KOMENTÁŘ: Hrozil zásah Varšavské smlouvy? Aneb o Gorbačovově politice v roce 1989

U příležitosti výročí událostí 17. listopadu 1989, které odstartovaly pád diktatury KSČ v tehdejším Československu, se ve veřejném prostoru pravidelně objevuje otázka, jak je možné, že komunistická moc nepoužila ke své záchraně sílu. Podobné úvahy rezonují také v dalších zemích bývalého východního bloku. V českém prostředí je v této souvislosti zmiňována i organizace Varšavské smlouvy, s níž se v širší historické paměti pojí vojenské potlačení pražského jara v srpnu 1968. Nakolik tedy před dvaadvaceti lety hrozil zásah této aliance na "obranu socialismu"?

Na úvod ponechme stranou, že operace Dunaj, tedy vojenské obsazení Československa v noci na 21. srpna 1968, do níž se zapojila pětice členských zemí Varšavské smlouvy, nebyla oficiální akcí této organizace. Jen málo lidí dnes tuší, že alianční pravidla zásah proti vlastním členům oficiálně neumožňovala, i kdyby bylo tamní socialistické zřízení ohroženo sebevíc. I proto se sovětské vedení rozhodlo jednat mimo rámec Varšavské smlouvy.

Intervence vůči pražskému jaru nicméně byla jako alianční široce vnímána, k čemuž přispívala i některá propagandistická prohlášení, především z Východního Německa. O možné vojenské operaci Varšavské smlouvy se navíc hojně spekulovalo o dvanáct let později, během krize polského komunistického režimu. Dnes na základě odtajněné dokumentace víme, že sovětské vedení z mnoha důvodů takovou možnost nepreferovalo a posléze kategoricky zavrhlo. Apologetické, ale již jasně vyvrácené tvrzení polského vůdce Wojciecha Jaruzelského, že vyhlášením stanného práva v prosinci 1981 vpádu cizích vojsk na poslední chvíli zabránil, však obraz Varšavské smlouvy coby garanta komunistické moci v členských státech dále posílilo.

Jak tomu tedy bylo na podzim roku 1989? Varšavská smlouva, stejně jako celá sovětská zájmová sféra, byla v té době zmítána hlubokými vnitřními spory, zároveň ale zůstávala jen málo reformovaná. I proto se objevovaly obavy, zda nebudou její armády použity k udržení vládnoucích stran u moci.

Gorbačov dodržel slovo

Naprosto zásadní bylo, že vojenský zásah ve státech východního bloku se jevil jako nepřijatelný Michailu Gorbačovovi a jeho reformním spolupracovníkům. Ti na přelomu let 1989 a 1990 dosáhli takového postavení, že při rozhodování nemuseli brát příliš ohled na své vnitropolitické oponenty. Debata v sovětském vedení se tak od počátku řídila imperativem, že vojenské řešení je vyloučeno.

Zdá se, že právě některá Gorbačovova rozhodnutí kolaps komunistické moci výrazně uspíšila. Již před rokem 1989 bylo sice zřejmé, že Moskva pod jeho vedením definitivně pohřbila takzvanou Brežněvovu doktrínu omezené suverenity zemí sovětské zájmové sféry v Evropě a přehodnotila strategickou roli tohoto regionu ve své politice. Varšavská smlouva, kterou mnoho lidí vnímalo především jako nástroj pro zachování statutu quo v členských státech, však stále existovala. Východoevropští komunističtí vládci tak potenciálně mohli dále těžit ze strachu z možného vojenského zásahu proti opozici.

Gorbačovovo ujišťování o platnosti univerzální hodnoty svobody a nepřípustnosti užití síly v tomto směru pod východoevropskými diktaturami podřezávalo pomyslnou větev. Je paradoxem, že nikdo v sovětském vedení si konec komunistické moci ve státech Varšavské smlouvy nepřál, na druhou stranu ale ani nerozhodl o postupu v případě, že by se začala hroutit. Gorbačov pouze věřil, že případná demokratizace socialismu ve státech Varšavské smlouvy by se mohla stát vzorem pro další reformy v Sovětském svazu.

Gorbačovův kruh část změn vítal. Patrné to bylo v případě Východního Německa. Vybraní kremelští představitelé – generálního tajemníka nevyjímaje – v září 1989 podpořili odvolání dlouholetého dogmatického východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera. Při té příležitosti opět dali najevo, že sovětský vojenský zásah je naprosto vyloučen, ať bude další vývoj v zemi jakýkoliv.

Celkově se ale Gorbačovovo vedení do politického vývoje v zemích Varšavské smlouvy příliš nevměšovalo. Ukazuje to situace v Bulharsku, kde nahrazení nejdéle sloužícího východoevropského komunistického vládce Todora Živkova v listopadu 1989 sice proběhlo za jisté logistické podpory Moskvy, Gorbačov však k otázce přistupoval tak, že jde o vnitřní bulharskou záležitost. V tomto směru informoval i překvapeného Živkovova nástupce, Petara Mladenova.

