Visegrádská čtyřka? To je bizarní a nebezpečný spolek. vystupme z něj, volá hnutí Žít Brno

Předsedkyně hnutí Žít Brno zveřejnila na facebooku video, na kterém hovoří o odkazu srpna 1968. „Jsem Barbora Antonová. Už nějakou dobu vedu hnutí Žít Brno. A teď lídruju kandidátku do komunálních voleb v Brně. Jsem tedy – když už to teda nejde jinak – politička. A taky – ještě ke všemu – učitelka. Takže mám možná sklony vysvětlovat věci, které jsou všem dávno jasné. Pardon. Ne, neříkejte prosím, že se nemám co vyjadřovat k šedesátému osmému, že se mám starat o lidi v Brně. Politika se přece nedělí na nějakou vysokou a nízkou, velkou a malou. Všechno, co se děje tam nahoře na vládě, ve sněmovně, v zahraničí, bezprostředně dopadá i na nás dole, ve městě, velmi citelně to souvisí s běžnými životy nás všech. Příjezd vojsk Varšavské smlouvy jistě nebyl záležitostí Brna, a přesto velmi zasáhl životy všech Brňanů,“ uvádí v úvodu videa.

Poukázala na to, že se často říká, že by události roku 1968 měly být připomínány mladým lidem, aby na ně nezapomněli. „Nikdo ale neřekl, co máme připomínat, jaké to bylo a co předchozí generace zažila. V osmašedesátém šlo přece o to, že jsme chtěli být součástí Západu. Být součástí té Evropy, kde vládla svoboda a humanita. Být v jednom šiku se západním Německem, Francií, Dánskem. No, nepovedlo se, a tak jsme, jak říká premiér, hráli hokej, a samozřejmě Palach a všechno. „Jsme o padesát let dál. Slavíme výročí. Měli bychom se podívat, kde stojíme dneska. Není to zrovna povzbudivý pohled. Normalizace nás zevnitř rozežírá dodnes, jako by se vepsala do našeho genetického kódu. Po 68. roce z Československa emigrovalo podle střízlivých několik desítek tisíc občanů, podle jiných odhadů až čtvrt milionu lidí. Z komunistického Polska a Maďarska se po tamějších událostech emigrovalo po statisících. Do západního Německa a do dalších svobodných zemí. Někam, kde se prostě žilo líp,“ připomíná.

Zmiňuje například roli visegrádské čtyřky. „Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko. Dnes čtyři středoevropské postkomunistické země, které se dlouhá desetiletí snažily dostat na západ. A když se jim to konečně povedlo, semkly se na půdorysu značky V4 a místo jednoznačného příklonu k hodnotám, o které se bojovalo v roce 1956, 1968 nebo 1981, dnes tyto státy v jednom šiku tvrdí, že je potřeba se uzavřít a na svá území nepustit ani jednoho uprchlíka. A v Maďarsku mezitím vážně uvažují o emigraci statisíce lidí… Jistěže situace v Polsku nebo Maďarsku není stejná. Poláci se určitě nechtějí vrátit pod ruské jho, na rozdíl od Orbána. Vedení těchto států – nás bohužel nevyjímaje – ale spojuje boj proti neziskovému sektoru, přepisování ústavy a snaha ovládnout média. V podstatě tedy touha zničit liberální demokracii založenou na svobodné soutěži politických stran. Jejich cílem je, aby se volby staly jen takovou formální prudou, kterou je potřeba vydržet, asi jak když vám vrtají zub. Vy starší, pamatujete, ne?“ obrací se na občany Antonová. „Tohle je jejich – vaše, pane premiére – skutečné téma, ne uprchlíci, Pane premiére, my nechceme, abyste se učil od Orbána, jak zadupat do země neziskovky. Jak ovládnout média. Jak si podmanit soudy. Dnešní vůdci Maďarska a Polska nejsou dobří učitelé, jak vládnout. Tedy pro vás očividně jsou, ale nejde jim o vládu demokratickou. Bohužel podle toho, co děláte, ani na vteřinu nepochybujeme, že jste dobrý žák, dala bych vám jako úča jedničku s hvězdičkou. Ale já chci, abyste se učil od západních politiků, abyste stál po boku lídrů západní Evropy. Ano, i po boku té zpropadené Merkelové. Ne vedle Orbána. S Merkelovou, Macronem a Sánchezem se bavte, s nimi dělejte politiku. Neschovávejte se za uprchlíky,“ vzkazuje Babišovi brněnská politička. Andrej Babiš podle ní dobře ví, že těch pár desítek nebo stovek lidí, co by se sem dostaly, nepředstavuje žádný problém - bezpečnostní ani jiný. „Máme jedno z nejpřísnějších azylových řízení na světě, já našemu bezpečnostnímu systému věřím – vy ne? O migraci vám ale vlastně vůbec nejde. Vy chcete s využitím uměle vyvolávaného strachu, spolu se svými parťáky z Polska a Maďarska, vytvořit opět železnou oponu, tentokrát ne fyzickou, ale mentální. Chcete nás oddělit od západního evropského proudu a dělat si to tady po svém,“ varuje ve videu šéfka hnutí Žít Brno.

Mluví také o tom, že je jen brněnská politička, která kandiduje do brněnského zastupitelstva. „Měla bych řešit chodníky. Ale je těžké soustředit se jenom na chodníky, když po nich chodí vystrašení lidé, kterým nalháváte, že nás ohrožuje pár uprchlíků. A je těžké připravovat pro lidi účinnou síť sociální pomoci, když systematicky pracujete na zničení neziskovek, které tu síť vytvářejí. Je těžké budovat komunální demokracii, když lidi strašíte západní Evropou a za vzor jim dáváte Maďarsko s Polskem, kde demokracii pohřbívají každým dnem hlouběji,“ upozorňuje Antonová. Uznává, že v komunálních volbách se směřování Česka na západ úplně otočit nedá. „I když silný hlas největšího města České republiky, protože Praha je kraj, může znamenat hodně. Ale současně jsou volby senátní. A pak následují volby evropské. A tak dál. A v těchto všech volbách nyní půjde o jediné – zda Česko zůstane v liberálním proudu západní demokracie, nebo se definitivně zadusíme v chaotické změti zvané V4,“ říká politička.

Požadavek jejího hnutí je tedy jasná. „Aby to zaznělo jasně – chceme zpátky do Evropy. Chceme, aby Česko vystoupilo z bizarního a nebezpečného spolku V4. Chceme dělat prozápadní demokratickou politiku s Německem a dalšími západními evropskými státy. I když – anebo právě proto, že tam žijí uprchlíci, protože uprchlíci jsou lidi, a každý z nás ostatně může jednou utíkat: před válkou, před nedemokratickým režimem, před suchem. O tom byl šedesátý osmý, o tom je i dnešek – o svobodě a demokracii. V šedesátém osmém nám svobodu sebrali, dnes ji v rámci V4 odevzdáváme dobrovolně sami. Musíme se vrátit k prozápadnímu kurzu, a musíme o to usilovat, jako politici, jako občané. Tak dlouho, dokud se to nepodaří. Jinak připomínka 68. zůstane oslavou výročí pro oslavu výročí, a prázdným a trapným gestem,“ dodává Antonová.