ANALÝZA | Izrael se chystá naplno vtrhnout do Gazy. Porážka Hamásu nemusí přinést kýžený efekt

Izraelská vláda oznámila mobilizaci 60 tisíc záložníků a prodloužení služby dalším 20 tisícům, kteří jsou již v aktivní službě. Podle armádních zdrojů ministr obrany Israel Katz schválil plány na rozsáhlou vojenskou operaci v Pásmu Gazy. Nová fáze má zasáhnout i hustě osídlené oblasti města Gaza, kde se podle Izraele stále pohybují jádra struktur Hamásu. Informoval o tom například server Sky News nebo stanice BBC. 

Cílem operace je především podzemní síť tunelů, která tvoří páteř vojenské infrastruktury Hamásu. Izraelská armáda tvrdí, že většinu jeho vedoucích představitelů již eliminovala, avšak část skupiny se podle ní přeskupuje a pokračuje v útocích včetně odpalování raket. Termín zahájení nové fáze zatím nebyl zveřejněn, ale podle izraelských médií může být otázkou několika dnů.

Premiér Benjamin Netanjahu zopakoval, že strategickým cílem války zůstává „zničení Hamásu“ a osvobození zbývajících rukojmích. Izrael předpokládá, že ze zhruba padesátky zadržovaných je naživu přibližně dvacet lidí. Rodiny rukojmích proto opakovaně varují, že rozšíření bojů může ohrozit šance na jejich návrat a požadují okamžité příměří. Stejně kriticky se k plánované operaci staví i někteří bývalí šéfové armády a zpravodajských služeb.

Izrael zároveň čelí zesílené mezinárodní kritice. Humanitární organizace i část západních vlád varují, že útok na město Gaza může vyvolat další masové vysídlování palestinských civilistů. Situaci zhoršuje hlad a nedostatek základních potřeb. Podle údajů ministerstva zdravotnictví v Gaze, kontrolovaného Hamásem, zemřelo od června více než 150 dospělých a přes sto dětí na podvýživu. Celkově si 22měsíční izraelská protiofenzíva podle téhož zdroje vyžádala přes 62 000 obětí, z nichž zhruba polovinu tvoří ženy a děti.

Konflikt začal 7. října 2023, kdy ozbrojenci Hamásu a dalších skupin provedli masivní útok na jižní Izrael. Během jediného dne zabili přibližně 1 200 lidí a unesli více než 250 osob. Od té doby Izrael vede rozsáhlou pozemní a leteckou ofenzívu. V několika kolech příměří bylo propuštěno několik desítek rukojmích, avšak Hamás podmiňuje propuštění všech zadržených trvalým zastavením bojů a stažením izraelských jednotek z Gazy.

Může být Hamás vůbec zničen?

Od útoku Hamásu na Izrael a následné války v Gaze se mezi analytiky často objevuje tvrzení, že „Hamás nelze zničit“, protože ideologii nelze porazit vojenskou silou. Stejně častým argumentem je varování, že vojenský tlak vyvolá přesně opačný efekt – radikalizaci nové generace Palestinců. Podle Ghaitha al-Omariho z Washington Institute jsou oba tyto závěry zavádějící.

Hamás se sice opírá o ideologii, ale jeho moc a vliv nevyplývá primárně z myšlenek, nýbrž z trvalé schopnosti používat násilí. Tato síla mu umožnila vybudovat politické postavení, zmařit mírový proces a násilně ovládnout Pásmo Gazy v roce 2007. Podle Omariho proto není pravda, že vojenské akce nemohou změnit realitu – mohou Hamásu odebrat prostředky, bez nichž jeho ideologie ztrácí účinnost.

Historie zná příklady, kdy extremistické ideologie nebyly zcela vymýceny, ale byly vojensky a politicky marginalizovány: nacismus, al-Káida nebo Islámský stát. Vždy existují jednotlivci, kteří v podobné ideje věří, ale bez vojenských kapacit zůstávají tyto proudy na okraji a nejsou schopny ovlivnit politickou realitu. Omari připomíná, že právě schopnost Hamásu organizovat ozbrojené útoky a zasahovat do každodenního života Palestinců z něj činí skutečnou hrozbu.

Izraelská ofenzíva v Gaze nese obrovskou politickou a humanitární cenu. Vysoké civilní ztráty, destrukce infrastruktury a blokování humanitární pomoci zanechají podle Omariho hlubokou stopu v kolektivní paměti Palestinců i širšího arabského světa. Izrael bude v očích mnoha generací vnímán jako viník, ať už vysvětlí složitost městského boje jakkoli. To znamená, že důvěra mezi oběma národy se v dohledné době neobnoví, případné usmíření je záležitostí generací.

