Putin nás chce vlákat do pasti, varuje šéfka unijní diplomacie Kallasová

„Je to past, do které nás Putin chce nalákat,“ uvedla Kallasová s odkazem na úvahy o výměně území výměnou za příměří, které podporuje americký prezident Donald Trump. Tato rétorika se však ocitá v ostrém kontrastu s postojem Ukrajiny, která opakovaně odmítla obětovat Donbas, tedy region, odkud ruská agrese za poslední desetiletí vyhnala z domovů více než 1,5 milionu lidí.

Kallasová současně poukázala na nutnost posílit konkrétní obranné garance pro Ukrajinu. „Nejsilnější bezpečnostní zárukou je silná ukrajinská armáda,“ uvedla. Zároveň ale přiznala, že v této fázi není zřejmé, jakou podobu tyto záruky získají. „Zatím není jasné, v jaké kapacitě budou tyto síly působit.“

Skepsi vůči ruské ochotě k jednání sdílí i další evropští lídři. Finský prezident Alexander Stubb připustil, že „Putinovi nelze téměř věřit“, zatímco francouzský vůdce Emmanuel Macron označil ruského prezidenta za „dravce a zlobra na našem prahu“. Oba se zúčastnili pondělního jednání v Bílém domě, kde Ukrajina vyzvala partnery k urychlení jednání o podobě bezpečnostních záruk, ideálně během sedmi až deseti dnů.

Kallasová kritizovala i přístup k jednáním na aljašském summitu mezi Trumpem a Putinem. „Putin dostal tak vřelé přijetí a chtěl, aby nebyly zavedeny sankce, čehož také dosáhl. Putin se jen směje, nezastaví zabíjení, ale naopak ho ještě zintenzivní. Zapomínáme, že Rusko neudělalo ani jedinou ústupku,“ shrnula.

Její slova doprovázela zpráva o dalším ruském raketovém útoku na západoukrajinský Lvov, při němž byl zraněn více než tucet lidí a jedna osoba zemřela. Prezident Volodymyr Zelenskyj reagoval s obviněním, že Rusko se „snaží vyhnout nutnosti setkání“ a „nechce tuto válku ukončit“.

Trump mezitím stanovil dvoutýdenní lhůtu na vyhodnocení mírových rozhovorů. Jeho přístup ale podle mnohých evropských lídrů oslabuje vyjednávací pozici Ukrajiny, zatímco Moskva dál zůstává v defenzivním postoji bez jakéhokoli skutečného zájmu o kompromis.

Obavy východoevropských států z ruských ambicí vycházejí z historické zkušenosti i konkrétních bezpečnostních hrozeb. Baltské státy, Polsko a další země bývalého sovětského bloku sledují vývoj na Ukrajině s mimořádnou pozorností, nejen jako humanitární a geopolitickou krizi, ale jako přímou výstrahu před pokračováním scénáře hybridní války, sabotáží, kyberútoků a případného otevřeného vojenského nátlaku.

Šéfka unijní diplomacie Kallasová, která sama čelí hrozbám ze strany Moskvy a figuruje na ruském „seznamu hledaných osob“, je hlasem této východoevropské ostražitosti. Pro státy, které žijí ve stínu ruského vlivu, není otázka ruské expanze teoretická. Podpora Ukrajiny tak není v regionu jen projevem solidarity, ale existenční strategií a ochranou před osudem, který by mohl potkat další země, pokud by ruská agrese zůstala bez důsledků.

Východní Evropa dlouhodobě upozorňuje, že jakékoliv ústupky Moskvě by byly vnímány nikoli jako vstřícný krok, ale jako známka slabosti. V tomto smyslu se region často staví důrazněji než starší členské státy EU. Volání po pevných bezpečnostních zárukách a důsledném uplatňování sankcí vůči Rusku tak nejsou výrazem eskalace, ale pokusem předejít další válce.