Simulanti! U Jílkové se hystericky hádali odboráři s odpůrci karenční lhůty

Moderátorka Jílková se zeptala ministryně Maláčové, zda se zrušením karenční doby nestoupne počet simulantů, a zda se zaměstnavatelům nezvýší náklady na zaměstnance. Ta jí odpověděla, že lékaři jistě vědí, zda je pacient nemocný, či nikoliv, a že v případě proplácení hned prvních třech dnů pracovní neschopnosti se o polovinu sníží dlouhodobá nemocnost, která je ekonomickým problémem. Vyděláme na tom všichni, a to nejen stát, ale i zdravotní pojišťovny, zaměstnavatelé i zaměstnanci.

Místopředseda Skopeček oponoval, že je hloupost rušit něco, co funguje. V době, kdy nebyla karenční doba, jsme měli výrazně nadprůměrně větší nemocnost ve srovnání nejen se západními zeměmi, ale i třeba s Polskem. Určitá část zaměstnanců toho dříve zneužívala, čímž se Skopeček nechce dotknout té solidní většiny. Maláčová reagovala, že problém může spočívat ve špatné péči o lidské zdraví, nikoliv v simulování nemocí.

Jílková jí však ještě podrobněji vysvětlila Skopečkův argument, že v době zrušené karenční doby kromě vyšší nemocnosti ve srovnání s našimi sousedy byly také evidovány případy, kdy zaměstnanci marodili v pátek, v průběhu prázdnin apod. Maláčová si však stále trvala na svém a problém možného zneužití přešla. Nebudeme přeci kvůli pár nepoctivcům trestat všechny pracující!

Šéfkuchař Kohout se zeptal, zda by nebylo lepší místo rušení něčeho, co funguje, hledat řešení, jak bojovat s dlouhodobou nemocností. Zmíněn byl také nález Ústavního soudu k návrhu na zrušení karenční doby, přičemž se Kohout s Maláčovou začali dohadovat o jeho přesném znění. Maláčová zdůraznila rostoucí počet dlouhodobě nemocných a riziko kolektivního trestání pracujících. Následně se vrátila k Ústavnímu soudu, který jasně konstatoval, že kvůli nespecifickému počtu lidí, kteří by mohli nemocenskou zneužívat, dochází k plošnému poškozování práv všech zaměstnanců.

Viceprezidentka Bartoňová Pálková řekla, že když nebyla zavedená karenční lhůta, tak jsme měli 6,8 % krátkodobé nemocnosti, která byla opravdu využívána na to, že když zaměstnavatel nebyl ochotný dát dané paní dovolenou, ať už z důvodu prázdnin, či čehokoliv jiného, tak si daný člověk hodil takříkajíc marod. Toto číslo je ověřitelné statistikou. Dnes, když máme karenční dobu, činí toto číslo 4,26 %. Je zde vidět jasný pokles. Na protiargumenty, že pacienti často přecházejí nemoci, Bartoňová Pálková neslyšela.

Předseda Středula oponoval, že si nikdo z nás neurčuje, zda bude, či nebude nemocný. O tom, zda zaměstnanec je, či není ve stavu pracovní neschopnosti rozhoduje pouze lékař, nikdo jiný. Ten je plně odpovědný za tuto agendu. Od toho, aby byli lékaři kontrolování, včetně četnosti vystavování dokladů o pracovní neschopnosti u daných zaměstnanců, tu jsou zdravotní pojišťovny.

Středula si dále postěžoval na přecházení nemocí, které není podle odborníků z hlediska prevence dalších onemocnění vůbec dobré, protože se pak virus stává odolnějším, přičemž klíčové jsou ony tři dny. Kauzální vztah mezi zrušením karenční doby a dlouhodobou nemocností tu je a nemocnost je už dnes na stejné úrovni jako v roce 2009. Není to tak, že by karenční lhůta něco řešila.

Skopeček nesouhlasil a řekl, že máme momentálně stejnou nemocnost, jako například Polsko, Maďarsko a Slovensko, které mají ale zároveň horší zdravotnictví. Jílková se však znovu vrátila k lékařům, načež jí Kohout přerušil, a řekl, že jsou dnes doktoři přetížení. Ordinace jsou přeplněné a nemají dostatek kapacity na přijímání nových pacientů. 

