ROZHOVOR | Důchodci s penzí nevyjdou. Totální neschopnost Marksové, varuje expertka

Jak hodnotíte včerejší rozhodnutí vlády o vyplacení jednorázového příspěvku ve výši 600 korun? Má podle Vás nějaký smysl, vezmeme-li v potaz, že je to náhrada za nižší zvýšení důchodů na příští rok, než bylo původně v plánu?

Rozhodnutí vlády, že se jednorázově zvýší důchody o 600 Kč je totální neschopnost ministryně Marksové stát si za svým návrhem a umět ho především odůvodnit a prosadit. 600 Kč jednorázově nezatíží rozpočet odhadem více jak 1 – 1,5 miliardou. Zvýšení, které chystala ministryně, byl o zatížení ročně až sedmi miliardami. To je samozřejmě velký rozdíl. Tato vláda nemá na to, aby zvládla své sliby. Jednorázové zvýšení je opět nesystémový krok.

Takže kosmeticky jednorázově přidáme, aby naši důchodci v lednu moc nekřičeli, že místo slibovaných 200 Kč dostanou něco málo přes stovku. Opakuji, že důchody potřebují systémové změny, nebo za pár let nebude co vyplácet.

Není to jediná změna v důchodech za poslední dobu. Vláda nedávno schválila také konec druhého pilíře. Je to podle Vás správný krok?

Druhý pilíř socialisté od počátku odsoudili k zániku. Od počátku hlásili: „My to po volbách zrušíme". To se jim stává osudným. Zjišťují snad už i oni, že současný důchodový systém je v této podobě dlouhodobě neudržitelný. Pokud chtějí ČSSD, ANO a KDU-ČSL něco rušit, měli by přijít s následným řešením. Důchodový systém je rok co rok ve vyšším deficitu a není možné odkládat řešení na neurčito. Tuto neschopnost současné vlády pocítí budoucí senioři na vlastní kůži. Současnou vládu to však zřejmě nezajímá.

Změnami by měl projít i třetí pilíř. Vláda například chce, aby přestal klesat počet lidí, kteří si dobrovolně spoří na důchod. Máte představu, jak toho dosáhnout?

Nedovedu si to představit jinak, než že zavedou povinnost spořit pro nějakou skupinu obyvatel nebo sníží hranici, kdy je možné získat státní příspěvek. Jinou možnost nevidím.

Podle materiálu připraveného ministerstvem financí mají zároveň vzrůst i poplatky, které lidé penzijním společnostem platí za správu fondů v doplňkovém penzijním spoření, tedy ve třetím pilíři. Není to trochu paradox?

Je to paradox a můžeme se jen domnívat, zač je tato úlitba.

Důchodová komise navrhuje, aby první pilíř zvýhodňoval rodiny s dětmi. Bezdětní by tak odváděli o jeden procentní bod na pojistném více, než je tomu dosud. Je to správná cesta?

Podobné sociální inženýrství odmítám. Tento nápad považuji za zcela diskriminační. Jak k tomu přijdou rodiny, kde je v tomto ohledu zdravotní problém? Co rodiny, které ač pracují a odvádí daně, jsou sociálně slabé a nemohou si dovolit mít vyšší počet dětí?

Vy jste se jednání důchodové komise několikrát zúčastnila. Můžete nám říct, jak takové zasedání probíhá?

Lidé rozumně smýšlející chtějí stabilizaci důchodového systému. Současná vláda má rušení druhého důchodového pilíře jako dogma. V komisi mi chybí mladí lidé, kteří se mají cítit ohroženi, protože o jejich budoucnost ve stáří se právě jedná. Komise nepřichází s dlouhodobým řešením. Jediné, co nabízí, je přerozdělování chudoby, všichni dostanou stejné nic. Myslím, že pochybuje o této komisi i ministr financí. Někde jsem zaznamenala, že vytvořil pracovní skupinu, která má na starosti problematiku důchodů při ministerstvu financí. Ale zda se ta skupina schází a něco použitelného vymyslí, těžko říci. Vláda vytváří komise pro komise, ale to budoucím seniorům nepomůže.