Události z podzimu 1989 ukázaly, že Gorbačov myslel vážně svá slova pronesená v prosinci předchozího roku na Valném shromáždění OSN, kde přiznal každé zemi právo zvolit si vlastní osud. Sovětský vůdce zůstal vůči vývoji ve východní Evropě poměrně indiferentní, své reformní tažení nikdy výrazněji nepřenesl za hranice Sovětského svazu. Změny ve východním bloku sice neodmítal, ale zároveň ani aktivněji nepodporoval.

Ne všechny důvody, které vedly Gorbačova k rozhodnutí ponechat věcem volný průběh, byly altruistické. Je zřejmé, že jakákoliv vojenská akce ve východní Evropě by zničila veškeré úspěchy, kterých dosáhl v předchozích letech při deeskalaci studené války. Stejně tak by pohřbila jeho perestrojku, neboť by naprosto zpochybnila její důvěryhodnost. Na rozdíl od minulosti se Moskva nemohla ani spolehnout na zapojení svých spojenců v případě intervence v jiném státu Varšavské smlouvy.

Paradox: Vojenský zásah urgovali Američané

Gorbačov sice zásah na bázi Varšavské smlouvy odmítal, nešlo ale vyloučit, že se k nasazení ozbrojených sil uchýlí jednotlivé členské státy. V Polsku bylo na podzim 1989 nicméně na vojenskou akci pozdě. Maďarští komunisté se dokonce vzdali moci sami. V Bulharsku odstavení stárnoucího Živkova armáda naopak tiše podpořila. Spekulace o možném vojenském zásahu se tak objevily především ve Východním Německu a později i v Československu.

Vyslání armády z kasáren prosazoval východoněmecký ministr obrany Heinz Kessler, byl však přehlasován členy stranického politbyra. V československém případě se k silovému řešení zřejmě klonil taktéž především ministr obrany Milan Václavík. Z titulu své funkce ale neměl pravomoc takový rozkaz vydat bez souhlasu politické moci. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš pak okolo 22. listopadu obdržel z Moskvy varování, že tvrdý postup vůči demonstrantům a opozici je nežádoucí a Sovětský svaz má prostředky, aby případnému nasazení armády zamezil.

Jakeš zpětně potvrdil, že v roce 1989 žádné výraznější tendence využít Varšavskou smlouvu na obranu komunistických diktatur nezaznamenal. Vyjádřil však názor, že silové řešení bylo možné, pokud by přišel vhodný impulz: „Kdyby některý z těch států prostě, skutečně zastavil tu kontrarevoluci, že jo, i silou zastavil tu kontrarevoluci, tak je otázka, co by udělali ti ostatní. Co by udělali? Neudělali by totéž?“ uvedl v rozhovoru z roku 2017.

Jako jediný se o takový postup pokusil rumunský vládce Nicolae Ceauşescu, který v prosinci 1989 nechal brutálně rozehnat demonstrace v Temešváru. To vedlo k bizarní situaci. Jelikož Moskva násilí veřejně odsoudila, Ceauşescu začal operovat tvrzením, že odpor obyvatel Rumunska proti jeho režimu ve skutečnosti organizují spojenci z Varšavské smlouvy.

Zásah Varšavské smlouvy během kolapsu komunistické moci ve východní Evropě nakonec paradoxně urgoval její proklamovaný nepřítel, Spojené státy. Veřejně i diplomatickými kanály se obrátily na Moskvu, aby tímto způsobem masakry v Rumunsku zastavila. Sovětský náměstek ministra zahraničí Ivan Abojmov údajně výzvu odmítl se sarkastickou poznámkou: „Americká strana zřejmě soudí, že Brežněvova doktrína je nyní její, coby náš dárek.“

Ve skutečnosti byla Varšavská smlouva již natolik fragmentovaná, že jakákoliv její vojenská akce byla stěží představitelná, snad s výjimkou obrany vlastního území. Důvod, proč se o možném zásahu organizace tak hlasitě spekulovalo, a to i s odstupem let, spočíval v jejím veřejném vnímání. Mnoho lidí ji považovalo za jeden z nástrojů k prosazování sovětských zájmů ve východní Evropě. Spojována byla - byť poněkud zjednodušeně - především s vojenským potlačením pražského jara a tento veřejný obraz nedokázala během poměrně krátké Gorbačovovy vlády překonat.

Autor je historik

Související

Logo Varšavské smlouvy. Komentář

KOMENTÁŘ Vlastimila Válka: 30 let od zániku Varšavské smlouvy, symbolu vraždění a srpnové invaze. Její konec otevřel cestu ke svobodě

Při pohledu na dnešní datum pociťuji štěstí a úlevu. Právě si připomínáme definitivní zánik Varšavské smlouvy, symbol vraždění, potlačování plurality a invaze do tehdejšího Československa v srpnu roku 1968. Její existence a historie byla symbolicky uzavřena 1. července 1991, a to zrovna v Praze, Černínském paláci. Tehdy byla ukončena její politická rovina, když o půl roku dříve byl v Budapešti podepsán akt o rozpuštění vojenských struktur. Je skvělé, že žijeme ve světě bez Varšavské smlouvy, která připravovala země i její obyvatele o svobodu. Její rozpad považuji za další krok k demokracii.
Michael Kocáb na připomínkové akci k odsunu sovětských vojsk v Milovicích. (26.6.2021) Rozhovor

