Ústavní soud nechal přídavky na děti beze změn, zvýhodňují pracující

Podle nálezu zákon neodporuje ústavnímu pořádku, obstál v testu rozumnosti a má jistý motivační efekt. "Bylo to míněno jako motivační, ÚS tam motivační rozměr spatřuje, na rozdíl od diskriminace, kterou jsme nezaznamenali, rozhodně ne diskriminaci z nějakých zapovězených důvodů," řekl novinářům soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Vhodnost a efektivitu právní úpravy už soud podle Lichovníka řešit nemohl.

Právní úprava přídavku na dítě ve zvýšené míře je ústavně konformní: https://t.co/t0ObtpBzbV

Pět ze 14 ústavních soudců s výrokem většiny pléna nesouhlasilo. Odlišné stanovisko zaujal například předseda soudu Pavel Rychetský.

Návrh na zrušení části zákona o státní sociální podpoře podala skupina senátorů, podle kterých úprava účinná od ledna 2018 porušuje princip rovnosti. Dnešního vyhlášení se nezúčastnili. Kdyby soud jejich návrhu vyhověl, zůstala by jen jedna úroveň příspěvku - ta zvýšená, případně by politici museli přijít s úplně novou právní úpravou.

Nárok na přídavek má nezaopatřené dítě, jestliže příjem domácnosti nepřesahuje 2,7násobek životního minima. Podle věku dítěte činí dávka 500, 610 a 700 korun. V rodinách, kde aspoň jeden z rodičů pracuje, hledá si práci, rekvalifikuje se či má důchod, je přídavek o 300 korun vyšší. "Bereme na vědomí skutečnost, že Ústavní soud shledal, že zvýšený přídavek na dítě podmíněný příjmem z pracovní činnosti není diskriminační a naopak má motivační efekt v rodinách. To, že 'pracovat je normální', je totiž princip, který ministerstvo aktuálně důsledně promítá i do revize dávek," uvedla náměstkyně ministerstva práce Kateřina Jirková.

Podle senátorů je zákon iracionální, nemá kompenzační ani motivační účinek, nejchudší rodiny na zvýšenou sazbu nedosáhnou. Dítě je vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení jen podle příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů, argumentovali senátoři.

Podle ústavních soudců zákon jistý motivační charakter má. Je v nejlepším zájmu dítěte žít v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit dítěti příznivější podmínky. "Nepochybně je pro dítě dobrým vzorem, pokud alespoň někdo z rodiny získává prostředky k životu prací," stojí v nálezu.

Pětice ústavních soudců se proti dnešnímu nálezu postavila, a to z různých důvodů. "Většina ve svém zamítavém rozhodnutí posvětila ten závěr, že děti či mladiství mají pykat za rodiče, kteří jednají v rozporu s jejich nejlepším zájmem a do budoucna je negativně ovlivňují," uvedli ve společném stanovisku Rychetský, Kateřina Šimáčková a Ludvík David.

Podle Vojtěcha Šimíčka, nelze současně vycházet z předpokladu, že jde o sociální dávku dítěte, a přitom odlišovat její výši podle druhu příjmů blízkých osob. Je to okolnost, kterou nemůže dítě nijak ovlivnit. Soudce David Uhlíř zmínil to, že pracovní povinnost byla de facto zrušena v roce 1990 spolu s trestným činem příživnictví. Zároveň poukázal na problematičnost systému sociální podpory závislé na pracovním úsilí příjemce. Aby byl systém účinný, nemůže spočívat v osamoceném zákonném ustanovení, ale musí být součástí dobře připravené strategie sahající od podpory vzdělání či rekvalifikací až po sociální bydlení.

"Sociální propast, v které žije přes obecnou prosperitu zřejmě několik set tisíc občanů Česka, vyžaduje ke svému vyrovnání podstatně víc soustředěného úsilí, než je uzákonění rozdílné výměry příspěvku na dítě," napsal Uhlíř.