„Královna Evropy“ Leyenová upevňuje kontrolu a eliminuje nesouhlasné hlasy. Nejvíce utrpěla Francie

Ursula von der Leyenová si během svého působení v čele Evropské komise upevnila pověst rozhodné a autoritativní lídryně, která neustále posiluje svou kontrolu nad děním v EU. „Bude mít všechno ještě víc pod kontrolou. Kdo si myslel, že je to vůbec možné?“ ptal se jeden z evropských úředníků, který si přál zůstat v anonymitě, aby mohl s otevřeností mluvit o aktuální situaci v Bruselu pro server Politico.

Leyenová již od začátku své první funkce projevovala snahu eliminovat nesouhlasné hlasy. Důkazem toho je fakt, že do jejího druhého období už nezůstal nikdo z jejích dřívějších odpůrců.

Podle informací zveřejněných serverem Politico si Leyenová během svého prvního funkčního období vybudovala reputaci předsedkyně, která se nebojí učinit jednostranná rozhodnutí. Často také překračovala rámec své pracovní náplně a vyřazovala z procesu rozhodování ostatní vedoucí představitele EU.

Radila se především s úzkou skupinou vybraných poradců, zatímco ignorovala širší názorové spektrum. Tento způsob řízení vyvolal mezi některými diplomaty a úředníky nelibost.

Jedním z příkladů jejího stylu byla situace ve vztahu s Francií, když kvůli francouzské neochotě vyměnit jejich eurokomisaře snížila význam portfolia, které Francii připadlo. Jeden z diplomatů anonymně upozornil, že kdokoliv, kdo doufal v proměnu jejího vedení nebo v menší důraz na udržení přísné kontroly, byl naivní.

Tento diplomatický spor vedl k rezignaci francouzského eurokomisaře Thierryho Bretona, který odstoupil v „afektu“, poté co opakovaně nesouhlasil s Leyenovou v řadě zásadních záležitostí. Podle vysokého úředníka z EU Francouzi selhali v prosazení Bretona a celá situace byla vnímána jako ztráta jejich vlivu na evropské dění.

Paříž se nakonec rozhodla vyslat do Bruselu svého bývalého ministra zahraničí Stéphana Séjourna. Ten však nedokázal získat klíčové portfolio pro hospodářskou soutěž, které Paříž původně plánovala.

Jak poznamenal jeden z úředníků, Francie nedosáhla záruky, že získá silné portfolio, a místo toho Séjourné získal roli zahrnující průmyslovou politiku a finanční služby, podléhat mu budou čtyři komisaři. Další úředník pak popsal, že Séjourné není žádný silný hráč, ale spíše „arcikoordinátor“ než dominantní postava Komise.

Změny ve vedení vyvolaly mezi úředníky Evropské komise smíšené reakce, zejména co se týče nového organizačního schématu, které Leyenová zavedla. Přestože z její strany existovala snaha zlepšit strukturu a zkoordinovat činnost Komise, někteří úředníci upozorňují, že i nadále je to kolegium komisařů, které musí rozhodovat o zásadních politických otázkách.

Leyenová, díky svému pevnému postoji a schopnosti využít mocenského vakua, které zůstalo po oslabených lídrech Francie a Německa – Emmanuelu Macronovi a Olafu Scholzovi – nyní dominuje v evropské politice. „Nemusíte von der Leyenovou učit, jak hrát mocenskou hru. Viděla prázdné místo, které zůstalo po evropských metropolích, a neváhala jej okamžitě obsadit,“ poznamenal další diplomat.

Vzhledem k tomu, že evropská politika je stále komplikovanější a vyžaduje stále pevnější vedení, Leyenová se podle Politica profiluje jako klíčová postava, která drží otěže pevně v rukou. Její styl, který někteří kritizují jako příliš autoritářský, však ukazuje, že se „nehodlá podřizovat vnějším tlakům“, a naopak má ambice ještě více posílit svou pozici v rámci evropských struktur.