ROZHOVOR | Číně nesmíme ustoupit, jinak ve světě ztratíme respekt, říká pro EZ Kuberův nástupce Hanza

Když se jej zeptají, čím si byl s Jaroslavem Kuberou nejvíce blízký, odpoví humorně. „Asi tím, že jsme oba byli vášniví kuřáci. Občas říkám, že kdybych nekouřil, pak by si mě Jaroslav Kubera v době, kdy byl primátorem, za svého náměstka nikdy nevybral,“ směje se Hynek Hanza. Náhle ale zvážní. Oba pojil stejný politický pohled. „A to jak na řízení města, tak na celorepublikové veřejné dění,“ konstatuje pro EuroZprávy.cz bývalý a jediný náměstek primátora za Jaroslava Kubery, s nímž v této funkci spolupracoval osm let, ale dobře se znají už od poloviny devadesátých let. Vítěz doplňovacích voleb do Senátu PČR v obvodu číslo 32-Teplice má mandát do 13. října 2024.

Dvaačtyřicetiletý Hanza, který se poté, co byl zvolen senátorem, vzdal všech funkcí v Krajském zastupitelstvu, ale primátorem Teplic zůstává, si na Kuberovi nejvíce cenil jeho lidskosti. „Uměl jednat s atomovým fyzikem, inženýrem, ale i s bezdomovcem. Se všemi vyšel a všem dané téma uměl podat tak, aby ho pochopili. I v tomto je pro mě inspirací,“ tvrdí Kuberův žák. Také v Senátu chce navázat na jeho odkaz. „Určitě se stejnou vehemencí jako on se budu i já brát za demokracii i svobodu a zároveň budu apelovat na selský lidský rozum, který je více než nějaké nesmyslné zákony,“ má jasno absolvent Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci a Kuberův nástupce.

Bývalého ředitele realitní kanceláře jen mrzí nízká volební účast, druhé kolo totiž zaujalo jen 9,26 procenta voličů. V historii doplňovacích voleb byla nižší účast jen v doplňovacích senátních volbách v září 2014 na Praze 10, a to 8,75 procent. „Bohužel Senát dostal od médií nálepku, že je zbytečný, nepotřebný, a lidé tomu uvěřili, a tak o něj nemají zájem. Přitom si neuvědomují, že horní komora se podílí na polovině zákonů této země.“ Bývalý obchodní manažer se pustil i do kritiky kabinetu Andreje Babiše. „Nyní po koronavirové pandemii se ukazuje, že například neměla seniorům a studentům dávat slevy na jízdném na dráze. Rozpočet to stálo miliardy korun a nejvíc mě fascinuje, že i v době ekonomické krize, kterou způsobila pandemie, tento bonus trvá a vláda na něj nechce sáhnout, byť by to byla potřeba,“ zlobí se nový senátor Hynek Hanza.

S DAROVANOU RAKETOU OD PANÍ VĚRY VÍTĚZNĚ ZASMEČOVAL

Pane senátore a starosto Hanzo, předpokládám, že když jste mně v neděli dopoledne zvednul mobilní telefon, pak asi oslavy na počest vašeho vítězství nebyly tak bouřlivé...

Vše proběhlo decentně, samozřejmě jsme si s mým volebním štábem přiťukli a večer jsem šel na koncert jednoho našeho nadějného zpěváka, abych mu poděkoval, jak v době pandemie podpořil seniory v domovech, kdy za nimi nikdo nemohl, a zpíval jim pod balkóny. Studuje na Ježkově konzervatoři v Praze, ale my už mu tady říkáme, že je druhým Karlem Gottem (smích). Nevylučuji, že během neděle ještě nějaká sklenička na vítězství cinkne. (Rozhovor probíhal v neděli dopoledne – pozn. red.)

