Maria Adela. Příběh tajemné ruské špionky, která se infiltrovala do NATO i americké armády

V březnu roku 2018 byl otráven Sergej Skripal se svou manželkou Julií v anglickém Salisbury. Podle zjištění nizozemského investigativního webu Bellingcat a ruského webu The Insider měli atentát na svědomí dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU s krycími jmény Ruslan Boshirov a Alexnader Petrov. Použili nechvalně známý jed Novičok.

Investigativní novináři zjistili několik zneklidňujících informací. Ruská vojenská zpravodajská služba téměř deset let vybavovala své špiony postupně číslovanými pasy. Právě díky těmto číslům novináři zjistili spojitost pasů a agentů GRU. Jejich data totiž běžně unikala na černý trh. Stačilo tedy jen sledovat tato čísla. 

V souvislosti se zveřejněním těchto informací kontaktoval šéf GRU Igor Kostyukov velitele operační jednotky GRU 29155 Andreje Averyanova. Tři minuty před půlnocí 14. září 2018 byl Averyanov ještě ve své kanceláři. Od zveřejnění článku na Bellingcat sám kontaktoval množství agentů cestujících s těmito pasy. 

Bellingcat již byl na stopě několika agentům. Na druhý den si žena s latinskoamerickým přízvukem kupovala jednosměrnou letenku z italské Neapole do Moskvy. Deset let cestovala po celém světě jako peruánská občanka se svou řadu šperků. Později toho večera přistála v Moskvě a podle známých informací už Rusko neopustila. Číslo jejího pasu se lišilo pouze o jednu číslici oproti pasům atentátníků Boshirova a Petrova, kteří cestovali z Londýna o šest měsíců dříve.

Pas byl napsaný na jméno Maria Adela Kuhfeldt Rivera. Investigativní novináři během šetření zjistili, že tato žena, již známá jako agentka GRU, měla dobré známosti na úřadech Severoatlantické aliance v Neapoli. Úředníci odsud jí důvěřovali jako úspěšné šperkařce se zajímavým příběhem a chaotickým osobním životem.

Dítě vášnivého vzplanutí na olympiádě

Peruánské úřady 8. srpna 2005 v hlavním městě Limě dostaly žádost o zavedení nového občana do národní databáze občanů. Právník Rivery ji prezentoval s pomocí platného rodného listu, podle kterého se narodila v peruánském pobřežním městě Callao. Rodný list byl datován na 1. září 1978.

Úředníci zpočátku váhali nad jejím zapsáním do registru. Nicméně právníci Rivery následně přiložili certifikát o křtu z jejího domnělého rodného města. Farník José Quiroga ani nemusel podstupovat zdlouhavé vyhledávání. Farnost v Callau byla založena až roku 1987, zatímco její rodný list měl být platný od 1978.

Peruánské občanství pro Marii Adelu bylo v nedohlednu. I přes obavy, že peruánská vláda o ní dříve nebo později může zveřejnit informace, se GRU rozhodla u této identity setrvat. Svůj první ruský pas „Maria Adela“ dostala v roce 2006, a to se stejným jménem i datem narození, jaké uváděla v Peru. Na základě vytvořené identity pracovala jako přední specialistka na Moskevské státní univerzitě. Až do roku 2010 žila podle registračních databází v Moskvě. Podle zjištění Bellingcatu o ní místní nikdy v životě neslyšeli.

Maria Adela patřila mezi šest špehů, kteří dostali téměř totožná čísla pasů. Agent s krycím jménem Sergej Fedotov (vlastním jménem Denis Sergeev) otrávil v Bulharsku výrobce zbraní Emiliana Gebreva. Další z nich otrávil právě Sergeje Skripala. Bellingcat odhadl, že svou identitu dostala mezi listopadem a prosincem roku 2006. Těsně předtím, než ji peruánské ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo. Nicméně ona peruánská webová stránka nemá příliš vysokou návštěvnost.

