Zákaz komunistů? Přemalovali by štít a vybafli na nás odjinud, říkají politologové

Komunisté jsou v našem Parlamentu od Sametové revoluce nepřetržitě. Pravidelně se umisťují ve sněmovních volbách na předních místech, jejich preference klesají jen pozvolna. Politologové pro EuroZprávy.cz zhodnotili, co obliba KSČM u voličů vypovídá o české společnosti. Zamýšleli se také nad otázkou, zda komunistická strana neměla být po roce 1989 zakázána. 

"Přítomnost komunistů v parlamentu můžeme chápat buď jako doklad jejich demokratizace, nebo jako ukázku neschopnosti většinové společnosti odolávat svodům těch, co nabízejí snadná, rychlá a laciná řešení - která jsou však ve skutečnosti drahá a nebezpečná," uvedl pro EuroZprávy.cz politolog Lukáš Jelínek. 

Na dnešek připadá Den památky obětí komunistického režimu, který byl vyhlášen na památku Milady Horákové a dalších osobností, které byly odsouzeny ve vykonstruovaných procesech. Mnoho těch, kteří měli podíl na justičních vraždách let padesátých, nebylo nikdy potrestáno. KSČM se od své minulosti nikdy zcela nedistancovala. 

Podle politologa Petra Justa z Metropolitní univerzity v Praze je voličská podpora komunistů v současnosti důsledkem dána charakterem jejich voličstva. "Velká část voličů jsou skalními, loajálními a přesvědčenými voliči KSČM. V tomto mají komunisté ze všech stran asi nejvýhodnější pozici, protože mají velmi pevné voličské jádro skalních příznivců. Samozřejmě podpora této straně jde i od skupin, které nejsou tak pevně ukotveny,L sdělil pro EuroZprávy.cz Just. 

Navíc komunisté těží z toho, že jsou permanentně od roku 1990 v opozici a získávají tak tzv. protestní hlasy od zklamaných voličů.  "To se ostatně netýká jen komunistů, ale i dalších protestních a populistických stran a hnutí," doplňuje kolegu Jelínek Podle Justa může KSČM volit i nějaká část mladších voličů, kteří si stranu nespojují s obdobím před rokem 1989.

Co se týče otázky zákazu komunistické strany po roce 1989, podle Jelínka by to v důsledku nikam nevedlo. "Zákazem komunistů bychom si po roce 1989 nepomohli - přemalovali by štít a vybafli na nás odjinud. Ostatně hrozba není v komunistech, ale v nás samotných. Politické proudy, které jsou na štíru s demokracií, sílí z našich frustrací a slabostí i z chyb námi volených vládců," míní politolog. 

Petr Just vnímá tehdejší rozhodnutí nezrušit komunistickou stranu jako pragmatický krok. "Přestože se i u tehdejší opozice, která se postupně dostávala k moci, objevovala volání po zákazu, většinová politická vůle nakonec byla nechat o budoucnosti strany rozhodnout občany ve volbách," dodává.

"Natvrdo zakazovat strany většinou vede k tomu, že tyto strany ze sebe pak dělají oběti a navíc zejména dobře organizované strany, jakou KSČ/KSČM bezesporu byla a je, by po případném zákazu byly schopny se okamžitě ustavit jako nová formace," uvádí. V tomto smyslu dává jako příklad Dělnickou stranu, která sice byla rozpuštěna, jelikož fungovala v rozporu s ústavními a zákonnými podmínkami, ale nyní funguje dál jako Dělnická strana sociální spravedlnosti.