ROZHOVOR | Nulový vliv čínské strany na Kuberově smrti bych vyloučil. Stále mě inspiruje, říká senátor Hanza

Nebýt i jeho apelu na vedení Krajské zdravotní, a.s., rodina zesnulého by zřejmě dodnes nedisponovala pitevní zprávou. Senátor Hynek Hanza nemá ani po roce jasné vysvětlení, proč Krajská zdravotní, a.s., konkrétně primářka z Oddělení soudního lékařství a toxikologie v Ústí nad Labem Andrea Vlčková, odmítala zdrcené rodině důležitý dokument vydat. „Musel jsem absolvovat nespočet telefonických kontaktů s tehdejším generálním ředitelem Fialou, abychom zprávu získali. Praktický lékař pana Kubery, který měl listinu jako jeho ošetřující doktor dostat zcela automaticky, se o vydání také marně pokoušel. Opravdu jsem nepochopil, proč instituce zprávu odmítala vydat.“

Primátor Teplic se v rozhovoru pro EuroZprávy.cz pozastavuje i nad výhrůžným dopisem, který čínská ambasáda měla v souvislosti s plánovou návštěvou na Tchaj-wanu adresovat Jaroslavu Kuberovi. Údajně si jej měl objednat hradní kancléř Vratislav Mynář, který však vše popřel. „Aby nějaký úředník z čínské ambasády hrozil druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli v zemi, je naprosto absurdní a zavání to diktátorstvím. Dělat nátlak na předsedu Horní komory, to už není diplomatické faux pas, ale hraničí to s nabubřelostí a ignorantstvím naší demokracie.“

Absolvent Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci souhlasí s postojem vdovy Věry Kuberové, která odmítla od prezidenta Miloše Zemana převzít státní vyznamenání určené jejímu zesnulému manželovi. „Naprosto s ní souhlasím. Můj osobní názor totiž je, že se ze strany prezidenta Miloše Zemana jednalo o neupřímnou a pokryteckou záležitost,“ netají se svým názorem. Bývalý manažer a ředitel realitní kanceláře hovoří o svém předchůdci s obdivným respektem. „Uměl dokonale naslouchat. Bylo mu jedno, zda hovoří s bezdomovcem anebo atomovým fyzikem či inženýrem. Nehleděl na víru dotyčného či barvu pleti. Stále je pro mě inspirující.“

Hanza dělal osm let Kuberovi prvního náměstka, když jeho velký vzor vykonával pozici primátora. „Kdybych také nebyl kuřákem, asi by si mě nevybral,“ žertuje. Při předvolebních kampaní zažil s předsedou Horní komory plno legrace. „Když se dozvěděl, že ve městě má mítink jeho rival, nasedl na elektrokolo a způsobil velkou senzaci. Lidé najednou přestali řečníka vnímat a začali se kolem pana Kubery shromažďovat.“ Senátor ODS Jaroslava Kuberu označuje za malého velkého muže. „Patří mezi lidi, které nejde nahradit,“ je přesvědčený Hynek Hanza.

ROZHODNUTÍ VDOVY ODMÍTNOUT VYZNAMENÁNÍ SCHVALUJE

Pane senátore a primátore Hanzo, velký přítel Jaroslava Kubery Přemysl Sobotka v dubnu pro EuroZprávy.cz řekl, že se už nikdy nedozvíme, co se dělo u čínského velvyslance Čang Ťien-min, kam byl pozvaný, aby mu jeho excelence rozmlouvala návštěvu Tchaj-wanu. Oficiálně pan Kubera zemřel na infarkt. Byť se Sobotka, rovněž bývalý předseda Senátu, nechtěl pouštět do spekulací, uvedl: „Už se od čínské strany nedozvíme, zda při schůzce Jarda pil vodu či kávu nebo něco jiného. Zřejmě se tam ale rozčílil.“ Nemyslíte si, že by mu Číňané při pohovoru za zavřenými dveřmi nemohli něco udělat, navíc pitevní zpráva se dlouho nezveřejňovala. Co ale jeho okolí zarazilo, bylo, že o setkání vůbec odmítal mluvit, a to i s rodinou, ačkoli byl velice komunikativní. Jaký je váš pohled na celou kauzu?