Současně však platí, že trauma z války může změnit i palestinskou společnost. Gaza zažila obrovské lidské ztráty, které Hamás způsobil svým rozhodnutím vyvolat konflikt. Mnozí Palestinci si podle Omariho budou pamatovat, že to byl právě Hamás, kdo je vystavil katastrofě, a tato zkušenost může v budoucnu oslabit jeho podporu.

Omari připomíná, že vojenské vítězství samo o sobě nestačí. Je třeba, aby následovalo správné politické rozhodnutí. V Iráku se po americké invazi vytvořilo mocenské vakuum, korupce a nefunkční instituce, což vedlo k nové vlně radikalizace. Naopak příklady Německa, Japonska či Jižní Koreje ukazují, že i po devastující válce lze vybudovat stabilní a prosperující budoucnost – pokud existuje jasná alternativa, která dokáže nahradit předchozí ideologii. 

Hrozí vznik mocenského vakua

Právě Irák nabízí odstrašující příklad. Šest let po vojenské porážce Islámského státu se Irák stále ocitá v prostředí, kde vládne mocenské vakuum, sektářské napětí a boj o vliv regionálních mocností. Přes milion lidí zůstává vnitřně vysídlených, tři miliony obyvatel potřebují humanitární pomoc a země se stále nevyrovnala s rozpadem institucí po americké invazi z roku 2003. Nejsilnější hrozbou zůstávají šíitské milice podporované Íránem, které fungují jako paralelní mocenská struktura, podobně jako Hamás v Gaze.

Při pohledu na irácký vývoj je patrná stejná dynamika jako v Pásmu Gazy – oslabený stát, fragmentované společnosti a radikalizace v prostředí absence legitimních institucí. Bagdád čelí nejen otázce reintegrace sunnitských komunit, ale i snaze omezit vliv Kurdů, což vyvolává etnické střety zejména v Kirkúku na severu země. Tyto napětí udržují živnou půdu pro návrat extremistických skupin, stejně jako v Gaze neřešený status civilní správy vytváří prostor pro Hamás. Upozornil na to server Council on Foreign Relations.

Vnější aktéři navíc využívají toto vakuum k prosazování vlastních zájmů: Írán udržuje v Iráku rozsáhlou síť ozbrojených složek, Turecko vede opakované operace proti Kurdům a Spojené státy se ocitají pod tlakem stovek útoků na své základny. Od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v říjnu 2023 se irácké milice staly součástí širšího „frontového pásma“, které propojuje Gazu, Sýrii a Irák do jednoho konfliktu.

Stejně jako v Gaze, kde Hamás využívá absence stabilní správy a zoufalství obyvatel k legitimizaci své moci, i v Iráku se radikalizace stává přímým důsledkem neřešeného mocenského vakua. Pokud nebude vytvořen funkční model správy, který zapojí sunnity, Kurdy i šíity do společného rámce, hrozí, že se irácký sever a západ opět stanou živnou půdou pro nové mutace Islámského státu – stejně, jako Gaza pro Hamás.

Pokud by se podařilo Hamás vojensky oslabit či zcela vytlačit, vyvstává zásadní otázka, kdo by v Gaze převzal správu. Izrael odmítá převzít dlouhodobou civilní odpovědnost, protože by to znamenalo návrat k přímé okupaci a obrovské náklady. 

Palestinská samospráva vedená Mahmúdem Abbásem je z pohledu obyvatel Gazy vnímána jako nelegitimní, slabá a zkorumpovaná, takže její návrat by mohl vyvolat novou vlnu nepokojů. Mezinárodní správní režim, o kterém se spekuluje, by byl extrémně složitý na implementaci; zahrnoval by účast arabských států, OSN a možná i evropských zemí, ale jeho vyjednávání by naráželo na odpor místních elit i na neochotu velmocí přijmout dlouhodobý závazek.

V praxi by tak mohlo dojít k situaci, kdy po vojenské porážce Hamásu nevznikne žádný jasný správní rámec. To by znamenalo, že bezpečnostní vakuum zaplní menší militantní frakce, kriminální sítě nebo nově vzniklé islamistické skupiny napojené na Írán. V prostředí zničené infrastruktury, vysoké nezaměstnanosti a zoufalství civilního obyvatelstva by tak rychle vznikly podmínky pro další radikalizaci. 

Podobný scénář jsme viděli už po svržení Saddáma Husajna v Iráku – rozpuštění institucí a absence plánu pro obnovu vedly k chaosu, jehož důsledkem byl nástup Islámského státu. Gaza by se v takovém případě mohla stát „černou dírou“ regionu, odkud by ozbrojené skupiny destabilizovaly nejen Izrael, ale i celý Blízký východ.