Nová Velká francouzská revoluce? S takovým nebezpečím se Macron ještě nesetkal, tvrdí politolog

Po celé Francii se odehrává druhé kolo protestů tzv. „žlutých vest“. V tom prvním, které se uskutečnilo minulý víkend, více než 280 000 lidí po celé Francii protestovalo proti plánovanému zvýšení daně za ropná paliva, jejímž prostřednictvím chce Macron přispět k ekologizaci dopravy.

Od 1. ledna 2018 by se měla zvednou daň na ropná paliva, a to o 6,5 centu za litr u nafty a 3,9 centu za litr u benzínu. Ve Francii za poslední rok došlo k prudkému zvýšení ceny nafty o 23% na 1,51 eura (39 korun) za litr, což je nejvíce od  roku 2000. Nafta je nejběžnější palivo pro francouzská vozidla. 

Důsledky zvyšování cen nafty dopadají na ty občany, kteří patří do tzv. „Francie periferií“, tj. tisíce městeček, ve kterých jsou tamní obyvatelé závislí ve svém každodenním životě – škola pro děti, práce, denní nákupy – na automobilech a tudíž i naftě. „ Je to Francie majority, těch, co pracují, co nejsou marginalizovaní, kdo bojují s tím, aby vyšli s penězi, a co často končí měsíc v červených číslech,“ vysvětlil BBC politolog Jerome Sainte-Marie, kdo jsou ti, co protestují v ulicích.

Tato majorita sestávající se zápasících rodin a pracovníků z francouzského venkova či předměstí francouzských hlavních měst, překračuje politické linie, tvrdí Sainte-Marie. Díky tomu se jedná o vysoce nepředvídatelné hnutí, které představuje významné politické nebezpečí pro Macrona, protože v něm splývá rozdělení mezi pravicí a levicí, jenž obvykle zamezuje tomu, aby opozice byla pro Macrona skutečnou překážkou.

Podle Michela Pigeneta, sociálního historika z Université Paris IV Paris-Sorbonne, je toto hnutí ironicky velmi podobné Macronovi a jeho hnutí En Marche! (Vpřed!), které taktéž není programově levicové ani pravicové. Pigenet upozorňuje, že současné protesty spojuje jak pravici s jejím obecným odporem k daním, tak levici s jejím důrazem na problém vysokých nákladů na bydlení.

Macronovi můžou dnešní demonstrace dělat značné vrásky na čele díky tomu, že nejenže spojují pravici a levici, ale jsou podporovány většinou veřejnosti včetně jeho voličů. Z průzkumu volební agentury Elabe bylo zjištěno, že téměř tři čtvrtiny francouzských voličů schvalují protesty a že je podporuje více než polovina Macronových voličů. Podle čtvrtečního průzkumu agentury Odoxa 77% dotázaných uvedlo, že protesty jsou opodstatněné a 80% uvedlo, že by Macron měl odvolat zvýšení spotřební daně na ropné produkty plánované od ledna.

Podle Pigeneta takhle silné protivládní hnutí nebylo ve Francii od dob Velké francouzské revoluce. Na Velkou francouzskou revoluci odkazuje i jedna z vůdčích postav demonstrací, Frank Buhler. „Francouzská revoluce začala moučnými válkami (označení pro sérií protestů v Francii v roce 1775 kvůli zvýšení cen obilí a tedy i chleba, které představovalo hlavní jídlo pro většinu Francouzů. Moučné války jsou považovány za předehru k Velké francouzské revoluci – poznámka redakce), pro nás jsou to daně z pohonných hmot.“

Nicméně, diverzita, která charakterizuje hnutí žlutých vest, je zároveň překážkou pro to, aby se z něj stala skutečně silná politická opozice v dlouhodobějším horizontu. Mnohé z jeho účastníků spojuje momentální odpor k Macronovy a jeho ekonomickým politikám, jinak ale nemají až tak společného. Jakmile hnutí dosáhne svého, případně pokud Macron vytrvá vůči jeho tlaku, se pravděpodobně rozpadne.