Podle čtyř lidí, se kterými se postupem času spřátelila, byla dítětem vzplanutí vášně německého otce a peruánské matky během olympijských her v Moskvě roku 1980. Její nezadaná matka měla krátce po jejím narození naléhavý hovor z Peru a musela odletět zpět. Nechala tedy Marii Adelu v Sovětském svazu u rodiny jejího otce.

Její matka se nikdy nevrátila. Maria Adela vyrostla v Rusku. Její adoptivní rodiče ji během dětství zneužívali. Trauma z těchto smyšlených zážitků uváděla jako důvod, proč v Rusku nechce žít. Novým přátelům popisovala svou touhu žít a založit rodinu v západní Evropě.

Vyrobeno v Neapoli, nebo dovezeno z Číny?

Období mezi lety 2007-2011 je pro novináře Bellingcatu a jejich kolegy nejasné. Podle sociálních sítí žila Maria Adela na Maltě se svým tehdejším přítelem. Tyto informace se jim podařilo získat díky její aktivitě na sociálních sítích. Dalším z vodítek bylo její přátelství s Marcelle D’Argy Smithovou, která působila v Británii jako editorka britské edice magazínu Cosmpolitan. Maria Adela se podle ní pokusila získat s pomocí falešného rodného listu s německým otcem pas Německé spolkové republiky. Nakonec ale ztratila zájem a toto vodítko nikam nevedlo. Její další kroky vedly do Říma za studiem gemologie (věda o drahokamech, pozn. red.).

První významné vodítko našli reportéři Bellingcatu až z října 2011. Tehdy poprvé jela vlakem z Moskvy před Bělorusko do Paříže. Právě číslo jejího pasu bylo to, co je zaujalo. Odhalili, že se lišilo jen v několika málo číslicích od pasu Sergeje Fedotova, vraha již zmíněného bulharského zbrojaře.

Při studiích v Římě několikrát cestovala do Velké Británie a Paříže. Ve francouzské metropoli si následně otevřela svůj šperkařský byznys, známý pod jménem Serein. Podle Bellingcatu byl pro GRU tento krok významný. „Potřebovali nasadit špiona jako soběstačnou byznysmenku,“ píše Bellingcat.

To jí pomohlo získat krytí. Podařilo se jí získat přístup k nejvyšším vrstvám velitelství spojeneckých sil NATO v italské Neapoli. V roce 2012 se Maria Adela dokonce vdala za Itala a získala italský pas. Navíc její manžel měl ekvádorské a ruské občanství – narodil se v Moskvě ruské matce a ekvádorskému otci. Její manžel získal ruský pas na ruském velvyslanectví v Ekvádoru. Po registrování manželství v Itálii cestoval do Moskvy a získal ruské občanství. Podle úmrtního listu zemřel v Moskvě roku 2013 na „oboustranný zápal plic a těžkou lupénku“ ve věku 30 let. Maria Adela přicestovala do Moskvy až o měsíc později.

Marii Adele se podařilo otevřít klenotnictví i v Neapoli. „Vyrobeno v Neapoli pro elegantní ženy, které nikdy nepřehánějí,“ proklamovala webová stránka Serein. Ta už je nyní nefunkční. Ze ženy byla veřejně známá osobnost, která se chlubila tím, že si všechny šperky navrhuje sama. Bellingcat však s pomocí zpětného vyhledávání obrázků narazil na šperky vyráběné čínskými velkoobchodníky za velice nízké ceny.

Angažovala se jako sekretářka v charitativní organizaci Delegierten des Lions-Club, založené německým armádním činitelem Helmuthem Zanderem. Ten fungoval na vysokém postu na základně NATO v Neapoli. Do organizace byla doporučena kvůli „velké možnosti mezinárodních konexí“. Byla zde vedená pod jménem Adela Kuhfeldt.

Zde se spřátelila s mnoha funkcionáři NATO. Jeden z nich se pod příslibem anonymity reportérům přiznal k milostnému poměru s Adelou. Podle její kamarádky z Británie Smithové jí napsala o členovi amerického námořnictva, který do ní byl zamilovaný. Dalším z jejích kontaktů byla plukovnice amerického námořnictva Sheila Bryantová.