Premiér Sobotka se bojí nesplnit slib. Proto to rychlé ukončení druhého důchodového pilíře bez návrhu, co dál. Stejně nesmyslně vláda zrušila poplatky ve zdravotnictví. Místo, abychom systém regulačních poplatků upravili, tak ho koalice zrušila a nyní chybí finanční prostředky ve zdravotnictví, a systém se prodražuje. Máme opět plné nemocnice a plné čekárny.

Už delší dobu se v problematice důchodů probírají hlavně starobní důchody. Jak jsme na tom s těmi invalidními, o kterých se moc nemluví?

Největší problém jsou posudkoví lékaři, kteří svou práci často nevykonávají dobře. Je absurdní, aby postižení pohybového aparátu posuzoval „lékař, který se specializoval na oční medicínu". Co se týká stabilizace systému, pak vidím stejný problém jako u běžných důchodů. Tento systém se z mého pohledu osobně stává velmi nejistým a generuje deficit v několika desítkách miliard.

Zároveň je nutné říci, že invalidní důchod je určitá dávka za invaliditu, za určitý pracovní deficit kvůli zdravotnímu postižení, kterou stát cíleně doplácí. Mnoho lidí si „nese" invaliditu z dětství. Invalidní důchody jsou ale směšně nízké. Rozhodně si nedovedu představit, že by například invalidní důchody mohly ještě klesnout. Současná vláda pomáhá jen těm, kteří si podporu umí vykřičet a ne těm, kteří ji skutečně potřebují. Proč koalice nezavede daleko vyšší daňové úlevy pro lidi se zdravotním postižením, kteří pracují? Jsou to lidé, kteří i přes svůj handicap bojují s nepřízní osudu a chtějí vést běžný život. To jsou příklady hodné následování a podpory.

Nedávno proběhla médii myšlenka paní ministryně Michaely Marksové, která naznačila nepotřebnost pozůstalostních důchodů. Jak se na to díváte vy?

Paní ministryně by se už mohla po takřka dvou letech orientovat v systému. Důchodový systém je problematický, bez změny nelze zastavit pozůstalostní důchody. Navíc jsou ve většině na dobu určitou. Je to určitá pomoc s překlenutím velmi citlivé změny v životě. Nejprve by paní ministryně měla myslet na to, jak důchodový systém vůbec bude stabilizovat.

Hodnotíte výši důchodů jako odpovídající?

Současná výše odpovídá nastavenému systému. Ten náš je ale v deficitu. Tomu bohužel odpovídá i výše důchodů. Vracíme se na začátek, bez změny lidé v budoucnu s důchodem nevyjdou a nesystémové přilévání finančních prostředků do důchodového systému nebude možné. Pokud bychom chtěli změnu, pak je nutné naučit poplatníky znát, kolik přispívají a zda jim to jednou vygeneruje, a hlavně v jaké výši, důchod. Jenže nic takového se v systému s pouze průběžným důchodovým pilířem nemůže dít, jelikož na důchod sobě prakticky nespoříte.

Podle mého názoru bychom měli odvody na důchodové pojištění rozdělit na dvě částky. Jedna by byla státní důchod a druhá důchod zásluhový. Pak se domnívám, že by mohlo dojít k určité změně ve výši důchodů. Druhá částka by zajišťovala, že pokud platíte více, pak také více pobíráte. Stejně tak bychom se měli začít bavit velmi vážně o mezigenerační solidaritě, kdy děti mohou přispívat na důchody svým rodičům. To není běh na krátké tratě, ale je to maraton. Dokud se na tomto neshodneme, nic se nezmění. Pokud budou vlády populisticky rušit funkční řešení, jen ublíží občanům.

Je třeba si uvědomovat určitou míru odpovědnosti za svůj vlastní život, stát má být berlička v nouzi na krátkou dobu. Je zapotřebí myslet sám za sebe co bude, až budu muset myslet na zadní kolečka. Stejné je to u důchodů. Důchody mají být základní pomocí, nicméně i na stáří se musíme začít připravovat s předstihem. To prostě jednou přijde. Nesmíme na to zapomínat.