ROZHOVOR | Babiš premiérem, opozice skomírá, ČSSD má problémy. Politolog pro EZ zhodnotil rok 2016 a prozradil, co nás čeká

Rok 2016 přinesl řadu významných událostí, co se politiky týče. Proběhly například krajské a senátní volby, Česko navštívil čínský prezident, sněmovna jednala o zákonu „lex Babiš", odstartovala elektronická evidence tržeb a další. Které události jsou podle Vás ty nejzásadnější a nejvíce ovlivnily životy Čechů?

Pro nás občany České republiky, státu střední velikosti a lidnatosti, je úplně nejzásadnější změna v Bílém domě. Nejen optikou vztahů v NATO, vztahů USA a EU, ale i nástupem „reaganovského realismu", který může zosobnit prezidentský tým Donalda Trumpa. Návratem realismu a „kupeckých počtů" do mezinárodní politiky by se mohlo zklidnit celosvětové mezinárodní prostředí, utnout (často prázdná) silácká gesta, což by prospělo dění okolo brexitu, aspoň částečnému přiškrcení všech „toků migrace" do Evropy a celkovému zklidnění dění.

Díky čemuž by u nás letos bylo maximálním „politickým otřásáním" jen to předvolební vzrušení a volební marketing puštěný na maximální obrátky. Což je rozhodně lepší vyhlídka než latentní doutnající války blízko našich hranic, destabilizace EU jak uvnitř, tak navenek „studenou válkou" s odcházející Velkou Británií, silácká gesta v rámci „migračních operací". Efekt Trump a „počtářský" tlak USA vůči Evropě jako celku by mohl „zchladit evropské hlavy" a soustředit evropský zájem konečně na „evropský dvorek" a domácí problémy. Trochu věcné a racionální práce ve prospěch evropské autority, bez hlasitého vytrubování a „strategií pro strategie" by nám všem v Evropě velmi prospělo.

Své udělá i kampaňování ve Francii, Nizozemí, Německu, mnohé státy budou žít v roce 2017 spíše sami sebou, což by nám – v České republice - mohlo pomoci se také soustředit spíše na sebe a naše racionální zájmy, pokud to ovšem úplně nezabrzdí naše české předvolební kampaňování a „volební slepota".

V průběhu loňského roku došlo k výměně několika ministrů za ČSSD a ve volbách neuspěla ani taková jména jako Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach. Svědčí to o možných problémech ČSSD?

Spíše to potvrzuje špatnou volební taktiku ČSSD, postavenou na nemastné, nicneříkající volební kampani, bez mobilizačních témat, která by skutečně voliče zajímala a trápila, a proto jim stála i za účast u voleb. Chyběla témata, která by voličům demonstrovala „politický smysl ČSSD" a důvod, proč je dál v politickém systému a v krajích potřebná. ČSSD volilo opravdu velmi, ale velmi loajální jádro, spíše sympatizanti hejtmanů a některých místně populárních politiků z komunálu či respektovaných oborů v daném místě. Ostatní bezradně tápali a buď zůstali lhostejně doma nebo jich část volila místní starostenská a regionální hnutí či Andreje Babiše „s jeho levicovým a mobilizačním slovníkem".

„Strana oranžové růže" se musí oklepat a po vzoru slovenských a rakouských socialistů se začít vymezovat vůči svému největšímu soupeři – A. Babišovi – tématy, která voliče skutečně zajímají a pro „miliardářské cítění" Andreje Babiše jsou neakceptovatelná. Logicky, jde totiž o naprosté míjení se „peněženek" a životních potřeb a strastí. Zkrátka – jde o oživení přirozeného pravo-levého rozdílu a probuzení u ČSSD charismatu a politické potřebnosti pro voliče. Zatím Andrej Babiš zdařile vytváří dojem, že ochrání i středolevicového voliče, nejen pravicového.

V ostatních politických stranách k velkým přetřesům nedošlo. Znamená to, že vláda, potažmo koalice jsou stabilní? Mohla by v tomto složení vydržet až do řádných parlamentních voleb?

Tipuji, že vydrží. O její životnosti rozhodne prezident republiky Miloš Zeman a ten „žádným výjimečným scénářům" nefandí. O to víc to bude platit, pokud se rozhodne obhajovat prezidentský mandát. Není v jeho zájmu zbytečně natahovat prezidentskou kampaň. Naopak, přetahovaná mezi „dvěma de facto premiéry" ve vládě (A. Babišem a B. Sobotkou) napomáhá růstu jeho autority a politického vlivu. Všechny „třetí cesty" a překlenovací kabinety by uvolnily ruce pánům Babišovi a Sobotkovi a oslabily prezidenta, proto je nebude iniciovat.

Je těžké odhadovat výsledek, přesto nám minulý rok ukázal, že Andrej Babiš a jeho hnutí ANO prakticky nemají konkurenci. Lze už nyní predikovat, jestli se ANO stane nejsilnější povolební stranou a zda-li bude Babiš premiérem?

