Poprask kolem Novičoku? Nikdo neví, co je to za látku, říká vojenský expert

"Nemám povědomost, že by se někde u nás jakékoliv otravné látky ve větším množství vyráběly. Pokud se vyrobí malé množství, je to jen pro výzkumné účely," uvedl Šafář. Malé množství otravných látek vyrábí i jeho ústav, ale má k tomu schválení Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Výroba je pouze pro výzkumné účely. Řádově jde o gramy, takže podle Šafáře nejde o výrobu, ale spíše "laboratorní přípravu malého množství", kvůli otestování jejich vlastností.

Reagoval tak na vyjádření ruského ministerstva zahraničí, že nejpravděpodobnějším zdrojem smrtící látky typu Novičok je Česká republika, Slovensko, Británie nebo Švédsko. 

Novičokem byl tento měsíc v anglickém Salisbury přiotráven bývalý ruský agent Sergej Skripal a jeho dcera. Londýn z útoku viní Rusko, které to ale odmítá. Na zjišťování toho, kdo a čím útočil na Skripala, se podílelo i Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově. "Prvotní analýzu k možnému použití nervových látek v Salisbury zpracovali pro NATO odborníci vyškovského Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení. Umístění aliančního expertního pracoviště na chemickou ochranu v ČR potvrzuje, že naše armáda má v této oblasti výborné jméno," uvedla už dříve ministryně obrany Karla Šlechtová (ANO).

"Rusové tvrdí, že nikdy nic takového nedělali, něco co by se takto jmenovalo, viděl bych to, že je to v oblasti jakéhosi názvu," uvedl Šafář, podle něhož se obecně předpokládá, že Novičok je ruský název, i když zřejmě neoficiální. "Nikde oficiálně nebylo řečeno, co je to za látku. Není to v žádné odborné literatuře, že zrovna tato látka je Novičok," uvedl Šafář. Obdobné moderní látky je podle něj velice složité vystopovat. "Přibližně víme, o jaké látky jde. Pokud si to někdo nevyrábí někde v kuchyni, tak organizace, která by to u nás vyráběla, já myslím, že není," zdůraznil Šafář.

Česká republika patří k zakládajícím členům OPCW. Úmluvu podepsala na Konferenci smluvních stran v Paříži, kde byla slavnostně otevřena k podpisu, 14. ledna 1993, a ratifikovala ji 6. března 1996. Závaznou se pro ČR stala 29. dubna 1997.

Ustanovení úmluvy aplikuje do právních podmínek České republiky zákon č. 19/1997 Sb., který upravuje práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob související se zákazem chemických zbraní a nakládáním s toxickými chemickými a dalšími látkami. Podle zákona za ČR spolupracuje s OPCW a je odpovědné za tuto problematiku Oddělení pro kontrolu zákazu chemických zbraní Odboru pro kontrolu nešíření zbraní hromadného ničení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Zákon doplňuje vyhláška č. 208/2008 Sb., která upřesňuje členění stanovených látek nebo například konkretizuje podmínky nakládání s vysoce nebezpečnými látkami.

Historici se nemohou shodnout na tom, zda a jak se podílelo na vývoji a obchodu s chemickými zbraněmi komunistické Československo. "Lze předpokládat, že Československá lidová armáda (ČSLA) chemické zbraně měla nebo měla zajištěné průmyslové kapacity pro jejich výrobu a dodávky. V operačních plánech pro použití ČSLA ve válce ale plány na nasazení chemických zbraní chybí; ovšem nasazení jaderných zbraní tam přitom je," řekl například loni serveru Hlídací pes vojenský historik Prokop Tomek. Jeho kolega z Vojenského historického ústavu Zdeněk Polčák pro stejný server upozornil na to, že československá armáda vyráběla chemické zbraně v období první republiky i po druhé světové válce. Yperit se například vyráběl v 30. letech v Žilině.

Americký list The New York Times (NYT) s odvoláním na americké diplomatické depeše a odtajněné zpravodajské zprávy v roce 2013 napsal, že Sýrie nashromáždila jeden z největších světových arzenálů chemických zbraní díky zemím jako Sovětský svaz, Československo a Írán, ale i s pomocí dodávek ze západní Evropy a Spojených států. Již v roce 1991 americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že "Československo a Sovětský svaz poskytovaly Sýrii chemické látky, systémy pro jejich nasazení a výcvik", uvedly NYT.