Byl jste přesvědčený, že vyhrajete a křeslo v Senátu pro ODS za zesnulého Jaroslava Kuberu obhájíte, anebo jste do poslední chvíle měl pochybnosti? Jen připomenu, že jste ve druhém kole triumfoval s 57 procenty hlasů.

Když jdete kandidovat, máte přirozeně chuť vyhrát. Ale samozřejmě i na prohru musíte být připraveni. Nechci, aby to vyznělo neskromně, ale po prvním kole to vypadalo opravdu nadějně. (Hanza v I. kole získal 29,73 procenta hlasů, ředitel gymnázia Zdeněk Bergman, který v roce 2018 postoupil do druhého kola s Jaroslavem Kuberou, obdržel 22,15 procenta – pozn. red.) Úplně překvapený jsem nebyl, ale samozřejmě jsem měl velkou radost a triumf jsem přijal s pokorou.

Domnívám se, že vám už gratulovala vdova po Jaroslavu Kuberovi paní Věra se svými dcerami Vendulou Vinšovou a Jolanou Kuberovou?

Byly mezi prvními. A podporovaly mě ještě v sobotu ráno, kdy se na zdejších tenisových kurtech konal memoriál Jaroslava Kubery. Jaroslav totiž každou sobotu tenis hrál, a tak jsme před 2. kolem museli dodržet jeho tradici. U kurtů byla vytvořena taková vzpomínková pieta s jeho fotkami. A když turnaj skončil, tak mně paní Věra věnovala Jaroslavovu raketu a řekla mně, ať s ní po vyhlášení doplňovacích voleb do Senátu PČR vítězně zasmečuji. Jsem rád, že se to podařilo a já mohl rodině Kuberových udělat radost. A snad to nebude znít neskromně, ale radost tam nahoře měl i samotný Jaroslav.

Vy jste Jaroslavu Kuberovi dělal osm let náměstka, když vykonával funkci primátora Teplic. Čím jste si byli blízcí?

Asi tím, že jsme oba vášniví kuřáci. Občas říkám, že kdybych nekouřil, pak by si mě Jaroslav Kubera za svého náměstka nikdy nevybral. (smích)

LIDSKÝ ROZUM JE VÍCE NEŽ NESMYSLNÉ ZÁKONY

A nyní, prosím, vážně.

Oba nás pojil stejný politický pohled, kromě osmi let na radnici jsme se dobře znali už od poloviny devadesátých let. Byli jsme ve společné shodě jak s řízením města, tak s názory na celeorepublikové veřejné dění. Povahově jsme úplně stejní nebyli, ale politicky jsme byli ve všem za jedno. Vždy mě na něm fascinoval jeho otevřený názor, to, jak přistupoval k lidem bez rozdílu na jejich víru, barvu pleti i názory. Uměl jednat s atomovým fyzikem, inženýrem, ale i bezdomovcem. Se všemi vyšel a všem dané téma uměl podat tak, aby ho pochopili. I v tomto je pro mě inspirací.

Zřejmě budete v jeho stylu vystupování pokračovat i v Senátu, kde jste se stal jeho nástupcem...

Určitě i já budu klást velký důraz na demokracii a ochraňovat svobodu jako Jaroslav Kubera.

Nezlobte se, ale to zní jako fráze. Můžete být konkrétní?

Svoboda se může vytrácet i pod rouškou dobrých úmyslů a někteří lidé to vůbec nepostřehnou. Jaroslav třeba říkal, že když doktoři tvrdí, jak zdraví škodí konzumace tlustého masa, tak to není třeba dát do zákona a sami si zvolí, co budou jíst. Stejně jako on tvrdím, že lidé jsou rozumní a budou se řídit vlastní hlavou a nemusejí mít k tomu žádný příkaz. Apelovat na selský lidský rozum je více než nějaké nesmyslné zákony. Podívejte se třeba na současné roušky. Na ulici se už nosit nemusí, někdo ústenku nemá, jiný se stále nákazy bojí, tak si ji na obličej natáhne. V tom je ta svoboda, že se každý může rozhodnout sám a každý má za své zdraví odpovědnost.

