Konflikt o Náhorní Karabach: Co za ním stojí? Iniciativu přebírá Turecko

Prezident Samovyhlášené republiky Náhorní Karabach Samvel Šahramanjan oznámil 28. září, že k 1. lednu 2024 tento útvar zanikne. Podle dekretu, který podepsal, budou všechny státní instituce do tohoto data rozpuštěny.

Následuje vojenské převzetí Náhorního Karabachu Ázerbájdžánem a následný útěk velké části etnicky arménského obyvatelstva, což je dramatický obrat v dlouhotrvajícím konfliktu o region, který se z velké části točí kolem otázky nezávislosti sporného regionu. Ázerbájdžán, který je převážně muslimský, je podporován Tureckem, zatímco Rusko se chovalo jako ochranná mocnost pro Arménii, která je většinově křesťanská.

Náhorní Karabach, i když má převážně arménskou populaci, se nachází na území Ázerbájdžánu podle mezinárodního práva. Arménie nikdy neuznala jeho nezávislost. Konflikt má velký geopolitický význam kvůli ropovodům a plynovodům v regionu, které přenášejí energii z Kaspického moře na turecké pobřeží Středozemního moře. V poslední době Ázerbájdžán zvýšil dodávky plynu do EU, což má spojitost s ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022.

Konflikt mezi Armény a Ázerbájdžánci má svůj původ v sedmém století, kdy křesťanští Byzantinci bojovali o kontrolu proti muslimským Arabům. Za pozdější osmanské nadvlády hledalo arménské obyvatelstvo ochranu v Rusku. 

Když se křesťanští Arméni dostali v 18. století pod tlak Persie, ruská carevna Kateřina Veliká pro ně vydala ochranné dopisy.

Poté, co se Náhorní Karabach dostal pod ruskou kontrolu v důsledku rusko-perské války v letech 1804 až 1813, dostalo se křesťanské arménské populaci přednostního zacházení před turkickými muslimy z širší oblasti, později známými jako Ázerbájdžánci. 

Arménská genocida v letech 1915-1916 vedla k útěku mnoha Arménů do Náhorního Karabachu a zhoršila konflikt s ázerbájdžánským obyvatelstvem. Následovaly pogromy v březnu 1918, kdy došlo k útokům proti Ázerbájdžáncům, a později v Baku k protiarménským pogromům. V roce 1920 bylo ve městě Shusha v Náhorním Karabachu zabito více než 30 000 Arménů.

Po pádu Ruské říše, ruské revoluci a první světové válce zůstal region sporným územím mezi Arménií a Ázerbájdžánem, které obě zažily krátká období nezávislosti. V roce 1922 se Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie spojily do Zakavkazské socialistické federativní sovětské republiky, ale tato federace byla v roce 1936 rozpuštěna a nahrazena jednotlivými sovětskými republikami. Konflikty a pogromy mezi Armény a Ázerbájdžánci však pokračovaly i nadále.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásily Arménie a Ázerbájdžán nezávislost, a Náhorní Karabach následoval tuto cestu 3. září 1991. Ázerbájdžán o dva měsíce později zrušil autonomii Náhorního Karabachu a zavedl energetickou blokádu.

Konflikt se opět zhoršil a na začátku roku 1992 došlo k masovým vraždám v ázerbájdžánských i arménských vesnicích. 12. května 1994 byla podepsána dohoda o příměří, která posílila pozici Náhorního Karabachu.

Během konfliktu v 90. letech zemřelo odhadem asi 35 000 lidí a více než 1,1 milionu bylo vysídleno.

V roce 2020 došlo k druhé válce o Náhorní Karabach, během níž region, navzdory podpoře ze strany Arménie, utrpěl značné územní ztráty. Válka byla ukončena prostřednictvím dohody o příměří, kterou zprostředkovala Moskva. Tato dohoda umožnila Ázerbájdžánu získat zpět některé části sporného území.

Z pohledu Arménie Ázerbájdžán nikdy neposkytl záruky ohledně autonomie Náhorního Karabachu. Na druhé straně Ázerbájdžán opakovaně zdůrazňoval, že uznává "širokou autonomii" tohoto regionu, ale nikoli jeho nezávislost.