HISTORIE - Bitva u Kursku, do které se v létě 1943 na obou stranách zapojily skoro dva miliony vojáků a tisíce tanků nebo samohybných děl, zůstává největším střetnutím obrněnců všech dob. Pro nacistické Německo představovala asi poslední naději na zvrat na východní frontě, jež ale nepřinesla očekávaný výsledek. Bitva, která po krátké ouvertuře předchozího večera začala ráno 5. července 1943, totiž přes výrazné sovětské ztráty po 50 dnech bojů prakticky vyčerpala německé síly.
Původní plán operace, kterou velení wehrmachtu nazvalo Citadela, byl přitom přesně opačný. Němci si byli vědomi toho, že přes mobilizaci téměř všech dostupných sil už nemají dostatek zdrojů na mohutnou ofenzivu jako v předchozích dvou válečných letech, takže chtěli "jen" vyřadit z boje co nejvíce nepřátelské techniky a vojáků. Nakonec sice byly ztráty Rudé armády větší než ty německé, Sověti ale byli schopni své mrtvé a zajaté vojáky i zničené tanky rychle nahradit.
Porážka německých sil u Kursku měla, jak už to ve válce bývá, více příčin. Například nesporně vyšší zkušenosti tankových osádek wehrmachtu i sil SS dokázali sovětští velitelé vyvážit pečlivou přípravou. Dopředu totiž znali nejen místo útoku Hitlerových generálů, asi stokilometrový výběžek fronty u města Kursk na pomezí Ruska, Ukrajiny a Běloruska, ale také čas několikrát odkládané německé ofenzívy. I díky informacím od Britů, kteří dokázali luštit tajné německé depeše.V německém velení přitom plán útoku na kapsu u Kursku neměl bezvýhradnou podporu. Zkušení důstojníci včetně maršála Ericha von Mansteina by totiž dali raději přednost strategii "pružné obrany", díky které by německé jednotky dokázaly čelit sílícím Sovětům a postupně by vyčerpaly jejich útočný potenciál.Takový defenzivní přístup k bojům ale odmítal samotný Adolf Hitler, jehož neodborná rozhodnutí později nepříznivě ovlivnila i samotný průběh kurské bitvy.
Hitlera dokonce odrazoval od útoku i sám tvůrce německých tankových vojsk Heinz Guderian. "Kolik lidí podle vás vůbec ví, kde leží Kursk. Proč chceme letos na východě útočit?" ptal se slavný generál vůdce. Ten mu sice prý dal za pravdu s tím, že kdykoliv na chystaný útok myslí, obrací se mu žaludek, přípravy na ofenzivu ale běžely dál. Původní Mansteinem požadovaný termín zahájení útoku - nejpozději koncem května - ale byl několikrát odložen, aby Němci získali dostatek sil i nové techniky.Odklady ale přispěly nejen wehrmachtu, který dostal zbrusu nové, ovšem v boji nevyzkoušené, tanky Tiger nebo mohutné stíhače tanků Ferdinand. Sovětští generálové pod vedením maršála Georgije Žukova tak totiž získali čas na posílení obrany kolem Kursku, která nakonec v až čtyřech liniích sahala až několik desítek kilometrů za frontu. Krátce před zahájením bojů se Sověti také pokusili překvapit a zničit ještě na zemi německé letectvo, ale bez úspěchu.
Luftwaffe tak dokázala získat nad bojištěm jasnou převahu a nová verze stuky zničila možná stovky sovětských tanků, o výsledku bitvy se ale rozhodovalo na zemi. Německý plán na klešťový obchvat ze severu a od jihu se kvůli dobře připravené obraně začal zadrhávat již na samém počátku. V jižní části bojiště se sice německým tankistům a pěchotě podařilo proniknout na dohled Kursku, byla to ale spíše výjimka. U vsi Prochorovka pak 11. července začal střet, který nemá v historii obdoby.Proti sobě stanulo na zhruba dvacetikilometrovém úseku během tří dnů na tisíc tanků a samohybných děl, sovětské měly převahu dva ku jedné. Na stísněném bojišti se tanky dostávaly doslova na "dosah" a v boji stroj proti stroji do sebe nezřídka narážely. Po desítkách hodin bojů sice dosáhli němečtí tankisté vítězství, na výsledku samotné bitvy to ale nic nezměnilo. Zejména když se ve stejné době vylodili západní spojenci na Sicílii a Hitler nařídil stáhnout od Kurska část tanků.Po střetnutí u Prochorovky bylo jasné, že operace Citadela je odsouzena k neúspěchu. Několik dní poté se začaly německé jednotky stahovat, 5. srpna rudoarmějci opět získali město Orlov a 23. srpna konečně dobyli zpátky Charkov, ztracený o pět měsíců dříve. Bitva o Kursk znamenala - přestože Sověti ztratili podle odhadů přes čtvrt milionu mužů, dvaapůlkrát více než Němci - definitivní zlom na východní frontě. Po Kursku totiž přešla iniciativa definitivně na stranu Rudé armády.
