Vlastizrádné ODS a HZDS? U Jílkové se strhla hádka kvůli rozpadu ČSFR

Moderátorka Jílková se zeptala Krivského, proč je pro něj rozbití jednotného československého státu zločinem vlastizrady. Ten jí odpověděl, že se ještě před rozdělením konaly v červnu volby do Federálního shromáždění Československa, a že páni poslanci a paní poslankyně slibovali věrnost ČSFR a její ústavě. Pak následně ze čtyři měsíce tuto poslaneckou přísahu porušili tím, že podpořili rozpad, a tím narušili územní celistvost Československa.

Předseda Hryc oponoval, že něco takového nelze považovat za pádný argument, neboť sám prezident Václav Havel přísahal věrnost Československé socialistické republice. Z historického hlediska nelze rozdělení rozhodně považovat za vlastizradu. Jílková nicméně zmínila, že málokteré politické strany měly tehdy přímo v programu separatistické tendence. Hryc dodal, že už po Sametové revoluci se ukázala výrazná odlišnost českého a slovenského národa, a že rozdělení bylo tím pádem nevyhnutelné. Sám byl dříve odpůrcem tohoto procesu, protože se obával oslabení už tak malého státního útvaru. Dnes ale po 26 letech vidí, že to nakonec bylo správné rozhodnutí.

Předseda Rychlík na následnou otázku Jílkové, v čem se Češi a Slováci tak moc liší, když o sobě dříve mluvili, jako o bratřích - bratia, odpověděl, že sice není tou nejlepší osobou, která by to byla schopná posoudit, ale že jako český i slovenský občan čte pro většinu Čechů neznámou slovenskou literaturu. Z tohoto důvodu by Rychlík souhlasil s Hrycem. Máme jinou historii a jinou identitu, která se odvolává na starý český stát a na Karla IV. což Slováci nemají. 

Režisér Uhlár řekl, že se jako slovenský vlastenec necítil ve společném státě nijak utlačovaný, ale že se mu představa samostatné SR už zpočátku zamlouvala. Cítil to tak, aniž by to dokázal logicky interpretovat. To, že jsou na Slovensku takoví politici, jací jsou, je teď už pouze problém slovenských občanů, kteří si je zasloužili. Jílková dodala, že i Češi mají své vlastní problémy. Exnáměstek Vondra řekl, že z mezinárodního kontextu byl rozpad ČSFR nevyhnutelný i kvůli rozpadající se Jugoslávii a SSSR. Mezi Čechy a Slováky panovalo vždy určité napětí. Tak jako tak ten proces provázely emoce a strach z neznámého.

Jílková se zeptala Hryca, který v 90. letech tvrdil, že za rozpadem Československa stály mocenské ambice Mečiara a Klause, a že by tehdy něco takového neprošlo, kdyby se konalo referendum, co si myslí teď. Ten jí odpověděl, že má pravdu, a připomněl Rychlíkova slova o historické odlišnosti českého a slovenského národa. Zatímco Češi byli okupováni Němci, Slováci řešili podobný problém s Maďary. Ostatně i některá česká a slovenská slova, včetně nadávek, mají jiný podtext. Také bylo připomenuto, že dnešní česko-slovenské vztahy jsou na velmi dobré úrovni. Přitom dříve panoval mezi oběma národy jakýsi šovinismus.

Na to reagovala paní z publika, která se s podobným přístupem setkává i v Čechách, konkrétně v jiných městech, protože tam podle jejího nářečí poznají, že je z Prahy. Z tohoto důvodu nelze něco takového považovat za seriozní důvod k rozdělení republiky. Dále řekla, že argumenty typu strach z neznáma nelze považovat za relevantní, neboť se tehdy na to lidí nikdo neptal. Rychlík oponoval, že ve volbách 5. - 6. června 1992 mělo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) v programu slovenskou autonomii z pohledu mezinárodního práva, včetně práva uzavírat samostatně mezinárodní smlouvy. Nic takového by nešlo realizovat bez samostatného státu, neboť žádný jiný útvar nic takového nemá. ODS se k tomu tehdy vyjádřila, že buď bude funkční federace, anebo dva samostatné státy. Každý, kdo tyto strany podpořil, se objektivně vyslovil pro rozdělení ČSFR. 

Následně se začalo emotivně diskutovat o tom, zda mělo, či nemělo být referendum. Vondra vysvětlil, že tehdy bylo problematické se shodnout na jedné otázce. Koranda řekl, že už od roku 1918 byli Češi velmi solidární ke Slovákům. Například za Husáka šly na Slovensko nemalé částky peněz. Jílková předala mikrofon Josefu Ryšánkovi z publika, který je předsedou Československého federálního výboru zabývajícího se nejen historií, ale i myšlenkou Sjednocení Československa. Ten řekl, že dokud je v Evropě mír, a dokud ekonomika šlape, tak jsme v bezpečí, což ale nemusí být navěky. Do té doby mohou být klidně i městské státy. Vondra nesouhlasil, protože ani za 2. světové války jeden československý stát proti německé hrozbě nic nezmohl. 

Hryc řekl, že samostatné Československo bylo vlastně jenom uměle vykonstruovaným státním útvarem, vzniklým po 1. světové válce, z iniciativy Štefánika a Masaryka. Kdyby tohoto světového válečného konfliktu nebylo, pravděpodobně by ani Češi, ani Slováci nebyli samostatní. Slovo získala paní z publika, která řekla, že má dědečka Slováka, který měl problémy s Čechy. Za sebe je ráda, že se Československo rozdělilo, a že Slováci získali vlastní stát. Rychlík souhlasil a konstatoval, že nic netrvá věčně, a že všechny státní útvary jednou zaniknou, což se týká například i USA.

Ke slovu se ještě dostal pán z publika, který řekl, že existují právní spekulace o nezákonnosti procesu rozpadu Československa. Během svého projevu pochválil Jílkové šaty nesoucí se v barvách československé vlajky. Jílková v závěru vyzdvihla slovenské úspěchy v podobě přijetí eura a větší produktivity práce, a pak oznámila téma příštího týdne, jímž budou obědy ve školách zdarma.