Jak rok 1989 změnil svět?

Nejprve je třeba si připomenout, co vlastně předcházelo samotnému rozdělení Berlína. Poražené Nacistické Německo bylo po 2. světové válce rozděleno do čtyř okupačních zón vítězných mocností Velké Británie, USA, Francie a Sovětského svazu. Jinak tomu nebylo ani v případě jeho hlavního města, které se dostalo pod americkou, britskou, francouzskou a sovětskou správu - čtyřmocenský status.

Zatímco Američané, Britové a Francouzi spravovali své okupační zóny a berlínské sektory ve vzájemné shodě, Sovětský svaz si počínal jinak. Začalo docházet ke střetu mezi kapitalistickým Západem a komunistickým Východem. To vyústilo nejen v následný vznik NSR a NDR neboli Západního a Východního Německa, nýbrž i měnové spory. Nová západoněmecká marka neměla původně platit pro celý Berlín, který měl bez ohledu na sektor platit novou východoněmeckou markou.

S tím se ale západní mocnosti nehodlaly smířit a provedly měnovou reformu i ve svých berlínských sektorech. Sověti na to zareagovali přerušením elektrických dodávek do západní části Berlína a znepřístupněním veškerých vodních a pozemních cest do ní. Tak začala takzvaná první berlínská krize, která ale trvala pouhý rok díky zásobování Západního Berlína leteckým mostem, který jako jediný zůstal nedotčený.

V letech 1949-1961 v Berlíně ještě žádná zeď nestála. Ačkoliv na hranici mezi Západním a Východním Německem vyrostla železná opona, mohli ti, kterým se komunistický režim nezamlouval, odejít přes volně přístupný Berlín. NDR tak během 50. let opustilo mnoho představitelů tehdejší inteligence. Západoněmeckou ekonomiku to živilo, zatímco východ zaostával. To se stalo předzvěstí druhé berlínské krize 1958-1961, která skončila právě výstavbou berlínské zdi, která na celých 28 rozdělila nejen město, ale i celé rodiny a přátele.

Pokud jde o samotný pád berlínské zdi, tak tomu předcházel celkový vývoj v zemích Východního bloku, včetně NDR. Masy Východních Němců tehdy utíkaly přes Velvyslanectví NSR na západ. V Polsku se hlásila o slovo Solidarita a v Maďarsku se režim pomalu a jistě hroutil. Sovětský vůdce Michail Gorbačov do tohoto dění už nijak nezasahoval. Jako by si sám uvědomoval, že dosavadní systém nemá budoucnost. Už v 80. proslul svými reformami známými jako perestrojka.

Ústřední výbor Sjednocené socialistické strany (SED) proto uvažoval o určité liberalizaci poměrů, včetně otevření cest na Západ, ale pouze za určitých podmínek. To si ale špatně vysvětlil člen komunistického politbyra Günter Shabowski, který to překvapeným Východním Němcům vysvětlil jako okamžité otevření hranic. Nelze se proto divit, že se davy lidí vydaly směrem k berlínským hranicím s požadavkem okamžitého otevření cesty na druhou stranu. Samotná zeď padla stejně rychle jako vyrostla. V dnešním Berlíně zůstaly zachovány pouze její části.

3. prosince 1989 se sovětský vůdce Michail Gorbačov a americký prezident George Bush během svého setkání na Maltě shodli, že Studená válka končí, a že se otevírá nová cesta vzájemných diplomatických vztahů. Do té doby se zhroutil komunistický režim i v socialistickém Československu. V Rumunsku byl popraven dosavadní komunistický diktátor Nicolae Ceausescu.

Země bývalého Východního bloku tak čekala nová éra, s níž bohužel přišly komplikace s přechodem z centrálně plánované ekonomika na tržní hospodářství, které například v Rusku vyvrcholily státním bankrotem. Konflikt Západ-Východ vystřídal nástup islámského terorismu v souvislosti s 11. zářím 2011 a Válkou v Jugoslávii.