KOMENTÁŘ: Hrozil zásah Varšavské smlouvy? Aneb o Gorbačovově politice v roce 1989

U příležitosti výročí událostí 17. listopadu 1989, které odstartovaly pád diktatury KSČ v tehdejším Československu, se ve veřejném prostoru pravidelně objevuje otázka, jak je možné, že komunistická moc nepoužila ke své záchraně sílu. Podobné úvahy rezonují také v dalších zemích bývalého východního bloku. V českém prostředí je v této souvislosti zmiňována i organizace Varšavské smlouvy, s níž se v širší historické paměti pojí vojenské potlačení pražského jara v srpnu 1968. Nakolik tedy před dvaadvaceti lety hrozil zásah této aliance na "obranu socialismu"?

Na úvod ponechme stranou, že operace Dunaj, tedy vojenské obsazení Československa v noci na 21. srpna 1968, do níž se zapojila pětice členských zemí Varšavské smlouvy, nebyla oficiální akcí této organizace. Jen málo lidí dnes tuší, že alianční pravidla zásah proti vlastním členům oficiálně neumožňovala, i kdyby bylo tamní socialistické zřízení ohroženo sebevíc. I proto se sovětské vedení rozhodlo jednat mimo rámec Varšavské smlouvy.

Intervence vůči pražskému jaru nicméně byla jako alianční široce vnímána, k čemuž přispívala i některá propagandistická prohlášení, především z Východního Německa. O možné vojenské operaci Varšavské smlouvy se navíc hojně spekulovalo o dvanáct let později, během krize polského komunistického režimu. Dnes na základě odtajněné dokumentace víme, že sovětské vedení z mnoha důvodů takovou možnost nepreferovalo a posléze kategoricky zavrhlo. Apologetické, ale již jasně vyvrácené tvrzení polského vůdce Wojciecha Jaruzelského, že vyhlášením stanného práva v prosinci 1981 vpádu cizích vojsk na poslední chvíli zabránil, však obraz Varšavské smlouvy coby garanta komunistické moci v členských státech dále posílilo.

Jak tomu tedy bylo na podzim roku 1989? Varšavská smlouva, stejně jako celá sovětská zájmová sféra, byla v té době zmítána hlubokými vnitřními spory, zároveň ale zůstávala jen málo reformovaná. I proto se objevovaly obavy, zda nebudou její armády použity k udržení vládnoucích stran u moci.

Gorbačov dodržel slovo

Naprosto zásadní bylo, že vojenský zásah ve státech východního bloku se jevil jako nepřijatelný Michailu Gorbačovovi a jeho reformním spolupracovníkům. Ti na přelomu let 1989 a 1990 dosáhli takového postavení, že při rozhodování nemuseli brát příliš ohled na své vnitropolitické oponenty. Debata v sovětském vedení se tak od počátku řídila imperativem, že vojenské řešení je vyloučeno.

Zdá se, že právě některá Gorbačovova rozhodnutí kolaps komunistické moci výrazně uspíšila. Již před rokem 1989 bylo sice zřejmé, že Moskva pod jeho vedením definitivně pohřbila takzvanou Brežněvovu doktrínu omezené suverenity zemí sovětské zájmové sféry v Evropě a přehodnotila strategickou roli tohoto regionu ve své politice. Varšavská smlouva, kterou mnoho lidí vnímalo především jako nástroj pro zachování statutu quo v členských státech, však stále existovala. Východoevropští komunističtí vládci tak potenciálně mohli dále těžit ze strachu z možného vojenského zásahu proti opozici.

Gorbačovovo ujišťování o platnosti univerzální hodnoty svobody a nepřípustnosti užití síly v tomto směru pod východoevropskými diktaturami podřezávalo pomyslnou větev. Je paradoxem, že nikdo v sovětském vedení si konec komunistické moci ve státech Varšavské smlouvy nepřál, na druhou stranu ale ani nerozhodl o postupu v případě, že by se začala hroutit. Gorbačov pouze věřil, že případná demokratizace socialismu ve státech Varšavské smlouvy by se mohla stát vzorem pro další reformy v Sovětském svazu.

