30 let od revoluce očima politiků: Předsedové stran promluvili pro EZ

Redakce serveru EuroZprávy.cz požádala ve dnech předcházejících 17. listopadu předsedy nynějších parlamentních stran o odpověď na dvojici otázek. Na naši výzvu zareagovali do uzávěrky ankety čtyři z devíti předsedů. Dotazy zněly následovně:

1) Jak jste prožíval 17. listopad 1989 a sametovou revoluci?

2) Jak hodnotíte uplynulých 30 let s ohledem na myšlenky a hesla sametové revoluce? Považujete uplynulé tři dekády za úspěch?

Ivan Bartoš

předseda Pirátské strany, třetí ve volbách v říjnu 2017 se ziskem 10,79 %

1) V této době mi bylo pouhých devět let a musím říci, že to kromě debat v rodině šlo hodně mimo mě. V prvních letech jsem tedy celou změnu vnímal spíše z pohledu společensko-kulturního, zejména v dostupnosti hudebních kapel domácích i zahraničních, filmové produkce, uvolněné nálady, ale i možnosti cestování s rodiči k jinému než studenému moři a do hor jinam než do Tater. Musím říci, že ze školních lavic ta změna zas až tak nevypadala, jenom zmizela všeprostupující propaganda, fotky státníků a nástěnky. Učitelé byli ti samí. Začal jsem se navíc k ruštině učit angličtinu a francouzštinu.

Až v dospívání, a také díky studijním pobytům v zahraničí, kam mě posílali rodiče, jsem si pak začal události od pádu berlínské zdi přes změny v jednotlivých zemích sovětského bloku až po rozpad SSSR dávat do kontextu světových změn a podobných dějinných zvratů.

2) Společenská transformace, která nastala, nebyla dotažena. Není to jen změna v politickém systému, ale v myšlení lidí. Zda tato transformace a potenciál byly uměle brzděny nebo se někde v průběhu 30 let na lidi a jejich svobody opět jaksi zapomnělo, nezáleží na mém hodnocení. V politice jsme s Piráty právě kvůli polistopadovému vývoji. Kdyby Česká republika skutečně nabrala liberálně-demokratický směr v 90. letech, nejen v těch slibech, ale i v kvalitě života, např. v porovnání se západním Německem, tak bychom třeba do politiky nemuseli vůbec vstupovat.

Ale my Piráti jsme vznikli proto, že jsme nebyli spokojeni se stavem naší země a s politiky, kteří této zemi v po roce 1989 vládli.

Je mi nyní čtyřicet a já chci dělat politiku, která bude mít vliv na Českou republiku za dvacet let. My nejsme projekt 2020, ale spíš 2050. A takový projekt nebo spíše cíl nemůžou nést lidé minulosti, kteří měli svůj podíl podle mě na ne úplně dobře odvedené politické práci v polistopadové historii, se kterými ještě stále sedíme v českém parlamentu.

Tomio Okamura

místopředseda PS PČR a předseda hnutí SPD, čtvrtého ve volbách v říjnu 2017 se ziskem 10,64 %

1) Jelikož jsem byl ve třetím ročníku střední průmyslové školy chemické v Křemencově ulici v Praze hned vedle Národní třídy, tak jsem se přímo i osobně účastnil následných událostí. Svobodu a demokracii jsem znal ze svých návštěv Japonska, takže jsem snahu o změny uvítal.

2) Svoboda není samoúčelná a v posledních třiceti let se bohužel nestala nástrojem k prosazení spravedlnosti pro všechny. Je tady obrovské množství lidí postižených chudobou. Mnoho lidi trpí také důsledkem špatných zákonů např. v oblasti exekucí či lichvy. Svobodu využili také lidé, kteří okradli tuto zem a své spoluobčany. Máme životní úroveň krytou veřejným dluhem a řízení naší země stále více přechází do rukou nadnárodních zájmů.

Občané ztrácí pocit, že rozhodují o sobě a své zemi. Došlo ke zpochybnění tradičních hodnot společnosti, které nahrazuje agresivní neomarxistická ideologie bezbřehého liberalismu.

Nenaplnily se také sliby z doby sametové revoluce týkající se prosazení zákona o referendu a přímé demokracie. Současné elity naopak zavedení referenda a přímé demokracie brání. Totalitní režim nahradila stranická oligarchie. Pokud tento vývoj bude pokračovat tak promrháme oběti těch, kteří bojovali proti totalitě, ale také těch, kteří se obětovali za nezávislost a suverenitu České republiky.

Jan Hamáček

ministr vnitra a předseda ČSSD, šesté ve volbách v říjnu 2017 se ziskem 7,27 %

1) Z televize mi i jako dítěti tehdy došlo, při přenosech z Letné nebo záběrech vypískaného Miroslava Štěpána, že se děje něco velkého. Pamatuji si, že když jsme v době generální stávky nemuseli do školy, tak jsme se sestrou stavěli sněhuláka.

2) Listopad 1989 byla jednoznačně pozitivní událost, vždyť bez něj by ČSSD nebyla. Vrátili jsme se do Evropy, máme svobodu, demokracii, jsme bohatší. Tím spíš nesmíme zapomínat na ty, kteří jsou nemocní, staří nebo prostě mají smůlu.

Vít Rakušan

předseda hnutí STAN, devátého ve volbách v říjnu 2017 se ziskem 5,18 %

1) Bylo mi jedenáct, byl jsem malý kluk, který ještě přesně nechápe, co se kolem něj děje. Táta už od soboty seděl u Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. V neděli volala teta, která v roce 1968 utekla z okupovaného Československa do USA a říkala nám, co se ví za oceánem. Moje babička brečela, když viděla v televizi Alexandra Dubčeka.

Chápal jsem nicméně, že se něco mění. Ve škole byla jiná atmosféra, ze soudružek učitelek byly náhle paní učitelky, začalo se diskutovat. A pak první výjezd na „Západ“, do Vídně a nahlédnutí do úplně jiného světa. 

2) Pro nás to tehdy byl zázrak, start svobody slova, svobody vyjadřování a názorů. Mám zato, že přes všechny problémy je těch třicet let svobody to nejšťastnější období, které náš národ prožil. O svobodu a demokracii musíme bojovat stále, měli bychom mladým lidem vysvětlovat, že to, co oni mají za samozřejmost, do čeho se narodili, tehdy zřejmé nebylo.