VYSTRČILA PODPORUJE, DIKTÁTORSKÝ DOPIS JEJ VYTÁČÍ

Je asi zbytečné se vás ptát, zda souhlasíte s cestou šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, kam chtěl letět už i jeho předchůdce Jaroslav Kubera, na něhož čínská strana, včetně velvyslance, dělala velký tlak. Po schůzce s čínským velvyslancem tři dny na to zemřel na infarkt myokardu. Dokonce prosakují od rodiny Kuberových zprávy, že pan předseda měl po lednové schůzce s prezidentem Milošem Zemanem zvracet.

(Vysvětlení, proč je otázka Tchaj-wanu tak citlivá : Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení – pozn. red.)

Pokud si neuhájíme vlastní suverenitu a svobodu, pak nás ve světě nebudou brát vážně, ztratíme respekt a každý případný soupeř s námi zatočí. Proto plně cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan schvaluji a podporuji. Jestli totiž takzvaně rozbředneme, pak si sami sebe nemůžeme vážit.

Co si myslíte o dopise, který čínská ambasáda měla v souvislosti s plánovou návštěvou na Tchaj-wanu adresovat Jaroslavu Kuberovi a před jeho úmyslem jej varovala až zastrašovala?

Aby nějaký úředník z čínské ambasády hrozil druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli v zemi je naprosto absurdní a zavání to diktátorstvím. Dělat nátlak na předsedu horní komory, to už není diplomatické faux pas, ale hraničí to s nabubřelostí a ignoranstvím demokracie. Jsem ještě schopen pochopit, kdyby pan velvyslanec panu Kuberovi zatelefonoval a během hovoru si vyměnili své názory, pak bych to akceptoval, neboť některé neshody nebo roztržky se takto v diplomacii řeší. Ale dělat zmíněný nátlak či hrozit tak vysoce politicky postavené osobě je něco neomluvitelného a nepochopitelného. S tím se nikdy nesmířím.

Když jsme zmínili, jakému tlaku byl bývalý šéf Senátu vystaven, nemáte obavy o vašeho stranického kolegu Miloše Vystrčila, že mu čínská strana může opět vyhrožovat nebo se i něco nepředvídatelného stát?

Strach je přirozený. Ale svými činy a jednáním se mu můžeme postavit a lépe tak s obavami bojovat. Je to také o odvaze a Miloš Vystrčil je bezesporu odvážný člověk i politik.

VLÁDA CHYBOVALA, PENÍZE ZA SLEVY NA JÍZDNÉM TEĎ CHYBÍ

Pojďme se ještě vrátit k doplňovacích volbám do Senátu PČR. Vadilo vám, že je kvůli koronavirové pandemii vláda protiprávně odložila, jak nedávno rozhodl Nejvyšší správní soud? Vláda měla podle něj předložit Parlamentu zákon o odložení voleb. Jen připomenu, že první kolo doplňovacích voleb na Teplicku bylo v plánu 27. a 28. března, druhé se mělo konat 3. a 4. dubna.

Takový je zkrátka život. Ale samozřejmě jsem za rozsudek Nejvyššího soudu rád, neboť tím vyslal signál, že se vláda nemůže chovat diktátorsky, a to ani v době pandemie. Kromě zdraví, životů i hospodářství je nutné chránit i demokratický ústavní a právní stát. Neznalost neomlouvá ani vládu, která neměla právo rozhodnout na Ústředním krizovém štábu, ale měla Parlamentu předložit zákon o odložení voleb. Myslím si, že tento případ o tom, jak se kabinet Andreje Babiše chová, dost vypovídá. Je to určitý obrázek. Samozřejmě nechci vládu jen kritizovat, v prvních monentech vypuknutí koronaviru se zachovala dobře a zodpovědně. Přesto si musí uvědomit, že i za největší krize se musí řídit zákony. Rovněž musím zmínit, že neuváženým krokem o zrušení doplňovacích voleb se kampaň každému kandidátu prodražila. Musela se znovu dělat kampaň na nový termín, tisknout nové letáčky, objednat další propagační materiály. Podmínky byly pro všechny kandidáty stejné, takže nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji jen já sám. Samozřejmě je ale nejdůležitější, že jsme pandemii nějakým způsobem překonali.

Nezaskočila vás velice slabá volební účast v doplňovacích volbách do Senátu PČR? Druhé kolo zaujalo jen 9,26 procenta voličů. V historii doplňovacích voleb byla nižší účast jen v doplňovacích senátních volbách v září 2014 na Praze 10, a to 8,75 procent.

Velice mě nízká účast mrzí a trápí. Bohužel Senát dostal od médií nálepku, že je zbytečný, nepotřebný, a lidé tomu uvěřili, a tak o něj nemají zájem. Přitom si neuvědomují, že horní komora se podílí na polovině zákonů této země. K těmto nízkým číslům ale mohla přispět i skutečnost, že koronavirová pandemie ještě úplně neodezněla, a tak lidé mohli mít strach. Mohla je vyděsit i přísná hygienická opatření, jaká volby doprovázela.

JAROSLAV JE TADY POŘÁD S NÁMI A TO JE MOC DOBŘE

Zmínil jste, že pandemie ještě neodezněla. V této souvislosti se chci zeptat, zda by stát neměl zvláště drobným živnostníkům, OSVČ, vyplatit ještě jeden kompenzační bonus? Jsou stále podnikatelské činnosti, které jsou vládními nařízeními omezeny, jako třeba barmani či taxikáři, kteří nemohou v noci pracovat, když se místnosti vnitřních podniků zavírají ve 23 hodin.

Osobně bych tlačil, aby se rychleji už všechny restrikce uvolnily a nikdo jimi nemusel být omezován. Prostě, aby mohl svobodně dělat, co ho živí. Každému je asi jasné, že státní rozpočet není bezedný. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že třeba přijde druhá vlna pandemie, nebo nás může potkat přírodní katastrofa či válka. Je proto nutné hospodařit rozumně a počítat, že se něco nenadálého může stát. Nyní po koronavirové pandemii se ukazuje, že například kabinet neměl seniorům a studentům dávat slevy na jízdném na dráze. Rozpočet to stálo miliardy korun. (Například od září 2018 do loňského června vyplatil stát dopravcům kompenzaci za zlevněné jízdné zhruba čtyři a půl miliardy korun – pozn. red.) A nejvíce mě fascinuje, že i v době ekonomické krize, kterou způsobilo onemocnění covid-19, tento bonus trvá a vláda na něj nechce sáhnout, byť by to byla potřeba. Také není šťastný návrh brát obcím a krajům z jedné třetiny jejich rozpočtu finance na kompenzační bonus pro živnostníky kvůli epidemii, aby je pak s velkou slávou vláda zase vracela a dělala si na tom body.

Na závěr položím asi hloupou otázku, za níž se předem omlouvám. Už jste se dovedl vyrovnat se smrtí vašeho velkého přítele Jaroslava Kubery, který skonal 20. ledna letošního roku?

Není hloupých dotazů, je jen těžkých odpovědí. Jaroslav mě moc chybí, hlavně jeho humor a nadhled. Často si na něj vzpomenu, zvláště během koronavirové krize, říkám si, jak by asi vtipně glosoval některé vládní nesmyly, a je mně po něm moc smutno. Pak si ale řeknu, že Jaroslav je tady s námi pořád. Třeba z Teplic jeho rukopis už nikdy nezmizí. Po revoluci je zrekonstruoval a zvelebil. Zanechal po sobě hodně a na jeho dotažené nápady narážíme ve městě každý den. A to je moc dobře.