. Zároveň však jsou stejným způsobem znepokojeni velkým množstvím prostředků, které Trumpova administrativa věnuje do vojenských záležitostí spojených s Evropou (4,7 miliard dolarů tento rok v porovnání s 789 milióny dolarů v roce 2016). Už tak poměrně výrazná propast mezi vojenským potenciálem USA a evropskými státy se ještě zvyšuje a evropští státníci se začínají obávat toho, že že pokud by USA se staly za Trumpova vedení potencionálním soupeřem, nebudou jim moci stačit.  

Možnosti vzniku armády EU

Myšlenka evropské armády se začala šířit na nejvyšších místech evropské politiky v kontextu ukrajinské krize a ruského záboru Krymu. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v roce 2015 řekl, že EU potřebuje vlastní armádu, aby byla brána vážně v mezinárodních otázkách.  

Zatím se však nedaří vytvořit žádnou spojitou evropskou vojenskou sílu, která by přesahovala poměrně omezený rámec menších kontigentů tvořených z několika spolupracujících evropských subjektů. Evropské armády se sice poměrně pravidelně setkávají na společených cvičení, zaměřují se ale více na výcvik protiteroristických sil než že by se pokoušely utvářet větší konvenční armádu.

Jak upozornil magazín Foreign Policy, významnou překážkou k vytvoření evropské armády je odlišná vojenská technika používaná jednotlivými evropskými armádami a na ní navázaný ekonomický protekcionismus evropských zemí. Navíc, některé země berou vojenskou hrozbu vážněji než jiné. Např. Německo i navzdory kritice Trumpa a hrozbě vzmáhajícího se Ruska se zatím neodhodlalo zvýšit své výdaje na obranu na 2% HDP.

Stopku Macronovým evropským plánům též poskytl Brexit. Velká Británie disponuje jednou z vůbec největších a nejefektivnějších armád a je jedna z pěti zemí NATO, která dává na obranu požadované 2% HDP. Británie taktéž bere velmi vážně v úvahu možnost vojenské konfrontace s Ruskem. Britská armáda uskutečnila minulý měsíc vojenské cvičení v Ománu, nazvané Saif Sareea 3, jehož cílem bylo připravit armádu na případné konvenční vojenské střetnutí s Ruskem.

Jak však britský deník The Independent upozorňuje, po Brexitu britská armáda bude mít jen malou touhu se připojit k větší evropské armádě. Pro zastánce Brexitu jakákoliv větší integrace do evropských struktur, včetně těch armádních, byla důvodem, proč z EU vystoupit a uchovat si nezávislost. Pro ně by bylo spojení s německými a italskými armádami – nepřáteli Velké Británie z dob druhé světové války - přiznáním porážky.

Ani samotní představitelé EU nevykazují pro Macronův plán příliš velké nadšení. Mluvčí Evropské komise Margaritis Schinas řekl, že sice vítá návrh francouzského prezidenta, ale též, že diskuze o vytvoření armády EU jsou předčasné a že kooperace mezi evropskými armádami musí začít v oblastech výzkumu, nákupů a financování.