ANALÝZA | Ke komu se na mapě světa přiklání Afrika? Stále více se podbízí Pekingu, nemá na výběr

Na příští tři roky podle americké stanice CNN přislíbil finanční podporu přes 50 miliard dolarů, vytvoření milionu pracovních míst, desítky milionů dolarů v potravinové a vojenské pomoci a prohloubení spolupráce v oblastech průmyslu, zemědělství, infrastruktury, obchodu a investic.

Summitu se zúčastnily také země, které se potýkají s vysokým mezinárodním dluhem – včetně dluhů z čínských půjček. Peking se totiž za poslední roky stal největším dvoustranným věřitelem v Africe – a v tomto trendu pokračuje.

Velké infrastrukturní projekty pouze dočasně omezila pandemie covidu-19. „Nacházíme se v období rekonvalescence, kdy jsou africké vlády i čínské banky citlivější na rizika,“ poznamenala podle amerického listu New York Times ekonomická expertka Deborah Brautigamová z výzkumné iniciativy China Africa Research Initiative.

Jako příklad slouží například Keňa. Letos v létě touto východoafrickou zemí otřásly krvavé protesty poté, co vláda předložila návrh s cílem omezit veřejný dluh. Tento dluh podle vlády zahrnuje šest miliard dolarů vůči Číně a dvacet miliard ke splacení mezinárodním bankám. O situaci psaly také EuroZprávy.cz.

Projekty v afrických zemích bývají často financovány čínskými státními bankami. Jenže financování takových úvěrů je daleko náročnější než takzvaná měkká úvěrová okna institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka či Africká rozvojová banka.

Oproti těmto nadnárodním institucím ale Čína přijímala daleko větší rizika. Někteří partneři by totiž nebyli ochotni financovat projekty v zemích sužovaných převraty nebo občanskými konflikty, což Peking dělá.

Místy dokonce docházelo k „dělbě práce“, kdy Peking investoval do budování těžké infrastruktury, zatímco západní dárci a jiné velké rozvojové instituce financovali měkké investice, mezi které se řadí například zdravotnictví, vzdělávání, odborná příprava, vládní systémy, potravinová bezpečnost či odolnost venkova.

„Finanční situace ve světě neumožňuje poskytovat rozvojovým zemím rozsáhlé půjčky. Náklady jsou příliš vysoké,“ zdůraznil expert na mezinárodní vztahy Tan Siao-jang z pekingské univerzity Tsinghua.

Zlatá střední cesta?

Podle britské stanice BBC pro africké země představuje Čína zlatou střední cestu. Zatímco státy Evropské unie mají obavy z práce v zemích, kde vládnou vojenské junty nebo probíhají občanské konflikty; naopak Ruská federace se do nich zapojuje skrze proxy skupiny, jako například wagnerovci.

„Čína se snaží využít prostoru, který zbyl po USA a Evropě, jež se stále více od Afriky odpoutávají. Čína vidí příležitost, jak skutečně zvýšit svou angažovanost, a to nejen nutně pomocí peněz,“ míní šéfredaktor serveru China-Global South Project Eric Olander.

Pro Afričany je tedy výhodnější uzavřít ekonomické dohody výhodné pro Peking, než aby se vázaly bojovným Rusům nebo „bojácné“ EU. I proto jsou Číňané často obviňováni z toho, že vedou africké země k přílišnému zadlužování.

Jako příklad, proč to zřejmě africkým zemím tolik nevadí, může sloužit Niger. Zatímco zde proběhl převrat a nastoupila vojenská junta, Číňané dokončili dva tisíce kilometrů dlouhý ropovod, který přivádí ropné produkty z exportního terminálu v Beninu.

Peking rovněž nabídl Afričanům poměrně neotřelou věc – elektromobilitu. Africké země obecně v této rovině technologického rozvoje silně zaostávají a výstavba továren na výrobu těchto vozů pro ně může být velice lákavou investicí.

Čína získala mohutnou podporu afrických zemí na základě své pozice vůči izraelsko-palestinskému konfliktu. Do Pekingu během letošního roku zavítali představitelé soupeřících palestinských frakcí a Si Ťin-pching je ujistil, že „dlouhodobě podporuje palestinskou státnost a kritizuje izraelské bombardování v regionu“.

„Tím, že se Čína plně postavila za palestinskou věc, se plně sjednotila s téměř celým světovým jihem. Pro mnoho Afričanů se válka velmi podobá koloniálním válkám, které zpustošily jejich země,“ přiblížil Olander.

EuroZprávy.cz už začátkem července oslovily v souvislosti s rostoucím čínským vlivem v Africe programového ředitele Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS) Richarda Turcsányiho. „Celkově je čínský vliv výsledkem široké škály ekonomických vztahů. Nejen půjče a infrastrukturních projektů, ale i obchodu a politických,“ poznamenal.

Vyjádřil se k dlouhodobým obavám, že Čína vytváří menším zemím takové úvěry, až je dostane do dluhové pasti, z angl. debt trap. „Většina odborníků považuje tyto diskuze za příliš zjednodušující nebo přímo pomýlené. Je pravdou, že Čína poskytovala zhruba posledních 10-15 let velké půjčky a budovala velké infrastrukturní projekty, ale nemyslím, že by to dělala schválně, aby země dostala do dluhových problémů,“ přiblížil Turcsányi pro EuroZprávy.cz.

Podle Turcsányiho Čína těží z toho, že není „součástí Západu“ a poskytuje vůči němu určitou alternativu. „Mnohé státy v rozvojovém světě nejsou se Západem spokojené, ať už kvůli koloniální minulosti, nebo celkově nadřazenému postavení ve světě. Růst Číny je pro ně příležitostí získat nového partnera,“ doplnil.

Zdůraznil dále, že za posledních několik desetiletí čínský vliv vzrostl prakticky všude ve světě a „neexistuje místo, které tento vliv nepociťuje“. „Čínský růst v posledních čtyřiceti letech se dá označit za jednu z klíčových historických změn druhé poloviny 20. století a začátku 21. století. Čína se stala jedním ze tří hlavních ekonomických center světa, po boku USA a EU a hlavním obchodním partnerem více než 120 států světa,“ vyčíslil Turcsányi.