Pan Kubera se vždy snažil ochránit svoji rodinu, která pro něj představovala naprosto nejzásadnější věc, kterou povýšil i nad své zdraví. A politiku se snažil oddělit od rodiny, a proto jeho blízcí o některých faktech neměli ani tušení. Vždy říkám, že na každém podezření něco může být, ale těžko říci, do jaké míry a čeho přesně se týká. Rozhodně nechci vyvolávat žádnou senzaci, ale troufnu si říci, že nulový vliv čínské strany na smrti Jaroslava Kubery bych osobně vyloučil. Jak velký onen vliv byl, nedokáži říci. Ale psychický nátlak na něj byl nesporný, o čemž svědčí výhrůžný dopis i komunikace na čínské ambasádě. To znamená, že jednoznačný dopad na psychiku pana Kubery tam byl. A jak víme, psychika a zdraví jsou provázány.

Rodina Jaroslava Kubery nemohla dlouho získat pitevní zprávu. Proto jste vyvinul aktivitu, aby byla blízkým předána. Co vše jste musel podstoupit, abyste její existenci vyjednal?

Jelikož mě oslovila paní Věra Kuberová s tím, že pitevní zprávu nemůže dostat z Krajské zdravotní a.s., která vlastní nemocnice v Ústeckém kraji, tak jsem se do pátrání po ní zapojil. Paní primářka z Oddělení soudního lékařství a toxikologie v Ústí nad Labem Andrea Vlčková, která pitvu prováděla, nechtěla rodině zprávu vydat. Proto jsem kontaktoval bývalého generálního ředitele Krajské zdravotní Petra Fialu, proběhlo s ním několik telefonátů. Pomáhal nám i praktický lékař pana Kubery, který je shodou okolností i mým doktorem. Společně jsme se snažili tlačit na Krajskou zdravotní a zhruba po týdnu intenzivních žádostí, nám byla zpráva ze strany Krajské zdravotní, a.s. uvolněna.

Dospěl jste rok od skonu pana Kubery ke konkrétnímu důvodu, proč Krajská zdravotní, a.s. dokument tak dlouho zatajovala?

Dodnes jsem nepochopil, proč Krajská zdravotní, a.s., která zaměstnává paní primářku patalogie, odmítala zprávu rodině předat. Instituce si dlouho nebyla jistá, zda znaleckou zprávu dělala paní primářka jako odborná osoba, anebo ji vypracovávala jako zaměstnankyně Krajské zdravotní. Nakonec jsme si vše vyříkali a dospěli jsme k informaci, že se jedná o listinu Krajské zdravotní, a tak je její povinností ji vydat. Zároveň podle České lékařské komory má i praktický lékař právo a nárok na obsah pitevní zprávy, která mu má být poskytnuta bezodkladně a bez žádosti. A je to proto, aby pacientova karta byla po jeho úmrtí praktickým lékařem ukončena. Nakonec ji Krajská zdravotní poskytla praktikovi.

Co si myslíte o dopise, který čínská ambasáda měla v souvislosti s plánovou návštěvou na Tchaj-wanu adresovat Jaroslavu Kuberovi a před jeho úmyslem letět na ostrov jej varovala, až zastrašovala?

Aby nějaký úředník z čínské ambasády hrozil druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli v zemi, je naprosto absurdní a zavání to diktátorstvím. Dělat nátlak na předsedu Horní komory, to už není diplomatické faux pas, ale hraničí to s nabubřelostí a ignorantstvím naší demokracie. Jsem ještě schopen pochopit, kdyby pan velvyslanec panu Kuberovi zatelefonoval a během hovoru si vyměnili své názory, pak bych vše akceptoval, neboť některé neshody anebo roztržky se tímto způsobem v diplomacii řeší. Ale dělat zmíněný nátlak či hrozit tak vysoce politicky postavené osobě, je něco neomluvitelného a nepochopitelného. S tím se nikdy nesmířím.

Co říkáte reakci paní Věry Kuberové, která loni odmítla, aby prezident Miloš Zeman udělil jejímu zesnulému muži státní vyznamenání?

Naprosto s ní souhlasím. Můj osobní názor totiž je, že se ze strany prezidenta Miloše Zemana jednalo o neupřímnou a pokryteckou záležitost. Nemohu říci, zda byli přátelé, to by mohli prohlásit jen oni dva. A protože pan Kubera už nežije, tak druhý může tvrdit, že byli kamarádi a nemusí se jednat o pravdu. Vím, že pan Kubera měl s panem prezidentem rozdílné politické názory, ale dokázali spolu mluvit. A i když lidé spolu dovedou komunikovat, automaticky nemohou říci, že jsou přáteli.