Poslední sovětský voják opustil zemi před 30 lety. Nadšení z konce okupace mně stále chybí, říká Kocáb

Musel se vyrovnat s řevem sovětských bolševických generálů, kteří nedokázali pochopit, proč jejich armáda musí odejít z České a Slovenské federativní republiky. Bývalý předseda Parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk Michael Kocáb si přesně před třiceti lety 27. června 1991 veškerá příkoří vynahradil, když na kbelském letišti vyprovodil posledního okupanta generála Eduarda Vorobjova. „Mrzí mě, že stát naši operaci nedocenil. Vždyť dodnes není 27. červen v kalendáři zařazen jako památný den či státní svátek. Celkové nadšení z konce okupace mně stále chybí. Osobně jsem prožíval největší vítězství v životě,“ říká v druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Michael Kocáb.

Více souvisejících

Varšavská smlouva Komunismus historie 17. listopad 1989 Michail Gorbačov

Aktuálně se děje

před 23 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

Aktualizováno před 3 hodinami

Kišiněvský summit EPC Prohlédněte si galerii

Kišiněvský summit EPC je v plném proudu. Setkal se Zelenskyj s Vučićem, Erdogan na poslední chvíli účast odvolal

Zájemci o členství se sbližují s Evropskou unií. Osobní kontakt proběhl dokonce mezi srbským a ukrajinským prezidentem. Přesto, že Srbové mají dlouhodobě velice dobré vztahy s Ruskem. Účast k velkému zklamání pořadatelů na poslední chvíli odvolal turecký prezident. V odpoledních hodinách započalo jednání Arménie s Ázerbájdžánem za francouzské, německé a eurounijní mediace.

před 4 hodinami

63. Zlín Film Festival Prohlédněte si galerii

Ve Zlíně odstartoval 63. ročník zlínského filmového festivalu "Zlín Film Festival"

Na 63. ročníku Zlín Film Festivalu se diváci mohou těšit na neuvěřitelnou nabídku 295 filmů z více než 50 zemí světa. Tento prestižní filmový festival, který se koná v Zlíně, nabídne bohatý doprovodný program vhodný jak pro školy, tak i pro celou rodinu. Od dnešního dne se do Zlína sjíždějí významné osobnosti z filmové branže, které přijely oslavit tuto událost. Vrcholem večera bude slavnostní předání Zlatého střevíčku, který obdrží herec Pavel Nový. Festival se koná v termínu od 1. do 7. června, takže návštěvníci mají celý týden na to, aby se ponořili do světa filmového umění.

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

Flakpanzer Gepard je německý samohybný protiletadlový systém (SPAAG) osazený dvojicí 35mm kanónů Oerlikon

Pentagon koupí smrtící systém Gepard pro Ukrajinu

Americká společnost Global Military Products podepsala smlouvu s americkým ministerstvem obrany, která jí přiděluje kontrakt v hodnotě přesahující 118 milionů dolarů na nákup a dodávku samohybných protiletadlových systémů Gepard do Ukrajiny. Informovala Evropská pravda s odkazem na zprávu Pentagonu.

před 5 hodinami

Česká národní banka

Finanční sektor je odolný. ČNB vypustí jedno z pravidel pro poskytování hypoték

Dnes se Bankovní rada České národní banky sešla k projednání Zprávy o finanční stabilitě pro jaro 2023, která hodnotí stav a odolnost domácího finančního sektoru vůči nepříznivým vlivům. Tato zpráva posloužila jako východisko pro stanovení makroobezřetnostní politiky, která se zaměřuje na řízení rizik a stabilitu finančního systému. Hlavními nástroji této politiky jsou určování kapitálových rezerv bank a stanovení maximálních limitů pro poskytování spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi. ČNB to uvedla na svém webu.

Aktualizováno před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

Jana Peterková

Vpád do síně pražského soudu už řeší i kriminálka. Peterková se nepoučila a šíří nesmysly dál

Jana Peterková po svém odsouzení zašla ještě dál, teď se považuje za občanku již neexistující ČSFR a proklamuje, že je Česká republika pouze korporát. Resort vnitra varuje před sektou, která tyto myšlenky má na svědomí. Antisemitismus, rasismus a antisystémové smýšlení u podobného spolku v USA, známého jako Suverénní občané, končí u závažných zločinů. 

Aktualizováno před 9 hodinami

Největší událost v historii Moldavska. Začal druhý summit Evropského politického společenství, dorazil Zelenskyj

Dnes se nedaleko moldavského hlavního města Kišiněv v MIMI Castle koná summit Evropského politického společenství (EPC). Začal v 9:00 středoevropského času. Loňský summit EPC proběhl ve stínu těžké energetické a bezpečností krize, ten letošní zase může Moldavanům otevřít dveře do Evropy. Dorazil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. 

Zdroj: Jakub Jurek

Další zprávy