Gorbačovův kruh část změn vítal. Patrné to bylo v případě Východního Německa. Vybraní kremelští představitelé – generálního tajemníka nevyjímaje – v září 1989 podpořili odvolání dlouholetého dogmatického východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera. Při té příležitosti opět dali najevo, že sovětský vojenský zásah je naprosto vyloučen, ať bude další vývoj v zemi jakýkoliv.

Celkově se ale Gorbačovovo vedení do politického vývoje v zemích Varšavské smlouvy příliš nevměšovalo. Ukazuje to situace v Bulharsku, kde nahrazení nejdéle sloužícího východoevropského komunistického vládce Todora Živkova v listopadu 1989 sice proběhlo za jisté logistické podpory Moskvy, Gorbačov však k otázce přistupoval tak, že jde o vnitřní bulharskou záležitost. V tomto směru informoval i překvapeného Živkovova nástupce, Petara Mladenova.

Události z podzimu 1989 ukázaly, že Gorbačov myslel vážně svá slova pronesená v prosinci předchozího roku na Valném shromáždění OSN, kde přiznal každé zemi právo zvolit si vlastní osud. Sovětský vůdce zůstal vůči vývoji ve východní Evropě poměrně indiferentní, své reformní tažení nikdy výrazněji nepřenesl za hranice Sovětského svazu. Změny ve východním bloku sice neodmítal, ale zároveň ani aktivněji nepodporoval.

Ne všechny důvody, které vedly Gorbačova k rozhodnutí ponechat věcem volný průběh, byly altruistické. Je zřejmé, že jakákoliv vojenská akce ve východní Evropě by zničila veškeré úspěchy, kterých dosáhl v předchozích letech při deeskalaci studené války. Stejně tak by pohřbila jeho perestrojku, neboť by naprosto zpochybnila její důvěryhodnost. Na rozdíl od minulosti se Moskva nemohla ani spolehnout na zapojení svých spojenců v případě intervence v jiném státu Varšavské smlouvy.

Paradox: Vojenský zásah urgovali Američané

Gorbačov sice zásah na bázi Varšavské smlouvy odmítal, nešlo ale vyloučit, že se k nasazení ozbrojených sil uchýlí jednotlivé členské státy. V Polsku bylo na podzim 1989 nicméně na vojenskou akci pozdě. Maďarští komunisté se dokonce vzdali moci sami. V Bulharsku odstavení stárnoucího Živkova armáda naopak tiše podpořila. Spekulace o možném vojenském zásahu se tak objevily především ve Východním Německu a později i v Československu.

Vyslání armády z kasáren prosazoval východoněmecký ministr obrany Heinz Kessler, byl však přehlasován členy stranického politbyra. V československém případě se k silovému řešení zřejmě klonil taktéž především ministr obrany Milan Václavík. Z titulu své funkce ale neměl pravomoc takový rozkaz vydat bez souhlasu politické moci. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš pak okolo 22. listopadu obdržel z Moskvy varování, že tvrdý postup vůči demonstrantům a opozici je nežádoucí a Sovětský svaz má prostředky, aby případnému nasazení armády zamezil.

Jakeš zpětně potvrdil, že v roce 1989 žádné výraznější tendence využít Varšavskou smlouvu na obranu komunistických diktatur nezaznamenal. Vyjádřil však názor, že silové řešení bylo možné, pokud by přišel vhodný impulz: „Kdyby některý z těch států prostě, skutečně zastavil tu kontrarevoluci, že jo, i silou zastavil tu kontrarevoluci, tak je otázka, co by udělali ti ostatní. Co by udělali? Neudělali by totéž?“ uvedl v rozhovoru z roku 2017.

Jako jediný se o takový postup pokusil rumunský vládce Nicolae Ceauşescu, který v prosinci 1989 nechal brutálně rozehnat demonstrace v Temešváru. To vedlo k bizarní situaci. Jelikož Moskva násilí veřejně odsoudila, Ceauşescu začal operovat tvrzením, že odpor obyvatel Rumunska proti jeho režimu ve skutečnosti organizují spojenci z Varšavské smlouvy.

