Lidé pracují načerno a zároveň pobírají dávky! Kvůli jednomu neplatiči odstřihli celé rodiny od vody! U Jílkové se strhla hádka o sociální bydlení

Paní Jílková začala otázkou na paní ministryni Dostálovou, zda se neobává, že výstavbou nových státních ubytoven přibudou další vyloučené lokality a ghetta typu Chánov. Paní ministryně na to reagovala se slovy, že resort místního rozvoje nebuduje žádné státní ubytovny, a že nový zákon dá velkou pravomoc obcím rozhodovat o stavbě nových bytových domů. Ukázala pak následně nákres toho, jak by takový bytový dům přibližně vypadal. Ten pak následně ukázala paní Jílková divákům. 

Princip nového zákona bude podle ministryně spočívat v tom, že si obec sama vybere bytový dům, kde budou třeba volné dva byty, a pak následně požádá stát o příspěvek na nákup toho bytu nebo bytového domu, případně na rekonstrukci. V případě, že se obec rozhodne pro výstavbu nového bytového domu, který musí být lokalizován na místě s dostatečnou občanskou vybaveností (dostupná zdravotní péče, dostupné školy atd.), aby se předešlo právě vzniku nových ghett. Také zdůraznila, že bytové domy budou mít maximálně 12 jednotek.

Paní Jílková se ptá na to, zda to má být i pro občany se špatnými sociálními návyky. Paní ministryně vysvětluje, že se to týká obecně občanů v hmotné nouzi a ubytovaných v azylových domech.

Pan předseda Bartoš tvrdí, že vidí v připravované legislativě nedostatky, které mohou vést k opětovnému promrhání státních peněz. Dále vysvětluje, že výstavba nových bytů nic neřeší, protože občané v takové situaci potřebují jinou pomoc. Paní Jílková se snaží do diskuze opět vrátit vyloučené lokality.

Paní ministryně Dostálová vysvětluje, že obce budou poskytovat byty občanům ze sociálně vyloučených lokalit. Paní Jílková se jí na následně ptá, zda to bude spočívat v tom, že obec poskytne občanům, kteří už jeden byt zdevastovali, nový byt s plným vybavením. 

Paní ministryně Dostálová tvrdí, že v bytových domech bude platit klasický domovní řád, který budou muset nájemníci dodržovat, a že je třeba také řešit příčiny občanů v hmotné nouzi - ztráta příjmu, nemoc nebo i diskriminace.

Slovo získává paní Syslová, která tvrdí, že byty už jsou, a že by občané v hmotné nouzi měli být integrováni mezi ostatní a dodržovat pravidla občanského soužití. Podle paní Syslové by měl stát investovat do externích sociálních pracovníků, kteří budou pomáhat lidem v hmotné nouzi s integrací do většinové společnosti.

Paní Syslová i pan předseda Bartoš jsou zajedno v tom, že by se tímto problémem měl zabývat spíš resort práce a sociálních věcí, než místního rozvoje.

Do diskuze vstupuje pan Dvořák, který vysvětluje, že lidé z vyloučených lokalit a v hmotné nouzi nejsou pouze ti neschopní se začlenit do majoritní společnosti. Tvrdí, že se lidé dostávají do vyloučených lokalit různými způsoby, zejména důsledkem rasové diskriminace romské menšiny. Paní Jílková mu do toho vstupuje a ptá se na situaci obyvatel, kteří žijí v blízkosti vyloučených lokalit, a bojí se vzniku nových.

Pan Jiránek zmiňuje, že kromě diskriminace rasových a etnických minorit se do vyloučených lokalit dostávají i dlužníci a drogově závislí, kteří nemají na kauci, a nejsou schopní si sehnat bydlení na běžném realitním trhu.

Pan předseda Bartoš vysvětluje, že příčinou vyloučených lokalit je i privatizace a skupování bytů ze strany některých pravicových politiků, včetně člena SPD, kteří doslova obchodují s chudobou.

