Jak dopadly sny a naděje roku 1989? Prestižní týdeník si nebere servítky

Symbol globální změny

V centru toho všeho stála berlínská zeď, která rozdělovala město, národ i svět do dvou táborů, poukazuje The Observer. Dodává, že bylo těžké si představit, že během pár měsíců tato hráz padne, střelba na hranicích ustane, východní Němci budou moci volně opustit to, co se pro mnohé stalo vězením, a studená válka s hrozbou jaderného armageddonu a dalšími neblahými aspekty skončí.

V roce 1989 se konečně naplnila slavná slova Johna Kennedyho „jsem Berlíňan“, uvádí editorial. Upozorňuje, že fráze jako „zvrat“ a „historický zlom“ jsou v současném diskursu nadužívány, ale pád berlínské zdi, k němuž došlo před 30 lety, byl symbolem skutečně nadějné globální změny.

Událost změnila budoucnost Evropy, signalizovala konec zástupných válek v Angole, Afghánistánu, Nikarague a Somálsku, usnadnila zhroucení Sovětského svazu a vynesla Spojené státy do role jediné supervelmoci, což George H. W. Bush označil za „nový světový řád“, nastiňuje renomovaný týdeník. Doplňuje, že pád berlínské zdi také přinesl naději na mír.

Od té doby se událo mnoho pozitivního i negativního, přičemž to, co tato změna přinesla dobrého a špatného, užitečného a nebezpečného je mnohovrstvá, složitá otázka, píše britský týdeník. Deklaruje však, že některý dopady již lze dobře vidět, jelikož formují kontext a pozadí dnešního života a jsou zdrojem výzev, kterým momentálně čelíme.

„Pád zdi rychle vedl ke znovusjednocení Německa a jeho obnově coby přední evropské politické a ekonomické mocnosti,“ pokračuje The Observer. Podotýká, že mnozí obyvatelé bývalého Východního Německa litují zániku své země, ale zároveň si užívají prosperitu a bezpečnost, kterou přinesl a přináší.

Německou renezanci nesli nelibě mnozí ve Francii a thatcherovské Británii, stejně jako slabé státy s dlouhou pamětí, například Řecko, připomíná editorial. Dodává, že tyto smíšené pocity přežívají a podmiňují a často komplikují současné fungování Evropy.

Nové dělící linie

Obnova Německa spolu s emancipací bývalých členů Varšavské smlouvy byla ohromnou injekcí pro skomírající projekt evropské integrace, tvrdí prestižní server. Podotýká, že 4 roky po pádu zdi vznikla na základě maastrichtské smlouvy EU a během desetiletí se rozšířila o 13 států, z toho 7 z východní a střední Evropy, přičemž došlo k oživení evropské ambice jednat jako jednotný, silný a integrovaný hráč na mezinárodní scéně.

„Ten cíl nebyl zcela nerealistický. Pro většinu Evropanů byl příběh po roce 1989 tím o relativním ekonomickém zlepšení,“ píše renomovaný týdeník. Poukazuje, že v Polsku, Pobaltí či na Slovensku se zdvojnásobily mzdy, zlepšilo zdraví a prodloužila délka života, avšak hluboká společenská změna, rostoucí nerovnosti a postmaastrictský volnotržní kapitalismus přinesly nové problémy a načrtly v Evropě nové dělící linie mezi severem a jihem a východem a západem.

Studená válka držela nacionalistické nálady v šachu, ale postupem času nedostatek tmelu v podobě společného nepřítele podpořený úspornými opatřeními po roce 2008 a obavami z přistěhovalectví a o identitu vedly k populistickému, sebestřednému a rozdělujícímu politickému obratu v Evropě, konstatuje The Observer. Upozorňuje, že většina Evropanů sice členství v EU podporuje a francouzský prezident Emmanuel Macron se snaží evropský projekt oživit, ale celoevropských řešení ubývá.

Brexit vzešel z těchto trendů a zároveň je prohloubil, deklaruje britský týdeník. Připomíná, že slábne idea EU coby světového hráče, částečně kvůli americké hegemonii po roce 1989, který poskytl překvapivý vhled do americké duše a ukázal neodůvodněný triumfalismus, v zásadě iluzorní omezování výdajů na zbrojení a zároveň přesvědčení, že Spojené státy mají právo jednat ve světě, jak se jim zlíbí.

Tyto klamy nebyly ještě zcela rozptýleny – ač kulminovaly během katastrof v podobě války proti terorismu a invaze do Iráku – a Evropa do velké míry stále skáče podle americké píšťalky, nebere si servítky The Observer. Doplňuje, že v reakci na vlastní změny a vzestup nacionalisticko-populistického hnutí začal ústup Spojených států ze světa, ale ten neposkytuje Evropě příležitost, ale naopak – především odpor vůči NATO – oslabuje její bezpečnost.

Na východě se opět objevuje hrozba v podobě asertivního Ruska a pak je zde nevyzpytatelná Čína, se kterou chce současná americká administrativa zřejmě začít novou studenou válku, uvádí renomovaný server. Konstatuje, že všechny naděje a sny roku 1989 neumřely, ale mnoho z nich vyšumělo.

„Krom Macrona vypadají současní evropští politici (i ti britští) slabě, bez představivosti a slepí k historickému dědictví,“ píše prestižní týdeník. Deklaruje, že vyjma rozdělení přinesla studená válka také jistou jednotu cílů a přesvědčení a sdílenou, pozitivní vizi budoucích možností, o které jsme v mnoha případech přišli a musíme je znovu nalézt.