Jak moc si za rozhodnutí Evropské unie můžeme sami? Politika v Bruselu je mnohdy komplikovaná

Jednomyslně se v Radě Evropské unie hlasuje pouze ve vybraných případech, které jsou extrémně citlivé pro národní státy. Nejvýznamnější z nich je Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP). Dalšími záležitostmi jsou například členství v Evropské unii, daňová politika, finance EU, oblast spravedlnosti a správních věcí a harmonizace vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany.

Funguje tedy právo veta, kdy národní stát hlasuje proti a blokuje tak celý rozhodovací proces. Právě jeho zrušení bylo jedním z velkých témat českého předsednictví v Radě ministrů během druhé poloviny loňského roku. Jako opravdu velký problém se veto ukázalo ve chvíli, kdy Maďaři odmítli embargo na ruskou ropu. „Kvůli svým vztahům s Putinem nás už půl roku Orbán vydírá. Teď nás kvůli penězům začne vydírat Kaczyński. Je čas skončit s možností vydírat zbytek Evropy,“ psal tehdy na twitteru ředitel Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.

Ovšem v 80 % případů Rada EU rozhoduje většinovým systémem. Dlouhodobě osvědčený způsob hlasování je kvalifikovaná většina. Při rozhodování musí pro návrh hlasovat 55 % zástupců členských států reprezentujících alespoň 65 % obyvatel Evropské unie.

Evropská komise na svém webu dokonce nabízí kalkulačku, kde si zájemce může zdarma vyzkoušet právě tento styl hlasování. S pomocí této kalkulačky zjistíme, že ani blokace ze strany celé Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Česko a Slovensko) návrh nezavrhne. Stejné je to v případě blokace ze strany Německa, které má v EU nejvíce obyvatel.

Pokud Rada EU rozhoduje bez žádosti Evropské komise nebo Vysokého představitele SZBP, tak se kvalifikovaná většina mění v posílenou. Používá se například v případech policejní nebo justiční spolupráce v kriminálních záležitostech. Tento druh kvalifikované většiny musí zahrnovat minimálně 72 % zástupců členských zemí reprezentujících 65 % populace. Opět v případě blokace ze strany Visegrádské čtyřky i s Německem po boku není možné rozhodnutí posílenou kvalifikovanou většinou rozvrátit.

Tato opatření ale fungují i na spojení sil Francie a Německa. Pokud by se rozhodly nějaký návrh společně blokovat, nemají šanci proti kterékoliv z kvalifikovaných většin. Pro prosazení posílené většiny je potřeba 20 států – k Německu a Francii se tak musí přidat dalších pět. Obě země společně nedosáhnou ani na potřebných 35 % obyvatel k zablokování posílené kvalifikované většiny, chybí jim k tomu 1,25 %.