Slovo získává pan Hančák, který tvrdí, že se od revoluce nic nepostavilo, a že si většina lidí z vyloučených lokalit přidělené byty sama zničila. Paní Syslová vstupuje do diskuze se slovy, že nabízela nově zrekonstruované byty za nižší nájem, který jeho noví obyvatelé dokázali do dvou měsíců zničit.

Paní ministryně Dostálová tvrdí, že právě důvody, které nastínila paní Syslová daly všanc vzniku zákona o bytových domech, kde bude platit nová nájemní smlouva, a které budou pravidelně navštěvovat sociální pracovníci. Opět vysvětluje, že si o tom budou rozhodovat samy obce, a že ty bytové domy budou mít maximální kapacitu 12 jednotek.

Paní Syslová jí oponuje, že kromě výstavby nových bytů by se měla lidem v hmotné nouzi hledat legální práce, protože většina z nich dělá načerno, a má nadstandardní příjmy. Pan Dvořák jí přerušuje se slovy, že někteří lidé musí pracovat načerno kvůli exekucím, a že je lepší, když pracuje, než aby nepracoval vůbec.

Dochází ke slovní přestřelce mezi panem Dvořákem a paní Syslovou, do které vstupuje paní Jílková s otázkou, zda je v pořádku, když někdo pobírá sociální dávky, a zároveň pracuje načerno. Pan Dvořák trvá na tom, že příjmy z práce načerno jsou nízké, ale paní Jílkovu zajímá, jestli je správné, aby lidé pracující načerno pobírali sociální dávky, na něž by v případě legální práce nedosáhli. Řeší se morální hazard.

Pan Jiránek na to reaguje, že by se výše sociálních dávek měla odvíjet od toho, zda chodí děti sociálně slabých řádně do školy, nebo zda alespoň jeden z nich pracuje, či si aktivně hledá zaměstnání. Pokud bude stát garantovat všem stejné sociální dávky bez ohledu na to, zda žijí řádný život, způsobí to demoralizaci lidí. Lidé mají být dle jeho slov motivováni.

Paní Syslová ho přerušuje a tvrdí, že posílat děti do škol je zákonná povinnost, nikoli dobrá vůle rodičů, díky níž by měli mít nějaké sociální výhody. Pan Jiránek vysvětluje, že myslel pouze střední školy a učiliště, ale paní Syslovou zajímají i základní školy, kam leckteří sociálně slabí rodiče neposílají své děti.

Paní Jílková dává slovo panu Zbilému, který se po zkušenostech s pražskými a mosteckými ubytovnami přestěhoval do obecního bytu. Ten vysvětluje podstatu problémů Chánova, která spočívá v tom, že stačilo, aby jeden nebo dva nájemníci neplatili nájem, a ihned se celý dům odstřihl od vodních zdrojů. Některé rodiny pak podle pana Zbilého museli prát prádlo ve vodě z radiátoru.

Paní ministryně Dostálová jej ubezpečuje, že se veškeré příspěvky na bydlení budou vyplácet rovnou společenstvím, nebo bytovým družstvům, aby právě nedocházelo k tomu, že kvůli jednomu neplatiči přijde celý dům o vodu.

Do diskuze vstupuje pan Hančák s tím, že nikdo neřeší problémy bílého obyvatelstva, když je v hmotné nouzi, nebo v exekuci. Paní Jílková ho přerušuje s tím, že se téma týká všech obyvatel, a že skutečně jsou napříč všemi skupinami ti, kteří nemají vhodné návyky.

Pan předseda Bartoš na to reaguje problematikou dostupného bydlení v souvislosti s rostoucí cenou bytů. Přiznává, že určité procento lidí nemá potřebné návyky, ale pak jsou tady skupiny, které nedosáhnou na nájem - senioři, matky samoživitelky, čerství absolventi, děti po odchodu z ústavní péče, dlouhodobě nemocní, čerstvě propuštění vězni atd.

