Fiala získal srdce členů ODS, český volič ho ale odmítá. Musí přeskočit zeď a dostat se k lidem

Rozložení sil na české politické scéně dnes vypadá docela jednoznačně a již delší dobu se nemění. ANO má svého Andreje Babiše, ODS Petra Fialu, lidovci Mariana Jurečku, SPD Tomia Okamuru, který svůj post navíc obhájil ve stejný den jako předseda vlády.

Může se zdát, že karty jsou rozdané a nic se jen tak jednoduše nezmění.

Opak je ale pravdou. Politická situace v České republice je napjatá a do jisté míry i křehká. Příští podzim půjdou voliči rozhodnout o složení Poslanecké sněmovny pro roky 2025-2029. Tyto volby nabízejí prostor pro politické manévrování.

Už teď se například Fialův koaliční partner a předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan dokáže proti ODS pořádně ohnat. Nejiné je to u různých politiků napříč celou koalicí SPOLU s Piráty a STAN.

Kampaň ještě ani nezačala a přilétají první vlaštovky s jasným vzkazem, že tak jako ANO jde po voličích SPD, úplně stejně půjde TOP09 po voličích ODS. Velká vládní koalice nemusí být vždy výhodou a „Antibabiš“ nepomůže nikomu ovládnout dvě volby za sebou. Fialův kabinet měl přes dva roky na doručení výsledků svým voličům, ale pokulhává.

Z řady věcí jej nelze vinit. Neodstartoval ruskou válku proti Ukrajině, nezpůsobil ani krach Bohemia Energy na podzim 2021. Přesto měl Fiala dost času na to ukázat, že je silný politik pevný ve svých postojích.

Nemůže být debat o tom, že jeho postoje silné nejsou; problémem zůstává hlavně komunikace těchto postojů s veřejností. Jakmile se běžný člověk podívá na předsedu vlády, vidí typického profesora s brýlemi na očích, úplně odtrženého od reality „krutého života českého voliče“.

Na tohoto voliče pak stačí vyvinout jednoduchý nátlak. Zatímco například Okamura využívá silnou kritiku členství České republiky v EU a NATO, předseda ANO Babiš na Instagramu mává rohlíkem a chlubí se, že za něj byl o korunu levnější. Jednoduché gesto, které způsobí, že nikoliv jeden, ale tisíc hlasů v urně bude pro ANO místo pro ODS.

Dnešní doba zkrátka je o jednoduchých gestech a siláckých řečech. Díky nim vyhrál volby na Slovensku Robert Fico a následně Peter Pellegrini, v České republice to příští rok nebude jiné.

Fiala tedy svůj post v čele ODS obhájil, ale nejedná se o automatickou místenku do premiérského křesla. Jde o vstupenku do ringu, v němž se bude ucházet o post předsedy vlády v situaci, kterou nezažil žádný český premiér už desítky let.

Jeden z význačných bezpečnostních expertů této éry Barry Buzan připomínal, že mezinárodní vztahy jsou jako „zamčená místnost plná autistických lidí“.

Čili lidí, kteří se zdají být lhostejní k ostatním, dokážou myslet především sami na sebe. Autističtí lidé za to nemohou a jejich porucha je srdcervoucí, pokud si ale představíme mezinárodní prostředí plné subjektů „zahleděných do sebe samých“, není to daleko od reality.

Například ve Spojených státech můžeme sledovat kampaň před prezidentskými volbami spojenou zejména s domácími problémy. Totéž platí i o jiných státech, daleko mocnějších než Česká republika. Do Bílého domu se zkrátka dostane ten, kdo vyhraje srdce domácích voličů.

Pokud se chce v kampani Petr Fiala zaměřovat na výroky „musíme pomoct Ukrajině“ nebo „Izrael má právo se bránit“, tak je jedno nakolik s ním souhlasíme nebo ne, protože faktem zůstává, že před Čechy ve veřejném prostoru tolik neřeší domácí problémy. To za něj dnes dělá opozice a díky tomu volby vyhraje.

Pro běžného českého voliče je téma války na Ukrajině nebo v Izraeli velice abstraktní a neví, co přesně se řeší.

Fiala a spol. na Ukrajině byli, vidí přesné dopady této války na českou ekonomiku – a proto smýšlí jinak, pro běžného Čecha, dá se říct, až vytrženě z kontextu. Nutno podotknout, že se Fiala v tomto kontextu zřejmě orientuje velmi dobře a ví, co dělá. To ale neznamená, že to ví český volič, pro kterého je první starostí práce/studium/důchod a rakety mu na hlavu nepadají; na hlavu mu totiž padají rostoucí ceny snad úplně všeho.

Tento proud argumentů se dá vysvětlit ještě jinak. Když Fiala nebo kdokoliv jiný z vládní koalice řekne „konsolidační balíček“, ví přesně o čem mluví, protože se na jeho vzniku podílel a zná jeho případné implikace pro národní ekonomiku. Český volič ale slyší opravdu jen „konsolidační balíček“ a spoustu opatření či omezení, která má obsahovat.

Jinými slovy, nezajímají ho dlouhodobé dopady tohoto balíčku. V dnešní době si je jistý tím, že do důchodu půjde velice pozdě, a přesto vidí všude rostoucí ceny. Ze života v České republice se pro něj stává nejistota a potřebuje si zvolit pravý opak. Jednoduchá matematika, kterou je z pozice jakékoli politické strany velice složité nejen slíbit, ale také vyřešit, pokud je zvolena.

Před Fialou teď stojí vysoká zeď, kterou musí překonat. Jde o to, aby se dostal k českému voliči a dokázal mu vysvětlit, co ve skutečnosti dělá. Post předsedy ODS může obhájit kolikrát chce, ale pokud nedokáže učinit tento složitý krok, post premiéra už neobhájí. Nastanou tak další čtyři roky s populistou, který slíbí i to, co se slíbit nedá.