Na přelomu loňského srpna a září navštívil současný předseda Senátu Miloš Vystrčil Tchaj-wan. Původně s misí na asijský ostrov přišel Jaroslav Kubera, který pak musel odolávat velkému tlaku ze strany Číny, jež zemi považuje za vzbouřeneckou provincii. Původně asi nikdo nepočítal, jak velmoc bude na tehdejšího šéfa Horní komory, tedy druhého nejvyššího může státu, tak nevybíravě útočit…

Ano, když se pan Kubera rozhodl, že podnikne cestu na Tchaj-wan, asi jsme si neuvědomovali, jaké to může mít konsekvence s velkou mezinárodní zahraniční politikou, v níž dominuji velcí hráči typu USA a Číny. Pan Kubera měl ale jednu vlastnost, a to, že dokázal vidět za dva rohy. Osobně se domnívám, že návštěvu pana Vystrčila na Tchaj-wanu teprve doceníme až v budoucnosti.  Nicméně již dnes ji je možné považovat za úspěšnou, kdy naše země prokázala, že je suverénní a svrchovanou zemí, která se nebude před nikým hrbit. O ekonomických výsledcích a spolupráci ani nemluvě. Cestu pana Vystrčila na Tchaj-wan jsem podporoval. I přes další čínský tlak i výhrůžky dokázal, že jsme suverénním státem, který si od nikoho nic nenechá diktovat a jasně jsme se i vymezili proti tomu, aby nám Čína mluvila do naší politiky i samostatnosti. Byť kancléř Vrastislav Mynář hned po Vystrčilově návštěvě běžel na ambasádu vše urovnávat, tak si nemyslím, že by provázanost České republiky s Čínou byla tak velká. Myslím si, že se někdy přeceňuje.

PŘIJEL NA ELEKTROKOLE MEZI LIDI A RIVAL PŘESTAL ŘEČNIT

Vaše rodiny se dobře znaly, kdy jste pana Kuberu viděl poprvé?

Měl jsem štěstí, že jsem pana Kuberu znal čtyřiadvacet let. S mým tatínkem, také Jaroslavem, který spoluzakládal ODS v Teplicích, se znali, spolupracovali a přátelili opravdu dlouho. Byli velmi dobrými přáteli, a tak jsem jako mladý student měl možnost jej dobře poznat. Rozuměli jsme si. A poprvé jsme se s panem Kuberou potkali, když jsem ještě studoval gymnázium. Pan Kubera v Teplicích totiž založil tradici, kterou dodržuji i já, a to že příznivci ODS, radní, bývalí zastupitelé a podobně, chodili každou první středu v měsíci na pivo a pravidelně jsem na zmíněná setkání chodil s tátou. Otce jsem se totiž pořád ptal na různé politické věci a on jednou řekl, abych šel s ním, že na srazu ODS příznivců se mnoho dozvím. Tak jsem tátu začal doprovázet a všemu jsem naslouchal. Co mně dodnes utkvělo v paměti je, že pana Kuberu tehdy zajímal můj názor, a to mně bylo kolem patnácti let. Doslova po mě chtěl vědět, jaké mám na danou problematiku jako nastupující generace názor. Uměl skvěle naslouchat. Prostě, když se vás na něco zeptal, poslouchal jen vás a okolní svět pro něj na chvíli přestal existovat. Ale on takto přistupoval ke každému. Bedlivě naslouchal i postoji, s nímž nesouhlasil. Dokonce svému protějšku dával otázky, aby se člověk, s nímž debatoval, zamyslel, zda jeho názor nemůže být ještě hlubší. Pak jsem v osmnácti letech vstoupil do ODS a začali jsme se pravidelně stýkat. A od roku 2010 byla spolupráce s Jaroslavem Kuberou nejintenzivnější, neboť jsem u něj působil jako jeho první náměstek primátora.

Čím jste si byli tak blízcí?

