ROZHOVOR | Tohle Kalouska rozhodně nepotěší. Známý politolog pro EZ nemilosrdně rozebral politiky

Včera večer byly představeny některé body z programového prohlášení vlády. Obsahuje toto prohlášení něco, co vás překvapilo, nebo zarazilo?

Přiznám se, že ani ne, protože celá řada těch věcí už byla vzpomínána. Musím říct, že jsem ocenil, že si Andrej Babiš uvědomil, že srozumitelnost je klíčová. Kladl velký důraz na to, aby programové prohlášení bylo lidové, pochopitelné, srozumitelné a relativně přehledné.

Možná trochu překvapivé pro mě je, jak se posunulo zdravotnictví až do těch zadnějších priorit. Je jakousi Popelkou mezi dalšími tématy. Myslel jsem, že se mu budou věnovat mnohem více, protože pro lidi je toto téma naprosto klíčové. Dlouhodobě se řeší situace nemocnic v krajích, v regionech, v menších městech, ale i nedostatek lékařů a zdravotních sester. A v prohlášení je to zmíněno stylem – budeme zdravotnictví řešit, nebudeme ho privatizovat a tečka. Čekal jsem ale, že to bude mnohem zásadnější a výraznější téma.

De facto i vzdělávání je také zmíněno jen tak bokem. Myslím, že hodně důležité – a mezi veřejností to bude hodně rezonovat – je zdanění církevních náhrad a odmítnutí stávající podoby migračních kvót. I v tom je ale prohlášení velmi obecné. Také třeba neříká, jestli tu místo nich nevznikne něco nového, jestli nebudou mít novou formu.

To, že je tam zmíněna důchodová reforma, to chápu, je to velké téma. Ale kolikrát už bylo zmiňováno... Ale myslím si, že vítězit bude srozumitelnost, přehlednost a jistá dynamika řeči.

Zmínil jste důchody. Ty by se měly podle programového prohlášení zvyšovat, stejně tak by se měly zvyšovat některé platy a rušit superhrubá mzda. Mluví se i o investicích do infrastruktury. A na svých výjezdech do krajů premiér v demisi Andrej Babiš doslova sliboval hory doly. Budou na to vše peníze? Je reálné, aby případná vláda své sliby dodržela?

Kdybychom sečetli úplně vše, co bylo slíbeno, tak se to splnit nedá. Ve chvíli, kdy z investic uděláte prioritu, kdy ekonomika poroste a v situaci, kdy máme tak pomalé rozhodování byrokracie, že stejně celou řadu investic budete moci spustit až v řádu let, tak to jde. My jsme dnes paradoxně v situaci, kdy nemáme problémy s penězi, ale máme problém je proinvestovat, protože nemáme na celou řadu věcí povolení. A když povolení získáme, okamžitě se někdo cíleně odvolá, takže se to celé na dva nebo tři roky odsune.

Dnes je to tak, že můžete jezdit republikou a slibovat mnohé, protože celou řadu věcí proinvestujete až v řádu let - prostě někdy v budoucnosti, až k tomu budou adekvátní povolení a nařízení, rozhodnutí. A to je opět záležitost tří až pěti let. Takže dle hesla „slibem nezarmoutíš“ řadu věcí zvládnete, protože se můžete odvolat na to, že není rozhodnutí, není povolení, není možnost to proinvestovat. Ale pokud se bude ekonomice dařit, nedojde k zásadnímu propadu, dá se řada věcí zvládnout.

Například předseda ODS Petr Fiala zdůraznil, že není důležité, co v programovém prohlášení je, ale spíš co v něm není. Narážel na možné posty pro KSČM. Souhlasíte s tímto tvrzením? A co vše by komunisté mohli získat?

Je pravda, že to se tam nezmiňuje. Smutnou pravdou z pohledu real politiky je, že ty strany, které vládu podporovaly, dostávaly bonusy a benefity v podobě různých postů. A ještě smutnější je, že teď to budou komunisté. Zase se ale netvařme, že v minulosti to tak nebylo – byli to i lidovci, občanští demokraté v době opoziční smlouvy, nebo naopak sociální demokraté v jiných letech. To je real politika.

A kde všude komunisté dostanou zázemí? Budou to státní firmy, organizace podřízené ministerstvům, kterých je požehnaně a málokdo je zná. Pak samozřejmě podniky se státní účastí, spousta dozorčích rad. To přesně budou ta místa. A pak místa na ministerstvech, která mají kontrolní povahu. Tam budou moci komunisté vyslat nějakého svého nominanta. Na rovinu si řekněme, že to nemusí být jen straníci, ale i třeba lidé, kteří mají ke komunistické straně blízko a mají nějakou odbornost, či jsou levicového ražení a nemají odbornost.

A je samozřejmě dost možné, že je komunisté budou posty obsazovat z jednoho prostého titulu – chtějí dát práci mnoha nezaměstnaným komunistům, kteří ztratili poslanecký mandát, nebo bývalým asistentům poslanců, představitelům regionálních komunistů. Ale třeba i představitelům svých odborných komisí, kterých také mají vícero. Jim všem dají příležitost. A zároveň budou chtít vidět pod ruce státním organizacím a získávat cenné informace.