Zásah Varšavské smlouvy během kolapsu komunistické moci ve východní Evropě nakonec paradoxně urgoval její proklamovaný nepřítel, Spojené státy. Veřejně i diplomatickými kanály se obrátily na Moskvu, aby tímto způsobem masakry v Rumunsku zastavila. Sovětský náměstek ministra zahraničí Ivan Abojmov údajně výzvu odmítl se sarkastickou poznámkou: „Americká strana zřejmě soudí, že Brežněvova doktrína je nyní její, coby náš dárek.“

Ve skutečnosti byla Varšavská smlouva již natolik fragmentovaná, že jakákoliv její vojenská akce byla stěží představitelná, snad s výjimkou obrany vlastního území. Důvod, proč se o možném zásahu organizace tak hlasitě spekulovalo, a to i s odstupem let, spočíval v jejím veřejném vnímání. Mnoho lidí ji považovalo za jeden z nástrojů k prosazování sovětských zájmů ve východní Evropě. Spojována byla - byť poněkud zjednodušeně - především s vojenským potlačením pražského jara a tento veřejný obraz nedokázala během poměrně krátké Gorbačovovy vlády překonat.

Autor je historik

Související

Fotografie zachycuje bývalého generálního tajemníka SSSR Michaila Gorbačova v britském dokumentu stanice BBC. Komentář

"Chtěli něco slyšet, prostě!" Eroze Varšavské smlouvy započala před 35 lety

Dvoudenní summit organizace Varšavské smlouvy v rumunské metropoli, který začal 7. července 1989, proběhl v době historických změn. Doznívaly poslední pomyslné výstřely studené války a rozpadaly se hlavní nosné pilíře komunistické moci ve východní části železnou oponou rozdělené Evropy. Bukurešťská vrcholná schůzka vojensko-politické aliance Sovětského svazu a jeho šesti spojeneckých zemí tak byla dle vzpomínek pamětníků ve srovnání s předchozími „děsivě jiná“. Ačkoliv zůstává veřejnosti téměř neznámá, patří ke klíčovým momentům na cestě k rozpadu východního bloku. 
NATO Komentář

25 let Česka v NATO. Členství nebylo samozřejmostí, umožnil jej vývoj v Rusku

Česká republika je rovné čtvrtstoletí součástí NATO. Výročí našeho vstupu je pravidelně oslavováno, zařadilo se mezi tradičně připomínaná výročí. Pro mnohé šlo o první skutečně hmatatelný krok na cestě „zpět do Evropy“, jak bývala eufemisticky nazývána transformace společensko-politického zřízení a zahraniční politiky po pádu diktatury KSČ. Členství v alianci mělo symbolickou i praktickou rovinu. Česko – spolu s Polskem a Maďarskem – se zařadilo do pomyslného elitního klubu západních zemí, institucionalizovalo svou polistopadovou mezinárodní orientaci. Zároveň získalo kýžené bezpečnostní garance ze strany tehdy jediné supervelmoci, Spojených států. Neměli bychom ale zapomínat, že takový výsledek nebyl předem daný.

Více souvisejících

Varšavská smlouva Komunismus historie 17. listopad 1989 Michail Gorbačov

Aktuálně se děje

včera

včera

včera

Úřad práce, ilustrační fotografie.

Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou

Úřad práce pokročil s transformací, která odstartovala již vloni a jejímž cílem je postupná přeměna úřadu na moderní, efektivně fungující a proklientsky zaměřenou organizaci, která pomáhá lidem najít novou práci, vydělávat víc peněz a řešit těžké situace. V rámci takzvané racionalizace pobočkové sítě dojde ke zrušení desítek menších pracovišť. Propouštění se však neplánuje. Úřad o tom informoval v tiskové zprávě. 

včera

včera

Policie ČR, ilustrační foto

Vražda na Klatovsku je objasněna. Podezřelou je důchodkyně

Od čtvrtečního večera vyšetřuje policie případ vraždy v nejmenované obci na Klatovsku v Plzeňském kraji. Usmrceného muže tam našli na pozemku před domem, přičemž byla zajištěna podezřelá osoba. Jde o sedmdesátiletou ženu, která byla krajskými kriminalisty obviněna ze zvlášť závažného zločinu vraždy.

včera

včera

včera

Maia Sanduová, nepřechýleně Sandu, je moldavská politička, 6. prezidentka Moldavské republiky, která mezi červnem a listopadem 2019 působila jako premiérka.

Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie

Moldavská prezidentka Maia Sanduová v neděli zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb a obhájila svůj mandát, čímž upevnila prozápadní směřování země. Její vítězství nad proruským kandidátem Alexandrem Stoianoglem však zpochybnili moldavští socialisté, kteří výsledky označili za zmanipulované.  

včera

Volby v USA, ilustrační foto

Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní

Sčítání hlasů ve volbách v USA často trvá déle než v jiných zemích, což je způsobeno několika faktory, včetně decentralizovaného volebního systému, různorodosti volebních pravidel, vysokého počtu korespondenčních hlasů a důkladnosti při sčítání a ověřování hlasů. Díky tomu nemusí být výsledek voleb znám během volební noci a jak historie ukazuje, ani několik dní poté. Podívejte se, co vše sčítání hlasů ovlivňuje.

včera

USA

Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?

Republikáni a demokraté jsou dvě hlavní politické strany ve Spojených státech, které se výrazně liší v názorech na řadu zásadních témat, včetně ekonomiky, zdravotní péče, přístupu k vládě, společenských otázkách a zahraniční politiky. Rozdíly mezi nimi vycházejí z dlouhodobě formovaných ideologií, historických událostí a odlišného přístupu k vládní roli ve společnosti.

včera

včera

George Washington při přeplutí Delaware

Historie plná zvratů a nečekaných momentů. Podívejte se na zajímavosti z amerických voleb

Americké prezidentské volby mají dlouhou a fascinující historii plnou nečekaných zvratů, kontroverzních výsledků i výjimečných kandidátů. Od prvních voleb v roce 1789 až po současné napínavé souboje přinášely události, které nejen utvářely budoucnost USA, ale i fascinovaly svět. Podívejme se na některé z nejzajímavějších momentů, které volební historii Spojených států provázely.

včera

Jak se USA brání volebním podvodům?

Volební úředníci EXKLUZIVNĚ pro EZ popsali, jak se USA brání volebním podvodům

Americké úřady čelí před prezidentskými volbami pokusům o falšování volebních registrací, dezinformacím a četným žalobám. Úředníci nadále ujišťují o bezpečnosti a legitimnosti procesu. Mnoho států zavedlo předčasné hlasování a korespondenční volbu, aby zajistilo přístupnost voleb. Dělají to navzdory obavám z podvodů, které mezi voliče zasévá především dezinformační scéna – vedená kandidátem Donaldem Trumpem.

včera

Ilustrační foto

Volby prezidenta USA 2024: Vše, co potřebujete vědět

Američané se připravují na 60. prezidentské volby, ve kterých se rozhodne, kdo se stane 47. prezidentem Spojených stát. Tento úřad je často považován za nejmocnější pozici na světě. Zároveň bude zvolen 50. viceprezident. Britský server The Guardian připravil přehled toho, co potřebují zahraniční pozorovatelé voleb vědět.

včera

včera

včera

včera

Donald Trump

Trump zažaloval televizní stanici CBS

Republikánský kandidát a bývalý prezident USA Donald Trump podal žalobu proti televizní stanici CBS kvůli rozhovoru s jeho demokratickou rivalkou, viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Žaloba se týká rozhovoru odvysílaného v říjnu v pořadu 60 Minutes, který podle Trumpa „zavádějícím způsobem“ interpretoval Harrisové odpovědi.

včera

Íránské útočné drony Arash

WSJ: Írán podnikne mohutný a komplexní útok na Izrael

Navzdory varování Spojených států se Írán chystá k dalšímu útoku na Izrael. Americký deník The Wall Street Journal (WSJ) uvedl, že protiútok bude „mohutný a komplexní“, podle informací nejmenovaného egyptského představitele, který je obeznámen s íránskými záměry.  

včera

V amerických volbách už hlasovalo přes 75 milionů lidí. Dříve, než vůbec začaly

Americké prezidentské volby se rychle blíží a podle údajů centra Floridské univerzity pro sledování voleb, které byly zveřejněny v neděli, již více než 75 milionů voličů využilo možnost hlasovat předem.  

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy