ROZHOVOR | Není důvod přerozdělovat migranty, Řecko a Itálie porušily co mohly, říká europoslanec Zdechovský

Politik Tomáš Zdechovský v letošních volbách získal mandát europoslance. Kandidoval za KDU-ČSL ze druhého místa a nakonec překonal i lídra kandidátní listiny strany Pavla Svobodu, který do parlamentu neprošel. Zdechovský poskytl serveru EuroZprávy.cz rozhovor, ve kterém sdělil, že se mimo jiné bude snažit prosadit reformu evropských dotací, protože by se podle něj neměly poskytovat soukromým firmám. 

Zdechovský poprvé kandidoval do europarlamentu v roce 2009, a to neúspěšně. Podařilo se mu získat mandát už v roce 2014, kdy kandidoval za KDU-ČSL ze třetího místa. V letošních volbách svůj předchozí výsledek překonal, protože získal skoro pětkrát více hlasů a dokonce předstihl i lídra kandidátky Pavla Svobodu. "Hodlám prosazovat eurorealistickou a pravicově-konzervativní politiku a zastávat se těch, co to skutečně potřebují," nastínil své plány Zdechovský. 

Co si myslíte o novém předsedovi parlamentu Italovi Sassolim? Jak podle vás zvládne novou funkci?

Sassoli je v Evropském parlamentu už třetí mandát a v minulém období už vykonával funkci místopředsedy parlamentu. Jeho nominace mě určitě překvapila, protože diplomaticky řečeno nepatří mezi workoholiky. Pro mě je to jen další Ital v řadě, navíc socialista a z této volby proto nijak nadšený nejsem. Budu rád, když mě příjemně překvapí. 

Jaké změny v evropské politice podle vás nastanou po volbách? 

Myslím, že začne větší boj o politická témata. Bude snaha více otevřít téma životního prostředí a sebrat ho zeleným. Určitě se začne měnit levice. Myslím, že roli komunistů a socialistů přebírají v současné době zelení.

Jaké cíle si stanovujete na pět příštích let?  

Osobně se nevzdávám nadějí na reformu europarlamentu. Kvůli tomuto plánu jsem proto i cíleně šel po funkci koordinátora kontrolního výboru, což je funkce, která možná mediálně není na první pohled příliš zajímavá, ale jsou to právě koordinátoři, kdo určují, co se bude na výborech řešit, a také mají konečné slovo při hlasováních. Odtud se budu snažit prosadit reformu dotací, proti nimž dlouhodobě vystupuji, protože mají opodstatnění jen v několika málo případech jako je třeba rozvoj infrastruktury. Rozhodně ne tam, kde to kazí podnikatelské prostředí nebo svádí k podvodům. Chtěl bych spíše výhodné půjčky. Pak chci pokračovat v tématu bezpečnosti a nově budu i ve výboru pro sociální věci.  

Jak obecně hodnotíte výsledky voleb do Evropského parlamentu?

Co se týká výsledků českých voleb, tak ty zhruba dopadly tak, jak jsem odhadoval. Mrzí mě, že mandát neobhájil například Pavel Poc z ČSSD, protože patřil k našim nejlepším odborníkům na životní prostředí a spolupracovalo se s ním dobře. Věřím ale, že i v současném složení budeme dobrý tým a najdeme společná témata. Názorově je to poměrně pestré, ale pořád nás spojuje odpovědnost k České republice.

Jak na Vás působí situace s Babišovou vládou a protesty proti ní? 

S protesty souhlasím, dříve ministři a premiéři odstupovali už jen za nevysvětlenou půjčku, jiní odstoupili za opsanou diplomku, v Nizozemsku odstoupil ministr zahraničí Zijlstra za pouhou drobnou lež. U nás se najednou má tolerovat i přímo trestní stíhání a obrovský konflikt zájmů? Pro něco takového nemůžou být omluvou volby. I ti ostatní byli demokraticky zvoleni a právě kvůli odpovědnosti k voličům odstoupili. Andrej Babiš by měl jít všem svým ministrům příkladem.  

Když se hlasovalo o střetu zájmu Babiše, nebyl jste na hlasování přítomen. Jak byste hlasoval a proč?

Ano, nebyl. Že se bude hlasovat jsem se dozvěděl až v průběhu plenárního týdne. Původně byla ohlášená debata bez hlasování a domluvil jsem si proto návštěvu lékaře. Můžete vzít jako důkaz věcného a nezaujatého přístupu, že jsem upřednostnil zdraví před potřebou proti panu Babišovi vystoupit. Hlasoval bych ale pro, protože ta rezoluce vyzývala předně k tomu, aby se vše projednalo co nejrychleji a ostuda pro Českou republiku by tak byla co nejdříve za námi. A kdyby vše bylo bezproblémové, chce to i pan Babiš a všichni jeho voliči. Byl by konec spekulacím a mohly by se konečně řešit důležitější témata, jako třeba nedostatek peněz na sociální péči, tisíce důchodců v exekucích nebo jen čtyři kilometry dálnic ročně. 

Už jste zmínil, že se budete snažit posadit reformu evropských dotací. Jaké konkrétně změny tento systém vyžaduje? 

Dotace, ať už evropské nebo české, jsou velmi důležité do oblasti veřejného zájmu. Tím mám na mysli hlavně obce a města, kde třeba raději jezdí po špatné a zalátované silnici, než aby investovali, protože v rozpočtu nemohou hned najít dostatek peněz. Dále jsou dotace důležité třeba do školství nebo do vědy a výzkumu, protože to jsou také oblasti, které hned něco někomu nevydělají. Tedy by měly jít primárně do veřejných statků nebo směrem k neziskovým organizacím, protože pro stát zajišťují služby, na které nemá kapacity. Dotace do soukromých společností nebo společností státem řízených, které těm soukromým konkurují, jsou ale nesmysl. Křiví totiž podnikatelské prostředí a já mám rád, když si věci odpracuji a zasloužím. Z něčeho, co roste na stromě, bych v tomto ohledu radost neměl. Pokud tedy někdo z podnikatelů chce nějakou podporu, měl by ji postupně vrátit zpět. 

Stát by tedy neměl pomáhat soukromým firmám dotacemi? 

Stát má i jiné možnosti, jak podnikatele nebo i velké zemědělce podpořit, a to odstranění různých administrativních bariér a byrokracie. Třeba se musí změnit celková infrastruktura, aby se podnikatel, jeho zaměstnanci i zboží vždy všude dostali včas a bezpečně. Pokud už by vláda vyloženě chtěla rozdávat, může místo dotací nabídnout výhodné úvěry a další investiční pobídky či daňová zvýhodnění za jasně daných a rovných podmínek. Nikoliv jen pro někoho.

Podle vás by se měli rozlišovat skuteční uprchlici a ekonomičtí migranti. Jak by to mohlo fungovat? 

Je opravdu zásadní rozdíl mezi syrským nebo africkým křesťanem, který skutečně utíká před válkou či další perzekucí a třeba Maročanem nebo Íráncem, jež chce v Evropě jen lépe placenou práci nebo sociální dávky a žádné nebezpečí mu nehrozí. Těm prvním bychom měli pomáhat, u druhé skupiny je nutné být nekompromisní. Pokud chce práci, může o ni žádat i legálně a nehrát si na uprchlíka. Jinak má smůlu a musí se vrátit do země původu.  

Také kritizujete systém kvót. Jak by systém s uprchlíky měl být nastaven?  

Inspiraci můžeme hledat třeba v Nizozemí a také v Austrálii i částečně v Kanadě, kde přijímací procedura trvá maximálně šest týdnů včetně všech odvolání. Kdo sítem neprojde, je obratem deportován domů. Když vše bude fungovat takto rychle, žádné kvóty na to, aby si země přerozdělily běžence za účelem podrobnějšího prověření nemusí být.

Jak by se tedy uprchlici rozdělovali mezi evropskými státy a kolik by jich Česko mělo přijmout?

Nevidím nutnost jakéhokoliv přerozdělování, když se systém nastaví správně a všichni budou dodržovat dohody, které mají, ne jako Řecko a Itálie, které v době migrační krize na rozdíl od Maďarska porušily vše, co mohly. Ten systém je podle mě naprosto nepotřebný a jen přitahuje lidi, aby přišli do Evropské unie. 

Hodně se mluví o potlačování demokracie v Evropské unii, a to kvůli „diktatuře“ Německa a Francie. Co si o tom myslíte?  

Vzhledem k tomu, jak teď dopadl systém Spitzenkandidátů, který se snažil demokratický deficit Evropské unie nahradit a vnést do procesu volby nejdůležitějších postů víc transparentnosti, se opravdu nedivím nikomu, kdo mluví o jakémsi diktátu Německa a Francie. Nicméně oni si dokáží prosadit svou, protože přicházejí s vlastními návrhy a shánějí si pro ně podporu, Visegrádská skupina při jednáních dokázala jen nějaké návrhy blokovat a ještě to považuje za úspěch. Jak to, že prý nebyli jiní kandidáti? To se nevědělo dopředu, že tato situace může nastat? Proč se nespolupracovalo třeba se severskými a pobaltskými státy, které také nemají zastoupení? Vždyť se to těm starým členům unie v podstatě vše naservírovalo na podnose. Schovávat vlastní neschopnost za diktát jiných zemí je alibismus nejhrubšího zrna.  

Jak by tedy čeští politici mohli prosadit své zájmy v parlamentu? 

Systematickou prací, kdy si nejdříve musí ujasnit co chtějí a proč. Pak si pro své návrhy nejprve získají podporu vlastní frakce, následně hledají další partnery. Kdo tvrdí, že je to otázka týdnů nebo měsíců, ten lže. Výsledky často mohou být vidět poměrně často. Příkladem je společný boj proti stáčení kilometrů. Ale takové téma se neudělá ze dne na den. Musí se odpracovat. A pokud tu budeme mít pracovité politiky, můžeme udělat neskutečně obrovské množství věcí.