Asi tím, že jsme oba kuřáci. Občas říkám, že kdybych nekouřil, pak by si mě Jaroslav Kubera za svého náměstka nikdy nevybral. Ale vážně. Oba nás pojil stejný politický pohled, kromě deseti let na radnici jsme se znali už od poloviny devadesátých let. Byli jsme ve společné shodě jak s řízením města, tak s názory na celeorepublikové veřejné dění. Povahově jsme úplně stejní nebyli, ale politicky jsme byli ve všem za jedno. Vždy mě na něm fascinoval jeho otevřený názor, a to, jak přistupoval k lidem bez rozdílu na jejich víru, barvu pleti i názory. Byl a je pro mě inspirující. A jsem moc rád, že jsem manžele Kuberovy mohl v roce 2018 znovu oddávat při jejich zlaté svatbě. Nynější šéf Senátu Miloš Vystrčil pro EuroZprávy.cz vzpomínal, že byl velice svérázný. Například v době, kdy ODS neměla takové finanční možnosti jako ČSSD, vjel autíčkem na dálkové ovládání, které polepil logem ODS, do sálu, v němž probíhala rivalova předvolební kampaň. Zažil jste s ním i podobnou příhodu, která by jej podobně charakterizovala?

Legráckami z předvolebních kampaní byl pověstný. Tradičně, standardně k němu patřily. Kromě zmíněného autíčka vysílal do vzduchu i dron. Často jezdil na svém elektrokole. Vždy, když zjistil, že ve městě je mítink jiné politické strany, tak právě na elektrokolo sedl a přijel tam na něm. A pokaždé se postaral o velkou senzaci, vyvolal tím obrovský zájem. Najednou lidé přestali poslouchat rivalovy vize, uviděli pana Kuberu a začali se kolem něj shlukovat a debatovat s ním. Veřejnost jej nejdříve jako starostu a potom jako primátora měla velmi ráda a nebyla to fráze. Zajímavé je, že političtí konkurenti jeho příjezd nepovažovali za něco neuctivého, provokativního. Neměli pocit, že by se jednalo o nějakou truc akci. Navíc pan Kubera se se všemi politiky ostatních stran dobře znal. Po jeho příjezdu na náměstí vždy zavládla pohodová, přátelská atmosféra.

Můžete přiblížit, jak Kuberovy předvolební kampaně probíhaly a v čem se od ostatních politiků lišil?

Byl vynikajícím rétorem. Po jeho boku jsem od roku 1998 prožil všechny zdejší komunální i troje senátní kampaně. Jako student jsem tehdy nosil letáky, zúčastnili jsme se spolu množství veřejných setkání. Dělal jsem mu i řidiče, protože jeho kampaň do Senátu byla založena na objíždění restaurací, hospod a kaváren. A tak jsem se od pana Kubery učil, jak komunikovat s veřejností, protože on byl v rétorice s občany naprosto jedinečný. S takovým komunikačním talentem, jaký měl on, se člověk musí narodit. Uměl jednat s atomovým fyzikem, inženýrem, ale i s bezdomovcem. Se všemi vyšel a všem dané téma uměl podat tak, aby ho pochopili. Působil jako otevřená nádoba, ale přitom si vždy dokázal uhájit svoji pravdu. Zajímavé bylo, že svůj postoj nikomu nenutil, ale dovedl se postavit vůči jinému názoru, a to velice otevřeně, byť neútočně. Vždy ale stál pevně za svým přesvědčením a v tom byl naprosto jedinečný. Jak je těžké být primátorem Teplic po zesnulém Jaroslavu Kuberu, který v čele města stál neuvěřitelných 24 let, a byl nesmírně oblíbený?

Před nástupem do funkce jsem měl výhodu, že jsem mu po dvě volební období, tedy osm let, mohl dělat prvního náměstka a naučil jsem se od něj politickému řemeslu. A tak nástup do funkce primátora byl tím o trochu snazší. Pan Kubera mě dobře připravil. Nahradit jej je ale velice těžký úkol, protože pan Kubera se nesmazatelně, neopomenutelně zapsal do historie města. Po listopadové revoluci mu dal tvář, která tady zůstává a s ní tedy i on, byť už odešel. Pan Kubera byl malý velký muž a plnohodnotně jej nahradit je nemožné, a to ani kdybych zde byl tři volební období. Někteří lidé prostě nahradit nejdou. A do této skupiny Jaroslav Kubera nepochybně patří.