ROZHOVOR | Rozhodnutí, koho budeme volit, může uzrát i u piva. Spíše ale víme, komu hlas nedáme, říká ředitel STEM

Vypozoroval, že nálady ve společnosti nyní hodně ovlivňuje předvolební kampaň. Ředitel výzkumné agentury STEM a sociolog Martin Buchtík ji vnímá jako negativně laděnou. „Veřejnost je teď více než kdykoli jindy svědkem, jak politici vymýšlejí různá témata a tvrdí, že hájí její zájmy. Vytváří se takové jeviště, na které se populace musí dívat. Někoho ale ani toto divadlo neovlivní, vždyť víme, že jedna pětina společnosti se až čtrnáct dní před volbami rozhodne, komu finálně vhodí hlas, anebo zda vůbec k urnám půjde,“ konstatuje expert.

Absolvent Fakulty sociálních věd na Univerzitě Karlově se zaměřením na metodologii sociologického výzkumu je přesvědčený, že tuzemská populace se už dostala z nejhlubší krize za posledních třicet let, v níž se ocitla letos na jaře při koronavirovém lockdownu. „Tehdy byli lidé zavření doma, nemohli cestovat z okresů do okresů a k tomu viděli, že čísla nákazy se nelepší, příbuzní, kamarádi i nadále umírali, ačkoli nikam nechodili. Proto byla společnost podrážděná a nervózní. Mnozí se navíc báli, aby nepřišli o práci. Stav se ale změnil. Pomohlo, že nezaměstnanost nestoupla.“

Odborník, který v minulosti mimo jiné řídil CVVM i tým sociálního a politického výzkumu v MEDIANu, připomíná, že lidé obecně žijí v klamu, když si myslí, že politika byla bezprostředně po revoluci slušnější, než je nyní. „Ale dost často zapomínáme, že ani v devadesátých bouřlivých letech nebylo vše ideální. Stačí si vzpomenout na opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, která znechutila a otrávila hodně voličů. Když ale porovnáme data z té doby a současnosti, zjistíme, že zájem o politiku ze strany občanů nepoklesl.“ Muž, který v posledních deseti letech realizoval řadu výzkumů a sociologických studií, spojených zejména s kvalitou života, životním stylem a formováním veřejného mínění, překvapivě konstatuje, že panuje takzvaná spokojenost s politikou. 

ZÁJEM O POLITIKU OD REVOLUCE VÝRAZNĚ NEPOKLESL

Pane doktore Buchtíku, co přesně ovlivňuje výkyvy nálad ve společnosti nyní krátce přes sněmovními volbami?

V současné době na lidi útočí akční, tvrdá, negativně laděná předvolební kampaň, která se pochopitelně do nálady promítá. Veřejnost je teď více než kdykoli jindy svědkem, jak politici vymýšlejí různá témata a tvrdí, že hájí její zájmy. Vytváří se takové jeviště, na které se populace musí dívat. Někoho ale ani toto divadlo neovlivní, vždyť víme, že jedna pětina společnosti se až čtrnáct dní před volbami rozhodne, komu finálně vhodí hlas, anebo zda vůbec k urnám půjde. Předvolební kampaň je opravdu pro většinu hnacím motorem a v lidech odráží spokojenost či rozčarovanost.

Jak byste jako sociolog zhodnotil stav společnosti? Pro Deník.cz jste v červnu uvedl, že je v nejhlubší krizi za 30 let. Trváte na svém verdiktu i nyní?

Situace se změnila. Když jsem vyřkl vzpomínané hodnocení, vycházel jsem z jarních nálad, kdy kvůli koronavirové pandemii vrcholil lockdown. Tehdy byli lidé zavření doma, nemohli cestovat z okresů do okresů a k tomu viděli, že čísla nákazy se nelepší, příbuzní, kamarádi i nadále umírali, ačkoli nikam nechodili. Proto byla společnost podrážděná a nervózní. Mnozí se navíc báli, aby nepřišli o práci. Stav populace je nyní už úplně jiný. Některé sice může trápit obrovský schodek státního rozpočtu, ale vesměs všichni pozitivně vnímají, že evropské ekonomiky do pracovních míst nalily obrovské prostředky a tím nezaměstnanost nestoupla. A tak lidé mají pocit, že krize odeznívá. Nejpozitivněji je ale společnost vždy naladěna bezprostředně po volbách.

Podle čeho se vlastně voliči rozhodují, koho podpoří?

Ohledně výběru kritérií byly už napsány stovky prací i knih. Pokusím se být stručný, neboť se jedná o velice obsáhlé téma. Setrvale existuje třetina elektorátu, která volí stejnou stranu, anebo mezi dvěma subjekty stereotypně přepíná. Pokud odpověď přenesu do anekdotické roviny, tak názor člověka může ovlivnit i typická návštěva v hospodě či restauraci. U piva s kamarádem budete rozebírat současnou politickou situaci a on vás přesvědčí, abyste se rozhodl pro jeho favorita a sdělí vám argumenty, proč jej máte podpořit. S jeho názorem se ztotožníte a volbu máte vyřešenou. Studie spíše zjistily, že mnohem častěji víme, koho nebudeme volit, protože nás ovlivňuje sociální prostředí, ve kterém vyrůstáme, z něhož pocházíme. Je to stejné jako v životě. Pokud nám nejde matematika, anebo čeština či jiné jazyky, nepůjdeme na vysoké školy, kde jsou tyto předměty primární.