Protože se probíralo téma kompetence lékařů posuzovat pracovní neschopnost zaměstnanců, předala Jílková slovo praktickému lékaři Miloši Nečasovi. Ten vysvětlil, že jeho povinností je skutečně posoudit, zda je dotyčný skutečně nemocný, či nikoliv. Zároveň připomněl, že Bartoňová Pálková nevzala při své interpretaci statistik potvrzujících menší krátkodobou zaměstnanost za karenční doby také dobrovolné příspěvky zaměstnavatelů v případě prvních třech dnů nemoci. Ta je ale pouze dobrovolná. Středula ještě zmínil profese, kde je dokonce nežádoucí, aby se daný člověk neléčil - řidiči autobusu apod.

Předseda Antoniv se zmínil o své vlastní zkušenosti z praxe. Téměř 18 let dělá u firmy a potkává se i s jinými kolegy z provozu. Za sebe může říci, že krátkodobá nemocnost klesá, zatímco dlouhodobá stoupá. Lidé opravdu mívají často tendenci přecházet nemoci a k lékaři nechodí. Důvody bývají zpravidla finanční. Nejsou ojedinělé ani případy, kdy v důsledku toho ulehnou zaměstnanci, kteří nejsou pro zaměstnavatele tak úplně postradatelní. Za sebe může říci, že drtivá většina pracujících nemíní zrušení karenční doby zneužít, a že dřívější pravicová vláda zbytečně potrestala i ty poctivé.

Ke slovu se dostal také poslanec Pavel Juříček (Hnutí ANO), který řekl, že co není měřeno, není ani řízeno. Za sebe může říci, že od 1. ledna 2009 klesla nemocnost o 4 %, alespoň ta krátkodobá. Co se týče dlouhodobé, tak na tu se aplikují jiné pilíře a metody. Pokud se vrátíme k roku 2009, tak tehdy se jednalo o dohodu mezi odbory a zaměstnavatelem. Dnes se z toho stala politická ideologická hra. 

Do diskuze se ještě dostaly elektronické neschopenky, které podle doktora Nečase nic neřeší, protože nejsou v podstatě žádným ekvivalentem vůči papírovým. Jediný rozdíl je v tom, že se posílají ihned, což ale nic neznamená. Zaměstnanec je povinný ihned v den zjištění nemoci okamžitě kontaktovat zaměstnavatele a uvědomit ho. 

Jílková dala slovo ještě také lidem z publika. Například Danda se zeptal, jaké dopady bude mít zrušení karenční doby u živnostníků. Středula mu odpověděl, že se to pravděpodobně bude řídit podmínkami, které jsou zákonně nastaveny. Jeho slova výrazně pobouřily odpůrce zrušení karenční doby. Danda se zlobil, že odboráři svou činnosti poškozují i živnostníky, kteří mají malé daně a malé odvody. Jakou oni budou mít kompenzaci za nemocné zaměstnance? Maláčová dále trvala na právech zaměstnanců, kteří by nemocní neměli chodit do práce.

Diskuze se blížila ke konci a Jílková se snažil dát ještě prostor lidem z publika. Jeden z nich, který se představil jako Roman Ramach, řekl, že je taktéž živnostník, a že jel v autobuse s kašlajícím pánem. Ten mu vysvětlil, že navzdory své nemoci jede do práce. On sám se pak nakazil a musel ležet doma 11 dní. Za sebe může říci, že by se nemocní lidé měli léčit doma, a nešířit svou nemoc dál. Když budou v práci, tak akorát nakazí ještě další spolupracovníky. Navíc se běžným pracujícím beroucím 20-30 tisíc hrubého rozhodně nevyplatí marodit ty tři dny.

Dále si ještě postěžoval pán z publika, který vysvětlil, že dnes většina finančního břemene spadá na zaměstnavatele. Ti by díky zastáncům zrušení karenční doby pomalu mohli plnit i funkci sociální pojišťovny, čímž by platili všechno. Bartoňová Pálková si taktéž postěžovala na větší daňovou zátěž pro zaměstnavatele. Podle ní by Maláčová měla zvážit ekonomické dopady zrušení karenční doby.

Jílková oznámila konec debaty a téma příštího týdne, jímž budou zvířata a jejich ochrana. Je nutné zpřísnit tresty za týrání zvířat, anebo jsou dostatečné. Měly by být v cirkusech zavedeny úplné zákazy drezury šelem, slonů, opic, velbloudů a jiné divé zvěři, jak požaduje Ministerstvo zemědělství ČR? A co soukromé zoologické zahrady a kožešinové farmy?