PŮVODNÍ ZPRÁVA | Můžeme brát Trumpa vážně? Kontrast s Harrisovou je nebývale silný, analyzuje expert Smith volby v USA

EuroZprávy.cz už několikrát zmínily, že současná kampaň před prezidentskými volbami v USA je mimořádně negativní. Podle Smithe to Američanům může do jisté míry prospět, protože si ujasní, jakou volbu činí a jaké to bude mít důsledky. „To pravděpodobně zahrnuje některé pozitivní a některé negativní informace o obou kandidátech,“ nastínil expert.

Současná negativní kampaň se až tolik neliší od toho, „co obvykle vidíme v prezidentských kampaních a co jsme viděli od první ostře vyhrocené prezidentské kampaně v USA v roce 1800“. „Thomas Jefferson a Abraham Lincoln jsou uctívanými hrdiny americké historie, ale v době, kdy byli aktivními politiky a kandidáty, byli vystaveni šokující ostřejší politické rétorice,“ připomněl Smith historický kontext. 

Připustil, že mezi Harrisovou a Trumpem existuje „neobvykle silný kontrast“. „Harrisová a Trump jsou velmi rozdílné typy. Harrisová je konvenční demokratická politička, která se postupně vyšvihla do nejvyšších funkcí obvyklou řadou kroků,“ popsal. 

Harrisová totiž původně byla místní úřednicí (okresní prokurátorkou, tj. vrchní státní zástupkyní v San Franciscu), pak státní úřednicí (generální prokurátorkou Kalifornie), senátorkou USA (jednou ze dvou z Kalifornie) a poté viceprezidentkou. „Trump byl soukromý podnikatel, celebrita a hvězda ‚reality show‘, nikdy nezastával žádnou veřejnou ani volenou funkci kromě prezidentské,“ dodal Smith.

Harrisová podle něj „snadno zapadá“ do hlavního proudu Demokratické strany. „Je viceprezidentkou Joea Bidena, který byl viceprezidentem Baracka Obamy, takže existuje linie kontinuity, která činí prezidentství Harrisové poměrně předvídatelným. Bude dělat to, co obvykle dělají demokratičtí prezidenti a kongresmani,“ shrnul expert. 

Připomněl, že základní program Demokratické strany byl stanoven ve 30. letech minulého století „Novým údělem‘ prezidenta Franklina D. Roosevelta, „řadou programů a iniciativ, které rozšířily roli federální vlády v oblastech amerického života, kde předtím nepřebírala žádnou nebo jen malou odpovědnost – v podstatě vybudovala národní ‚sociální stát‘ do jisté míry podobný (i když zatím ne tak štědrý) jako v Kanadě a Evropě“.  

Rozšíření a bránění těchto programů bylo trvalým cílem demokratů v uplynulých devadesáti letech. „Kdykoli jsou demokraté u moci, snaží se udržet sociální stát, bránit ho před útoky republikánů, záplatovat v něm mezery a problémy a dále ho rozšiřovat tam, kde dosud chybí,“ pokračoval Smith. 

Demokratičtí prezidenti tak pokračovali v „údělu“ Roosevelta, který doprovodil USA k úspěchu ve druhé světové válce a pomohl vyřešit silnou hospodářskou krizi. „Prezident Lyndon Johnson v šedesátých letech vytvořil federální zdravotní pojištění pro staré a velmi chudé; prezident Bill Clinton v devadesátých letech rozšířil federální zdravotní záruku pro děti a pokusil se vytvořit národní právo na zdravotní pojištění pro všechny, ale neuspěl; prezident Obama vytvořil ‚Obamacare‘ jako federálně organizovaný hybridní systém veřejného a soukromého sektoru,“ popsal expert. 

Harrisová v tomto duchu bude pravděpodobně pokračovat. „Jakýkoli letošní demokratický kandidát by sliboval většinu stejných věcí. Dá se předpokládat, že Harrisová se pokusí udělat to, co říká, i když to, zda se jí to podaří, bude záviset na tom, která strana bude ovládat Kongres, a na různých dalších faktorech,“ poznamenal Smith. 