Bryantová v roce 2018 opustila Neapol a kandidovala do Kongresu za demokraty. „Proč by někdo opouštěl dítě v Sovětském svazu? Navíc si otevřela obchod a často střídala byty na periferiích města, kde jí nečekaly žádné úžasné zisky z podnikání,“ popsala pro Bellingcat. Pozadí osudu Marie Adele pro ni bylo zmatečné a nepřesvědčivé. Dodala, že měla jen „velice omezený“ přístup k tajným informacím. Stýkala se nejen s Američany, ale také Belgičany, Italy a Němci v řadách neapolského velitelství NATO.

Cesty do Bahrajnu… a Moskvy

Maria Adele v roce 2013 pravidelně cestovala do Bahrajnu. Záminkou byla účast na veletrzích šperkařů. Své britské kamarádce Smithové napsala v listopadu téhož roku dopis:

„…v Bahrajnu šlo všechno dobře, až na to, že jsme nic neprodávali. Ale show obchodníků to byla úžasná. Miluji tu zemi a lidi, které jsem tam potkala. Po návratu jsem musela za pět dní letět do Moskvy, mojí matce nebylo dobře. Zůstala jsem tam na týden a pak se vrátila do Itálie. Teď pracuji na katalogu a vylepšování svých kousků. Okolo Vánoc opět musím do Moskvy, protože mamince stále není dobře,“ stálo v dopise.

V prosinci 2014 společnost Serein na Facebooku zveřejnila fotku, kde Maria předává manžetové knoflíčky tehdejšímu premiérovi Bahrajnu princi Khalifovi bin Salman Al Khalifovi. Reportérům Bellingcatu se nepodařilo přesně zjistit důvody jejích návštěv Bahrajnu, nicméně se zde nachází základy amerického námořnictva se zhruba sedmi tisíci vojáků.

Kromě Bahrajnu byznysmenka-špionka kvůli podnikání cestovala také do Švýcarska či Německa. Smithové říkala mimo jiné o plánech cest do Thajska. Zprávy se ale nepodařilo ověřit.

Zpět do Moskvy

Maria Adela v roce 2018 opět cestovala do Moskvy. Využila pasu s jedním z identifikačních čísel zapsaných u GRU. Její společenský život tehdy unikal pozornosti. Svým kontaktům se údajně svěřila, že chce nadobro opustit Itálii a začít nový život někde jinde. Záznamy z hranic poukázaly na to, že s sebou měla kočku. Lidé z jejího okolí zvíře popsali jako jedinou stabilní věc v jejím životě.

„Je to pravda, musím to konečně odhalit. Vlasy mi teď po chemoterapii rostou. Chybí mi vše, ale snažím se dýchat. Děkuji všem, kteří mě za posledních pět měsíců nepřestali bombardovat zprávami. Miluji vás!“ zveřejnila v roce 2018 ve svém statusu na Facebooku.

Lov na agenta

Bellingcatu se podařilo přiřadit „Marii Adelu“ příslušností ke GRU až na konci roku 2021. Její identita a chování byla totožná s modem operandi ruské vojenské inteligence. V prvé řadě se nenacházela v ruských databázích jmen a let narození. Nebyla zaznamenána ani v oficiální databázi pasů. Jediná zmínka o ní byla v uniklé databázi členů GRU. Na její jméno byly vydány tři pasy - jeden domácí a dva mezinárodní.

Její životní příběh se v mnohém shodoval s typickou technikou pro vojenské inteligenční organizace SVR a GRU. Latinoameričanka se smíšeným původem. Bellingcat jako jeden z příkladů uvedl funkcionáře GRU, který po roky žil v USA a Irsku jako Brazilec s německým otcem.

Týmu se nedařilo nikde nalézt vodítko k její pravé identitě. Na ruských sociálních médiích neexistovala fotka takové osoby. Zpětné vyhledávání obličeje podle fotografie také neukázalo žádné shody. Ruská telefonní čísla si registrovala na anonymní osobu. Při žádosti o telefonní číslo se v Rusku ale musí uvádět jméno existující osoby, což ukázalo na její příslušnost k tajným službám.

