Ústavní soud se zastal Zemana. Ošťádal neuspěl se stížností v profesorské kauze

Důležitá je nikoliv forma, nýbrž obsah rozhodnutí, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Rozhodnutí o nejmenování profesorem je podle Šimíčka přezkoumatelné ve správním soudnictví, je však nutné volit správný typ žaloby.

Tři z 15 soudců včetně předsedy však Pavla Rychetského zaujali odlišné stanovisko, zůstali v menšině. Podle nich zákon nedává prezidentovi pravomoc k negativnímu rozhodnutí. Navíc dopis nepokládají za řádné rozhodnutí, jež by ukončilo nečinnost prezidenta.

Univerzita Karlova vyčká na písemné rozhodnutí soudu a až pak poskytne detailnější komentář, sdělil ČTK její mluvčí Václav Hájek.

Ošťádal i univerzita podali v září 2016 samostatnou žalobu také proti vlastnímu rozhodnutí o nejmenování Ošťádala profesorem. Městský soud v Praze ji opakovaně odmítl pro opožděnost, nyní je spis u Nejvyššího správního soudu.

Podpis prezidenta se dříve považoval za samozřejmý, spíše formální krok. Zeman však měl k Ošťádalovi výhrady kvůli jeho údajným někdejším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností a profesorem jej nejmenoval.

Ošťádal se spolu s univerzitou neúspěšně obrátil na Městský soud v Praze a poté na Nejvyšší správní soud s nečinnostní žalobou. Oba správní soudy dospěly k závěru, že prezident nezůstal v profesorské záležitosti nečinný, dopis Valachové z ledna 2016 pokládaly za formu rozhodnutí a jasně vyjádřený projev vůle.

Podle ústavní stížnosti Ošťádala a univerzity však prezident dopisem jen informoval ministryni o tom, že "v rámci svých vnitřních úvah dospěl v blíže neurčené době k rozhodnutí o nejmenování docenta Ošťádala profesorem", což však není relevantní projev vůle, který by směřoval navenek. Podle stížnosti je nutné požadovat od státních orgánů, aby rozhodovaly v předepsaných formách.

Městský soud v Praze bude projednávat ještě třetí Ošťádalovu žalobu. Tentokrát se domáhá určení, že prezident postupoval nezákonně, když Ošťádalovi a Univerzitě Karlově nedoručil své rozhodnutí o nejmenování profesorem.