Následky bitvyMyšlenka velké vítězné bitvy na východní frontě snad nemusela být mylná (byť válku již s největší pravděpodobností nemohla zvrátit), ovšem místo i způsob byly zvoleny velice nešťastně a odklady akce a Hitlerova nerozhodnost ohledně nasazení záloh definitivně zmařily i ty malé šance na úspěch, které zbývaly. Mnoho odborníků se ovšem kloní k názoru, že zmíněné okolnosti nebyly zas až tak podstatné. Podle nich už v roce 1943 nebylo v silách Německa ochromit Rudou armádu a rozdíl v průmyslových potenciálech obou stran vylučoval, že by se situace mohla v tomto ohledu někdy změnit v Hitlerův prospěch.
Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kurska asi 2/3 svých obrněných sil. Rozhodující byly nejen ztráty (které sice byly citelné, ale nikoliv zdrcující), ale zejména ztráta času, promarnění příležitosti a oslabení ostatních částí bojiště. Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka. Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kurska umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Doňské a Charkovské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace, které skončily jejich drtivými úspěchy (konkrétně pád Sicílie a měst Orel, Bělgorod a Charkov). 3. srpna 1943 začala Operace Vojevůdce Rumjancev, 7. srpna začala Smolenská operace a od 24. srpna do vánoc 1943 se uskutečnila gigantická bitva o Dněpr, při které byla osvobozena Levobřežní Ukrajina a Kyjev. Německá strana už nikdy neměla získat výraznou strategickou iniciativu na žádné části evropského bojiště a poměr sil mezi ní a Spojenci se stále výrazněji měnil v její neprospěch. Jakékoliv shromáždění relevantních německých sil k (proti)útoku (bitva v Ardenách, operace Jarní probuzení) automaticky znamenalo natolik riskantní oslabení ostatních pozic, že žádná podobná akce neměla šanci na celkový dobrý výsledek.
Pro Rudou armádu byla naopak bitva u Kurska poslední velkou obrannou operací, ve zbývajících necelých dvou letech války již jen útočila a její postup vpřed se zastavil až v Berlíně a Praze.
Související
Trapas dne: V Kursku se po přehlídce převrátil tank +VIDEO
Bitva u Kursku , II. světová válka , nacisté , Sovětská armáda , Sovětský svaz , Luftwaffe
Aktuálně se děje
před 34 minutami
Ostudný pokus zasahovat do ofenzivy. Izrael se bouří proti plánu ICC na vydání zatykače
před 55 minutami
Syn svrženého íránského panovníka označil Raísího za masového vraha. Kritizuje světové kondolence
před 1 hodinou
Duda čelí kritice za kondolenci k úmrtí íránského prezidenta
před 1 hodinou
Úterní počasí: Silné bouřky udeří už odpoledne. Hrozí i rozvodnění menších toků
před 1 hodinou
Biden se postavil ICC: Izraelská ofenzíva v Pásmu Gazy není genocida
před 2 hodinami
Poplatek za vstup do Benátek je žalostné selhání, tvrdí rada města. Počet turistů se naopak zvýšil
před 3 hodinami
Británií hýbe lékařský skandál. Desetitisíce lidí se nakazily krví infikovanou HIV a žloutenkou
před 3 hodinami
Vesmírně zbrojení začalo? Rusko zřejmě umístilo na orbitu zbraň, tvrdí USA
před 3 hodinami
Neapol zasáhlo nejsilnější zemětřesení za 40 let. Itálie upravuje plány evakuace
před 4 hodinami
Íránský prezident Raísí bude ve čtvrtek pohřben ve svém rodném městě
před 4 hodinami
RB OSN zamítla rezoluci o zákazu jaderných zbraní ve vesmíru
včera
Fiala tentokrát Švýcarům proti Kanadě nepomohl, Rakušané nadále drží naději. Lotyši udolali Slováky v nájezdech
včera
Ukrajina by měla mít více svobody při útocích na cíle v Rusku, žádá Litva
včera
Netanjahu se poprvé vyjádřil k zatykači na svou osobu
včera
Ukrajinští vojáci zadržují útok ruských sil poblíž obce Bilohorivka
včera
Fiala: Návrh na zatykač na Netanjahua je nepřijatelný a děsivý
včera
Izrael má v úmyslu rozšířit vojenskou operaci ve městě Rafah
včera
Západ smrt Raísího příliš nekomentuje. RB OSN držela minutu ticha
včera
Izrael: Neslýchané. Zatykač na Netanjahua povzbudí teroristy po celém světě
včera
V Česku se dvacet let o euru lže. Odpůrci v čele s Klausem s ním veřejnost straší, říká poslanec Exner
Přijetí či nepřijeti eura je v Česku velmi ožehavé téma, které rozděluje společnost. Na začátku roku rozvířil všeobecnou debatu o přijetí sám prezident ČR Petr Pavel, díky tomu, se toto téma opět stalo diskutovatelným. Část ekonomů se stále euru brání, politická populace není jednotná, opozice je zásadně proti a ve vládní koalici nepanuje jednotný názor. Kdo však má jasno, jsou české firmy, těm by jednotná evropská měna prospěla. Tam, kde se platí eurem, tam je s touto měnou spokojenost, na Slovensku panuje obrovská podpora společné měně, avšak Česká republika je jako tradičně opatrná, společnost je proti a politici nemají odvahu a chuť jím proti jejich názoru. O euru jsme si povídali s poslancem za STAN Martinem Exnerem, místopředsedou výboru pro bezpečnost.
Zdroj: Petr Hanisch