Novináři se snažili srovnávat fotografie z různých sociálních sítí s tou na pasu špionky. Na základě hledání fotek z různých období jejího života se jim podařilo nalézt jen jednu osobu - Olgu Kolobovu narozenou roku 1982 se shodou ve srovnávacím programu Microsoft Azure méně než 35 %.

„Olga Kolobova neměla až do roku 2018 žádné digitální stopy v Moskvě. Ani jedna registrace bydliště, dopravní přestupek, ani registrace telefonního čísla. Nicméně tato osoba měla výraznou aktivitu na internetu od listopadu 2018,“ uvádí reportéři nizozemského webu. Jde přesně o moment, kdy se Maria Adela vrátila do Moskvy.

Navíc si Olga v listopadu 2018 koupila zbrusu nové Audi A3. Podobným se chlubila „Maria Adela“ na Instagramu již v roce 2016, což značí náklonnost obou žen k této značce.

Otec špionky byl vysokým vojenským funkcionářem

Pomocí staré uniklé databáze z měst mimo Moskvu se podařilo vytrasovat minulou aktivitu Olgy v Rusku až do roku 2005. Ve svých 23 letech v Krasnodaru založila společnost obchodující s alkoholem. Díky těmto informacím se podařilo najít jejího otce.

Byl ředitelem Vojenské fakulty Uralské univerzity v Jekatěrinburgu až do svého odchodu do důchodu v roce 2007. „Dostal mnoho medailí za služby vlasti v zahraničí. Například v Angole, Iráku nebo Sýrii,“ popisovala ho škola na svých webových stránkách. На кафедре работали - История кафедр Радиотехнического факультета кафедра вычислительных методов и уравнений математической физики (dereksiz.org)

Olga si během období, kdy byla „Maria Adela“ v Moskvě, koupila dva byty. Prvním z nich je malé studio v prestižní čtvrti, které si žena zakoupila v dubnu 2013. Druhý luxusní byt o výměře 100 metrů čtverečních ji v roce 2020 stál přibližně 800 tisíc euro, v přepočtu šlo zhruba o 25 milionů korun. Uniklá data společnosti rozvážející jídlo poukázaly na dovážky Olze během její pracovní doby, kdy působila jako úředník. Zdroje peněz na tyto nemovitosti jsou velmi nejasné.

Díky nově nabytým informacím se tým Bellingcatu dostal k její nové fotce z řidičského průkazu. Foto z roku 2021 ukázalo na usvědčující shodu mezi „Marií Adelou“ a Olgou Kolobovou. Po tomto zjištění prověřovali i profily obou žen na platformě WhatsApp. Fotografie Marie byly použity na jejím osobním Facebooku a následně na WhatsAppu Olgy, navíc Marie tuto fotku použila také na svůj Instagram.

Bellingcatu se na základě dat z telefonu podařilo najít telefonát ze dne 23. února 2022. V den Obránců vlasti volala generálovi Averyanovi, obsah telefonátu je neznámý.

Nikdo si není jistý, jestli její desetileté působení na západě bere GRU jako úspěšné, nebo ne. Jisté však je, že se dostala do velmi vysokých kruhů. Přestože byla veřejně známou osobností, žádná ze špionážních institucí ji nedokázala odhalit. Kolobova aktivně cestovala a navštěvovala velké exhibice po celé Evropě, v Bahrajnu a pravděpodobně také Thajsku. Tato její schopnost zřejmě pro GRU byla užitečná.

Neexistují žádné důkazy o tom, že by západní inteligence o přítomnosti ruského vojenského špeha něco věděla. Novináři se snažili Olgu Kolobovu zastihnout přes sociální sítě, ale i přesto, že si jejich zprávy například na Telegramu přečetla, tak neodpověděla. Tiskový mluvčí NATO zatím věc nekomentoval.