Do debaty se dostává téma seniorů a paní Jílková poprosila pana Hančáka, aby nastínil problémy, které mnozí senioři řeší, když jim vyměří starobní důchod. Pan Hančák vysvětluje, že se na Karlovarsku staví nové byty, na které by ale dosáhl pouze v případě, kdyby byl ředitelem České pošty s osmi miliony ročně. Zmiňuje také problém své kamarádky, kterou po smrti jejího přítele vystěhovali z bytu. 

Paní Jílková se zeptá, zda seniorům v této situaci nepomáhají domovy důchodců a pečovatelské domy, ale pan Hančák říká, že nechce být zavřený mezi samými důchodci, protože chce být mezi lidmi a žít důstojně. Paní ministryně Dostálová vysvětluje, že právě v tom bude zákon o bytových domech spočívat, protože v nich budou žít různé skupiny obyvatel - senioři, matky s dětmi atd.

Slovo získává pan Stanislav Svoboda, invalidní důchodce z Litomyšle, a vysvětluje, že by se problémy vyloučených lokalit měly nechat na obcích, nikoli se řešit centrálně. Dále říká, že by se neměly přecházet situace, kdy lidé pobírají sociální dávky, a zároveň pracují načerno, protože se jedná o porušování zákonů.

Paní Jílková předává mikrofon náměstkovi primátora z Karviné, který vysvětluje, že v zákon o sociálním bydlení projednávaném předchozí vládou pamatoval na třístupňové bydlení. Když si jej v Karviné vyzkoušeli, tak došli k závěru, že by nájem platit neměl platit stát, a že by se lidé měli naučit sami hospodařit s finančními prostředky, aby získali návyky.

Diskuze se pomalu blíží k závěru a paní Jílková se snaží dostat ke slovu publikum. Paní ministryně Dostálová pouze vysvětluje, že nájemníci bytových domů, kteří budou narušovat občanské sdružení, budou vystěhováni.

Paní Jílková předává mikrofon pánovi z publika, který se neúspěšně snažil vrátit k otázce pana Hančáka, kdo se bude starat o bílé. Následně se zmiňují sociální pracovníci, práci v terénu a prevenci, včetně zdokonalování finanční gramotnosti. Své vyjádření zakončuje otázkou na paní ministryni Dostálovou, jaké dopady bude mít zákon o sociálním bydlení na mladé. Ta vysvětluje, že mladí lidé mají zájmy o vlastnické i nájemní bydlení. V případě vlastnického budou poskytovány mladým lidem do 30 let státní půjčky s výhodným úročením.

Ke slovu se dostává ještě paní z publika, majitelka ubytovny Nový domov v Dobříši, která se stará zejména o seniory, co si neumí obstarat sociální bydlení kvůli špatné schopnosti komunikace s úřady a mnohdy i absenci osobních dokladů. Dále vysvětluje, že její ubytovna pomáhá i mužům, které vyhodí z bytu manželky, nebo i matky s dětmi utíkající před násilnickým manželem.

Mikrofon ještě v závěru získává paní vietnamské národnosti z publika, která s přítelem romského etnika řešila problémy s bydlením. Ta vysvětluje, že se jim podařilo získat nájemní byt 1+1 s měsíčním nájemným 16 tisíc, a že neměli na výběr, protože nikdo jiný by jim byt nepronajal. Do diskuze ještě vstupuje pan Zbilý, který vysvětluje, že na ubytovnách panuje rasismus, a že se bál o své děti, aby nezačaly fetovat. 

Jílková ukončuje diskuzi ještě dotazem na paní z publika, která řeší problémy s bydlením, a kterou po odvysílání odkázala na paní ministryni Dostálovou. Následně oznamuje téma příštího týdne, které se bude týkat mezinárodní situace - Sýrie, Rusko a riziko Studené války.