Pokud by byly volby do tří měsíců, pak ano. A byl by premiérem. Ale téměř rok (zvláště volební) je ještě dlouhá doba – na „objevené" skandály, kauzy, nečekanou bezpečnostní situaci či živelnou patálii (ani jedno nechci přivolávat), personální obměny, ekonomický výkyv. To vše ještě může nečekaně zabarvit politickou situaci, požadovaná volební témata, politické vztahy a ty jsou často v politice důležitější než politická danost a možnosti.

Platí, že Andrej Babiš má velkou šanci na premiérství – uvědomuje si to a dělá proto maximum – nedráždí prezidenta a taktizuje vůči němu, řeší svůj střet zájmů, aby nebyl zahraničními partnery vnímán jako „černý Petr" mezi evropskými premiéry. Přece jen, co si může dovolit ministr, premiér už ne.

Navíc obratně uzpůsobuje svůj volební ekonomický program do klíčového motivu – snížím vám daně a ulevím. A rovněž začíná „zbrojit" vůči svému největšímu soupeři – ČSSD: tipuji tato témata – kauza OKD, exekuce ČSSD a nerespektování exekučních povinností socialisty, „eurodotační chobotnice" a personální selhání, staré hříchy.... Mnohé si Andrej Babiš úspěšně ozkoušel v krajské kampani a jiště zopakuje i ve sněmovním klání, vždyť k tomu má zaručený mediální prostor. Ten svůj.

Jak si stojí opozice? Na jednu stranu se zdá, že je vidět stále méně a působí nevýrazně.

Rozdrobeně, opuštěně a bez energie. Pokud se neobjeví zásadní překvapení – buď od vzniku „třetí síly" v podobě starostů a osobností či Realistů, tak bude volební výsledek spíše odpovídat (plus mínus 3%) současným preferencím opozičních stran. Opozici chybí uvěřitelné téma, které je zásadní pro voliče a spojené se slabinou, obavou z potencionálního premiérství Andreje Babiše.

Šéf TOP 09 Miroslav Kalousek tento týden pro Český rozhlas uvedl, že se neobává, že by jeho strana vypadla ze Sněmovny. Strana přitom ukončila spolupráci se Starosty, což by ji mohlo způsobit odliv voličů. Jak se na to díváte?

TOP 09 je ve složité situaci, oslabila a postrádá své klíčové téma, ale rozhodně bych Miroslava Kalouska nepodceňoval. Umí překvapit, je velmi houževnatý a svou „politickou smrt" přežil již několikrát. Má svým způsobem „kočičí" houževnatost o sedmi životech. Ale deset procent hlasů to už nebude. TOP 09 se spíše stává druhou „strategickou" stranou lidovou českého politického systému. Je to však stále lepší cesta, než se vydat postupně cestou vytrácení se, cestou kdysi ODA...

Je reálné, že by parlamentní volby letos vyhrála pravice?

Nikdy neříkej nikdy, avšak bylo by to velmi nečekané překvapení a unikátní konstelace. Na Andreje Babiše by muselo prasknout něco naprosto zásadního a nečekaného, co by zničilo jeho „obraz u voličů" a politický drive. Pak by z toho mohly profitovat skupiny „lidové umírněné pravice" - typu Starostové a osobnosti vedené osobností typu Dana Drábová, pak možná. Ale je to značně „divoký scénář".

Významnou zprávou tohoto týdne bylo hlášení o rozpočtovém přebytku, který činí 62 miliard korun a je tak nejvyšší v historii České republiky. Vděčíme za něj právě ministru financí Andreji Babišovi?

I jemu, ale především významnému snížení investic do veřejného prostoru a „zkvalitnění života České republiky a jejích občanů". Úspornost a hospodárnost je fajn, avšak ještě lepší je, když pomáhá budoucímu rozvoji občanů, firem, republiky. Ať v podobě kvalitních silnic, železnic, plnohodnotného kvalitního a všude po republice dostupného internetu – to vše by v konečném součtu bylo ještě blahodárnější a pomohlo dalšímu rozvoji a ekonomickému úspěchu, jak jednotlivců, tak firem, obcí i často přehlížených regionů.

Koalici nyní čeká rozhodování o tom, jak s penězi naložit. Opozice žádá, aby rekordní přebytek pocítili i občané, lidovci je chtějí investovat, hnutí ANO s nimi chce splácet státní dluh. Dá se očekávat, že spor o přebytek bude do konce dubna, do kdy se musí rozhodnout, tříštit parlamentní strany?

Kdepak, pro všechny zúčastněné je to nádherné předvolební téma. Všechny strany jsou spokojené, že mohou o přebytku vyprávět, bít se v prsa sliby a zmiňovat, co by s ním dělaly, kdyby mohly. Jde o tradiční předvolební čechrání peří.....A šanci jak pozvolna zahájit plnohodnotnou kampaň a voliče „slibem nezarmoutit". Ono těch volných peněz nakonec tolik nebude, uvidíte.