ČSSD čeká referendum o účasti ve vládě. Už teď se ale ze strany ozývají docela rozporuplné reakce a strana je v tomto směru dost názorově rozdělená. Dá se odhadnout, jaký bude výsledek? A co vše rozhodne o tom, zda se sociální demokraté přikloní na tu či onu stranu?

Bezesporu počítám s tím, že přijde měsíc masáže a velkého zájmu médií, která bude zajímat, jak se sociální demokraté rozhodnou. Stranící budou pod tlakem, aby se rozhodli o vstupu do vlády a aby tady už v uvozovkách byla „funkční“ vláda s většinovým mandátem. Druhým faktorem bude, a to Andrej Babiš dnes potvrdil, strašení předčasnými volbami. Někteří se samozřejmě začnou obávat, že kdyby byly předčasné volby, tak sociální demokraté – a nejen oni – by mohli dopadnout mnohem hůře než v loňských podzimních volbách. Třetím argument, který do toho podle mě bude silně vstupovat, bude, jaká budou konkrétní jména pěti ministrů ČSSD, z jakých budou křídel, jak budou činní ve vyjednávání. I to udělá své, protože se dá očekávat, že tito potenciální ministři budou hodně přesvědčovat místní organizace, aby podpořily vstup do vlády. A pak bude také záležet, jak bude vrcholné vedení dráždit své delegáty. Protože v ČSSD je referendum věc poměrně vzácná a téměř neozkoušená.

Vzpomenu na dva momenty. Jedno referendum, které bylo také hodně otevřené veřejnosti, bylo v době Vladimíra Špidly, když se hledal prezidentský kandidát. Vladimír Špidla dělal vše proto, aby nezvítězil Miloš Zeman. Jenže on zvítězil a referendum se tak nějak přemlčelo. Pak bylo velmi kontroverzní referendum, kdy se hlasovalo o otázkách o modernizaci strany, posílení role předsedy a kvótách pro ženy, kdy celá řada čelních sociálních demokratů nejen fotila, že hlasuje, ale dokonce se fotila jak hlasuje. To také říkalo mnohé o tom samotném referendu, které bylo hodně mocenské.

Proto bude zajímavé sledovat, co delegáti udělají teď – jestli využijí příležitost, že mají šanci promluvit do strategie sociální demokracie a budou houfně hlasovat, nebo jestli jich většina mávne rukou a řekne si, že je to jedno a že je stejně už předem rozhodnuto. Velmi výrazně proto rozhodne účast u referenda. Spíše bych si ale vsadil na těsný rozdíl a na to, že sociální demokraté spíše řeknou, že do vlády půjdou.

Už jste naťukl, že premiér v demisi Andrej Babiš dnes řekl, že pokud by to referendum přece jen nedopadlo, mohly by být předčasné volby. Zmínil jaro 2019. Dalo by se už teď říci, jestli by vyřešily současnou patovou situaci?

Situace by nemusela být preferenčně moc odlišná – s jedním velkým rozdílem. Já bych soukromě odhadl, že pokud se nějakým způsobem nedohodnou TOP 09 a starostové, a možná lidovci, mohla by nastat situace, že by se TOP 09 do Sněmovny nedostala, starostové by se nedostali a lidovci by možná při velkém štěstí a podle voličské účasti by se buď těsně dostali do Sněmovny, a nebo by mohli zůstat těsně za čarou. V tu chvíli by nastala situace, kdy by propadlo obrovské množství hlasů, které se ale neanulují, ale jdou ve prospěch vítěze.

Takže teoreticky by Andrej Babiš mohl mít podobné preference jako nyní, ale získal by více mandátů. Teď mu je totiž „sebrali“ TOP 09 a starostové, kteří těsně přešli hranici. Tím se mandáty posunuly v jejich prospěch. Tahle situace by se nutně nemusela opakovat a tyhle mandáty by šly především za Andrejem Babišem. Takže situace by mohla být taková, že Andrej Babiš by byl stejně silný – tedy formálně a preferenčně, ODS by možná maličko posílila, stejně jako Piráti. Naopak by asi mírně oslabila ČSSD a komunisté a asi také lidovci. A ve výsledku by mandáty získal Babiš, takže by byl silnější.

Nedávno se řešilo to, jestli by některé strany vůbec měly na kampaň před předčasnými volbami peníze. Právě třeba TOP 09, ale i ČSSD přišly o značnou část financí od státu. Měly by tedy vůbec tyto menší strany šanci voliče nějak upoutat?

Tyto malé strany jsou víceméně předurčené k tomu, že pokud chtějí uspět, musely by se dohodnout na nějaké volební koalici – a nutno podotknout, že by to musela být volební koalice bez Miroslava Kalouska. A je otázka, jestli by to vůbec bylo možné. A také jestli by se mezi sebou strany dokázaly vůbec domluvit. Protože už to není ani tak o programu, ale o tom, že špičky těchto stran se prostě nemusí. Chemie mezi nimi nefunguje, nejsou schopni ustoupit a dohodnout se na volební koalici.

V situaci, kdy by nějakou vytvořit dokázali, si dokážu představit, že by je část voličů podpořila za to, že jsou schopni se shodnout udělat ústupky i ta to, že mají zajímavý program. Ale musel by to být program bez Miroslava Kalouska. A znovu říkám – nejsem si jist, že by dokázali docílit odchodu Miroslava Kalouska do politického důchodu.