Naopak Trump představuje „mnohem ostřejší odklon od minulé politiky své strany“. „Nejzřetelnější je to v jeho názorech na cla a globální obchod a na další způsoby mezinárodní spolupráce, jako je NATO, v jejichž podpoře se republikáni dříve s demokraty shodovali. Od toho se Trump odklonil, a kdyby mohl, NATO by pravděpodobně zrušil,“ pokračoval expert. 

Reprezentuje unilateralistickou tradici „Amerika první“, která sice měla v Republikánské straně historicky určitou váhu, ale neovládla ji. „Na druhou stranu, i když nenavrhuje rozšíření sociálního státu, jak by to udělali demokraté, jeho platforma naznačuje, že je vůči některým jeho prvkům méně nepřátelský, než byli minulí republikánští vůdci. Zachovává však jejich silnou podporu velkým korporacím, odstraňování regulací, které omezují podnikání, a udržování nízkých daní pro korporace a ‚třídu investorů‘ (což v praxi znamená bohaté lidi),“ vysvětlil Smith. 

Patrnější je však změna stylu – a proto je podle Smithe mnohem těžší předvídat, co v úřadu skutečně udělá. „Když mluví, má tendenci ‚burcovat‘, lichotit, ‚volně asociovat‘, odbíhat od tématu, zdůrazňovat své stížnosti a pronášet ‚výpady‘ o lidech a věcech, které ho rozčilují,“ podotkl. 

Smith to označil jako chybějící „disciplínu sdělení“, o níž obvykle usilují konvenční politici. „Nezdá se, že by se důsledně řídil pokyny svých politických poradců a spojenců,“ poznamenal.

V rámci své formálně deklarované platformy i mimo ni dává sliby či hrozby, které nemusí být vůbec reálné. „Mluví o deportaci desítek milionů neobčanů, o uvěznění či deportaci svých politických oponentů a nasazení armády proti nim, o rychlém ukončení současných zahraničních válek, o zrušení daně z příjmu a jejím nahrazení masivními cly a o zrušení Obamacare – což by miliony lidí připravilo o zdravotní pojištění –, ale nahradil by ji nějakým mnohem lepším a levnějším systémem, který nedokáže popsat – i když říká, že má ‚koncepty plánu‘,“ vylíčil Smith. 

„Chce propustit federální státní úředníky a nahradit je svými osobními loajalisty, mstít se politickým oponentům a lidem, které považuje za neloajální, zrušit relativní nezávislost FBI a ministerstva spravedlnosti (federálních státních zástupců) a vyžadovat osobní loajalitu od armády. A samozřejmě, jak jsme již viděli, odsuzuje jako podvodné všechny volby, které nevyhraje,“ doplnil. 

Oproti minulosti jde o velký zlom – republikáni i demokraté totiž do značné míry FBI a další vládní agentury a zaměstnance podporovali, bránili profesionální armádu a akceptovali výsledky voleb. „Trump také slibuje, že skoncuje s inflací – ačkoli k tomu již došlo – a ‚rychle sníží všechny ceny‘, ačkoli neexistují žádné zjevné prostředky, kterými by to prezident mohl udělat,“ podotkl Smith. 

„Těžko říct, jak to všechno brát vážně. Kolik z toho jsou jen řeči ‚rozhněvaného starého muže‘ nebo ‚barové řeči‘ a kolik z toho je skutečný vládní program? Trump má za sebou historii vyslovování nápadů, které pak nedotáhne do konce, takže by to pokračovalo, nebo by si vzal ponaučení z minulého funkčního období a snažil se být tentokrát cílevědomější?“ ptá se expert.

„Co by dělal, kdyby se dočkal odporu, odstrkování a nedostatečné spolupráce? Přinesly by volby také republikánskou kontrolu nad Kongresem, nebo by alespoň jedna komora Kongresu byla stále většinově demokratická a mohla by alespoň některé z těchto snah zablokovat? V závislosti na odpovědích na tyto otázky by se ještě mnohé ukázalo,“ zeptal se Smith na závěr.