Evropské země zvažují znovuzavedení povinné vojny

Z celkových 29 států Severoatlantické aliance ji má zavedenou jen šest států – Turecko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Norsko a zcela nově Lotyšsko. Náhodným losem jsou odvedenci určováni v Litvě, v Nizozemsku je vojna povinná, ale nevynucovaná. Ženy musí sloužit pouze v jednom aliančním státě – Norsku, a do budoucna ve dvou, pokud v přistoupí Švédsko.

Těsně po anexi Krymu v roce 2014 znovu zavedla povinnou vojenskou službu pro muže od 18 do 26 let Ukrajina, kterou o rok později následovala Litva, kde mají tuto povinnost muži od 18 do 25. V ukrajinském případě ale nyní platí, že všichni fyzicky zdatní muži ve věku 18 až 60 let mohou podléhat povinné vojenské službě.

Baltské státy jsou podle DW jiný případ. Z tria Estonsko, Litva a Lotyšsko pouze třetí jmenovaná země povinnou vojenskou službu zrušila. Od roku 2024 ale Riga bude vyžadovat od každého muže ve věku 18 až 27 let podstoupení 11 měsíců vojenského výcviku. Od roku 2028 bude stát každoročně povolávat 7500 mužů, což je ekvivalent stávajícího počtu profesionálních vojáků této země, jak upřesnil DW.

Problémy nyní zažívá Nizozemsko, jehož armádě chybí 9000 vojáků a vláda momentálně zvažuje zavedení povinných odvodů. Totéž učinilo v roce 2018 Švédsko. Stockholm odvody zrušil roku 2010, protože se do armády nehlásilo dost dobrovolníků. Nyní se musí do služby hlásit všichni osmnáctiletí muži, jen zlomek z nich však armáda skutečně rekrutuje. Lidé totiž dostávají dopis s dotazem, jestli si myslí, že se hodí pro vojenskou službu. Negativní odpověď znamená osvobození od ní.

Stejný případ je Norsko. Zde nastupuje k povinné vojenské službě 9000 osmnáctiletých kandidátů ročně z celkem asi 60 000 skutečně přihlášených.

Francouzské úřady nyní diskutují lehčí formu povinné vojenské služby. Prezident Emmanuel Macron v roce 2019 zavedl všeobecnou národní službu, která teď umožňuje mladým lidem vykonávat měsíční dobrovolnickou službu. Nyní ale vláda zvažuje zavedení povinné služby pro všechny Francouze od 15 do 17 let.

V Německu se o této poměrně tradiční praktice bude nově diskutovat. „Příslušníci armády by měli o své práci hovořit ve školách,“ poznamenala zmocněnkyně Bundestagu pro armádu Eva Höglová. Předtím kancléř Olaf Scholz odmítl návrh ministra obrany Borise Pistoria na zavedení povinné vojenské služby, výzvy k zavedení této diskuze se ale ozývají napříč celým politickým spektrem.

Povinná vojenská služba byla tradicí v Československu a následně i po vzniku České republiky. Od roku 1990 však zákonodárci upustili od jejího dvouletého trvání a zkrátili ji na osmnáct měsíců. V roce 1993 byla zkrácena na jeden rok. O devět let později, roku 2003, ministr obrany Jaroslav Tvrdík předložil vládě záměr základní vojenskou službu k 31. prosinci 2004 zrušit, což vláda schválila.

Dne 30. března 2004 nastoupilo posledních 878 branců a 22. prosince odešli poslední vojáci v základní vojenské službě do civilu. Od roku 2005 je česká armáda plně profesionální a branná povinnost je vyžadována pouze při ohrožování státu nebo za válečného stavu.

Dezinformace o znovuzavedení povinných vojenských odvodů v České republice jsou poměrně frekventované. Například koncem listopadu 2019 se vyskytl článek s názvem: „OFICIÁLNĚ SCHVÁLENO! V ČR bude od 1. 2. 2020 zavedena povinná vojenská služba“. Ministerstvo obrany ale na svém webu tuto dezinformaci vyvrátilo s tím, že ČR o takovém kroku ani neuvažuje.