I v Česku je rasismus problém. Všechno na něj ale svádět nejde, říká politolog

"Aktivisté, co protestují, vidí svět jako propojený. Primárně byly protesty zaměřeny na solidaritu s Afroameričany v USA, koneckonců pochod končil před americkou ambasádou. Kritika policie jako instituce se ale netýkala jen jedné země. Řešily se i domácí otázky, čeští odpůrci rasismu to využili jako příležitost zaměřit pozornost na to, co se děje u nás, například na aktuální napadení romského politika Jozefa Mikera v Teplicích," poznamenal politolog v rozhovoru pro iDNES.

Když se diskuze stočila k účasti, tak Mareš poznamenal, že zaznamenal dvě skupiny lidí. Tou první byli cizinci upozorňující na situaci lidí jiné barvy pleti v Praze a druhou čeští aktivisté usilující o propojení hnutí Black Lives Matter s romskou otázkou. Byla však znát zmiňovaná spojitost s USA, respektive protipolicejními projevy ze strany variantních a krajně levicových subjektů.

"V Česku mi aktuálně přijde protestovat proti policejnímu násilí přehnané. Samozřejmě dochází občas k excesům policie, ale situace je nesrovnatelná s USA. U nás jsou i mnohem tvrdší předpisy pro použití síly ze strany policie. Najdeme u nás nějaké dílčí případy policejní zvůle, ale máme funkční institut Generální inspekce bezpečnostních sborů a nemyslím si, že by v Česku policie tak často zneužívala své pravomoci, jako v Americe. Navíc, právě v USA se vede další debata, proč k těmto situacím dochází, a poukazuje se v ní i na vysokou míru kriminality páchané ze strany příslušníků určitých rasových a etnických skupin. A v mnoha lokalitách je tam výrazně horší bezpečnostní situace, než je tomu u nás," vysvětlil Mareš, proč považuje protesty proti "policejnímu násilí" v Česku za zbytečné.

Na otázku týkající se posprejování sochy Winstona Churchilla na Žižkově politolog odpověděl, že když opomine přestupkové právo, které takové jednání označuje za protiprávní, tak ani on se s takovým jednáním neztotožňuje. Rozhodně jej nepovažuje za legitimní porušení zákona za účelem dosažení morálních cílů. Winstonu Churchillovi se navzdory jeho kontroverznímu vnímání v angloamerickém kulturním prostředí dostává ze strany Čechů úcty a pošpiňování jeho odkazu je spíše zneužitím situace ve Spojeném království a USA za účelem získání mediální pozornosti.

Čelí černoši v České republice předsudkům?

Poté, co se začalo mluvit o českých předsudcích vůči černochům, připustil Mareš, že rasistická gesta vůči hráčům tmavé pleti nejsou ani na českých fotbalovým stadionech raritní. To samé platí o zločinech z nenávisti. O diskuzích na internetu nemluvě. I tak ale nelze v tomto směru paušalizovat, neboť řada Čechů předsudky netrpí. 

"Myslím si, že to není výrazné celospolečenské téma, s občasnou výjimkou takzvané romské otázky. Ale existují zde stabilní a aktivní nevládní organizace bojující proti rasismu a na straně druhé i rasistická scéna," konstatoval politolog, že se převážně homogenní Češi na rozdíl od Američanů o problematiku rasismu příliš nezajímají.

Nelze všechno svádět na rasismus

"Není to zcela zapomenuté téma, ale je upozaďováno jinými problémy. Velké protesty před deseti lety byly vyvolány i skutečností, že se tehdy zhoršila situace na místech, kde do té doby nebyly s mezietnickým soužitím problémy. Přistěhování nových obyvatel, jejichž část se chovala problematicky, a nečinnost bezpečnostních složek státu proti těmto troublemakerům pak vedly k rasistickým akcím, například v Janově nebo na Šluknovsku. V současnosti už není ani tak silná neonacistická scéna, která tehdy dokázala organizovat a vytvářet nepokoje. Nicméně mezietnické napětí zde v mnoha lokalitách stále je," odpověděl Mareš na otázku týkající se romské problematiky, o níž se v souvislosti s protesty začalo znovu mluvit.

Pokud jde o Romy, tak zde má situace svá specifika, jelikož společenské postoje ovlivňují předsudky zakládající se na negativních osobních zkušenostech, které se pak přenáší na celé romské etnikum. Přitom nejsou výjimečné případy, kdy si je lidé lidé bez ohledu na pravdivost předávají mezi sebou. Výjimečné nejsou například případy Romů, kteří mají problém sehnat nájem v běžné lokalitě, ač jsou bezproblémoví.

"Nemám k tomu přesná data, ale myslím si, že nedostatek pracovních sil v posledních letech pomohl alespoň dílčím způsobem odstranit i reálné protiromské bariéry na pracovním trhu, což se nyní v souvislosti s očekávaným ekonomickým poklesem může opět zhoršit. Samozřejmě přetrvává problém s nízkým vzděláním a slabou kvalifikací v sociálně vyloučených lokalitách, kde žije mnoho Romů. Tam ovšem existuje i potřeba vlastní odpovědnosti, strukturální rasismus nelze využívat jako univerzální výmluvu. Od konce devadesátých let šlo na boj proti rasismu i proti diskriminaci množství státních i evropských prostředků. Bohužel chybí podrobná evaluace, co se osvědčilo, co ne a kdo z příjemců opravdu něco udělal," dovysvětlil Mareš.