Nejsou lidé už z politiky obecně unavení či dokonce vyčerpaní. Mají o ni vůbec ještě zájem?

Obecně žijeme v klamu a myslíme si, že dříve byla tráva zelenější, politici byli slušnější a svět byl po revoluci lepší než nyní. Ale dost často zapomínáme, že ani v devadesátých bouřlivých letech nebylo vše ideální. Stačí si vzpomenout na opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, která znechutila a otrávila hodně voličů. Vím, že jsem pro mladou generaci nyní uvedl příklad, který pomalu patří do učebnic dějepisu, ale na něm lze demonstrovat, že rozladěnost byla vždy. Když ale porovnáme data z té doby a současnosti, zjistíme, že zájem o politiku ze strany občanů výrazně nepoklesl. A co se týče spokojenosti s politikou, ta se po zásahu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na Úřadu vlády ČR z června roku 2013, který vedl k pádu Nečasova kabinetu, ustálila. Tehdy lidé nemohli pochopit, co se vlastně stalo. A dodnes jsem přesvědčený, že by takový příběh nevzali ani v Hollywoodu, neboť by nevěřili, že se reálně mohl odehrát. Spokojenost s politikou se po této kauze zvedla, překreslila se politická mapa a lidé od té doby už nebyli svědky žádné tak velké turbulentní události.

LIDÉ PREFERUJÍ USKUPENÍ, KTERÁ MÍŘÍ DO SNĚMOVNY

Jste ředitelem agentury STEM, což je Ústav empirických výzkumů. Proto se chci zeptat, zda se lidé ve svém rozhodování koho volit, řídí předvolebními průzkumy?

Částečně ano. Předvolební výzkum díky číselné hodnotě vytváří okamžitou představu o tom, jak si daná strana či hnutí vede. Ale voliči se mohou rozhodovat i na základě rozhovoru s určitým politikem, anebo je může ovlivnit i jeho vystoupení, rétorika. I podle těchto aspektů se rozhodují, kdo je jejich favoritem. Veřejnost ale hodně ovlivňuje předvolební průzkum. Například uskupení, které se dlouhodobě pohybuje pod volitelnou pětiprocentní hranicí, může těžko očekávat vzedmutí přízně, protože každý volič chce, aby jeho hlas byl reprezentativní a vedl k tomu, že jeho zásluhou se strana či hnutí dostane do Poslanecké sněmovny. Zatímco o uskupení živořící na hranici pěti procent není zájem, pak je zde opačný efekt, a to svézt se na vítězné vlně, když se někomu náhle začne dařit. Takovým příkladem jsou poslední volby na Slovensku, v nichž OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti (OĽANO) se stalo fenoménem a porazilo hnutí SMER. Ovšem je otázkou, jak moc tehdejší rozhodnutí Slováků ovlivnily předvolební průzkumy, anebo se tamní lidé dostali do situace, kdy volili proti někomu, kdo je podle nich ohrožoval a představoval nebezpečí. Obecně ale platí, že výzkumy či komentáře posilují mínění veřejnosti.

Čeho konkrétně se v dnešní době lidé bojí?

Záleží na tom, kde žijí. Začnu koronavirem. Naše společnost už jej tolik neřeší, dost občanů je už naočkovaných a několik stovek nakažených za den ji nemůže rozhodit, když jsme tady měli nárůst za čtyřiadvacet hodin kolem osmnácti tisíc nakažených. Současná čísla jsou proto zanedbatelná a nenahánějí takovou hrůzu. Jiná situace je ale v dalších částech Evropy a především v USA, kde je proočkovanost velice nízká a brzy se zde zase může zahltit nemocniční kapacita. Tady je populace ve střehu a pořád počítá s variantou, že pandemie může opět vyběhnout. Lidé ze zemí Visegrádské čtyřky (Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko – pozn. red.), která je zatím na mapě hezky zelená, mají zase jiné starosti. Ano, bylo by nenormální, pokud by neřešili, zda se znovu díky covidu-19 nemohou zavřít školy, práce či služby, ale třeba u nás je mnohem u mladší generace aktuálnější otázka dostupnosti vlastního bydlení, starší zase řeší, zda po odchodu Američanů a jejich spojenců z Afghánistánu nehrozí teroristické útoky. Každá generace má své trápení.

Když byste měl říci, jak si v české společnosti žijeme, jakou rétoriku byste zvolil?

Celkový pohled, respektive hodnocení, vyznívá velmi optimisticky. Nemáme v zemi extrémní chudobu, kojenecká úmrtnost je velice nízká a život se neustále prodlužuje. Obavy o budoucnost či nejistota, zda znovu neudeří pandemie, jsou vždy na místě, ale oproti jiným částem světa si žijeme dobře.