ROZHOVOR | Ve Sněmovně jsem přibral dvacet kilo, ženě se pomalu přestávám líbit, žertuje šéf skokanů Janda

V nebeských výšinách tiše plachtil vzduchem, díky měkkým kotníkům dokonale nalehl na lyže a elegantně se snášel ke svým medailovým cílům. K bývalému skokanovi na lyžích Jakubu Jandovi dokonale pasovala přezdívka Káně z Beskyd, které by jistě upoutalo i slovutného spisovatele Otu Pavla, pokud by se slávy vítěze Světového poháru dožil. Hned vedle Pohádky o Raškovi, olympijském vítězovi, mohl další skokanský příběh dojímat čtenáře hltající jedinečný Pavlův styl. „Nyní už ale píši jinou kapitolu, je ze mě politik. Ze sportu jsme si do ní přenesl bojovnost, která mně i tady pomáhá nikdy se nevzdávat. Rovněž jsem zjistil, kolik odvážných poslanců máme. Tedy alespoň u řečnického pultu ve Sněmovně. Mnozí mají takové silácké řeči, že by jim nečinilo problémy spustit se z mamutího můstku,“ směje se.

Místopředseda sněmovního výboru pro sport v uvolněném rozhovoru pro EuroZprávy.cz tvrdí, že mezi poslanci se v parlamentu nenajde nikdo, kdo měl ideální, lehkou postavu na skoky. „Jak všichni celé dny jen sedíme, tak pěkně kyneme, a  to včetně mě. Nabral jsem už dvacet kilo a na skákání už nemám potřebné reflexy. Každý by měl problémy nasoukat se do kombinézy.“ Držitel stříbrné medaile z mistrovství světa v roce 2005 na středním můstku a bronzový ze stejného světového šampionátu na velkém můstku se náhle zarazí. „Když jsem mluvil, jak všichni přibíráme, tak jsme si neuvědomil, že skáčou i ženy, a tak bych byl nerad, abych se některé dámy ze Sněmovny dotkl,“ tváří se omluvně.

Šéf Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů České republiky byl politicky činný už v době, kdy ještě reprezentoval. Do ODS totiž vstoupil už v roce 2008. „Když se mě kluci v národním týmu zeptali, co jsem dělal včera, a já jim odpověděl, že jsme měli stranickou schůzi, tak se všichni smíchem zbořili a říkali mně starosto, “ vzpomíná Jakub Janda, vítěz šesti závodů Světového poháru, který osmnáctkrát startoval na Turné čtyř můstků, jež v sezoně 2005/2006 vyhrál.

SILVESTR NA TURNÉ, PŘIŤUKNOUT A RYCHLE ULEHNOUT

Pane poslanče Jando, jak slaví skokani na lyžích Silvestra, když hned v úvodních hodinách nového roku závodí v německém Garmisch-Partenkirchneru, kde dalším dílem pokračuje tradiční Turné čtyř můstků?

Samozřejmě, že decentně. Vždy jsme si zajeli zahrát si bowling, někdo u něj přece jenom popíjel nějaký alkohol, někdo ale sodovku. V jedenáct večer jsme jeli na hotel, abychom stihli půlnoc. Přiťukli jsme si nejen všichni  v národním týmu, ale i s ostatními celky a pak už každý koukal na hodinky, aby včas zalehl, protože prvního ledna se skáče. Obvykle jsem už v půl jedné ležel a klid byl už poté na všech pokojích.

Nyní vás čeká už čtvrtý závěr roku, kdy nemusíte hlídat čas. Jak si přelom roku tedy užíváte?

Letos kvůli epidemiologické situaci bude skromný, ale předešlé byly náročné. Nikoli proto, že bych si po skončení kariéry chtěl pitím vše bujaře vynahradit, ale jednalo se o organizační zápřah. Silvestra jsme totiž slavili se sousedy, kteří stejně jako my mají tři děti. Když si představíte šest řádících potomků, tak nemusím říkat, jak to u nás doma vypadalo. Zabavit je, aby alespoň na chvíli nelumpačili, dalo dost velkou práci. Všichni jsme byli vyčerpaní.

Vrátil bych se k oslavám na Turné čtyř můstků. Vzpomenete si na nějaký kanadský žertík, který provázel přelom starého a nového roku?

Žádné schovávání různých věcí či nějaké zalepování jsme si navzájem neprováděli. Ale k jedné rošťárně se po letech musím přiznat. Při mém druhém anebo třetím startu na Turné jsme se s Michalem Doležalem neprobojovali z kvalifikace do hlavního závodu do Garmisch-Partenkirchneru a trenér Pavel Fízek nás ještě před půlnocí zahnal do postelí. Jenže my z nich tajně vylezli a šli slavit Silvestra s Kazachy a Rusy, kteří za to umějí pořádně vzít. Na hotel jsme dorazili až v pět hodin. A ráno v sedm hodin nás nemohl kouč vzbudit na trénink. Vůbec mu nešlo do hlavy, jak je možné, že když spíme celou noc, tak jsme ráno nepoužitelní. Nikdy jsme se mu k našemu bujarému večírku nepřiznali. Tak si to nyní možná přečte a vše si spojí. I když už si s Pavlem tykáme, nikdy jsem neměl sílu mu říci, jak to bylo ve skutečnosti.

Jak je možné, že jako předseda Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů České republiky nejste osobně přítomný na Turné čtyř můstků?

Může za to koronavirová pandemie. Musel bych podstupovat přísné testy na covid-19, protože skokani letos žijí v totální bublině. Navíc nechci riskovat, abych ohrozil rodinu a kolegy v Poslanecké sněmovně. Proto jsem zůstal doma, jsem na telefonu a vše sleduji v televizi.

Co vám jako bývalému vrcholovému sportovci politika dala?

Nechci, aby to znělo arogantně, ale nic konkrétního. Naopak jsem si ze sportu do ní přenesl bojovnost,  která mně i tady pomáhá nikdy se nevzdávat. Je to vynikající průprava. Jít si za svým cílem a neuhnout se i v politickém a normálním životě vyplácí.

Dobře, zeptám se jinak. Zarazila vás nová role něčím?

Překvapilo mě, jak musím být v politice neustále ve střehu. Než k nějakému zákonu připojím svůj podpis, tak si ho čtyřikrát přečtu. Pokud se ukvapím, hrozilo by, že bych mohl poškodit stanovisko strany. Nerad bych dopadl jako jeden nejmenovaný kolega ze Sněmovny, který se protistranou nechal ošálit a důležitý dokument signifikoval. Záhy se ukázalo, že je namířený proti jeho partaji. Pak to musel řešit a omlouvat se. Pokud mám něco podepsat, musím mít klid, abych si vše řádně prostudoval a pročetl. Pak už se to nedá vzít zpět.

SOUSTO DOBROTY NAVÍC PRODLOUŽILO TRÉNINKOVÝ BĚH

Přece jenom je Silvestr, tak pojďme od vážných témat stranou. Je někdo, kdo má ve Sněmovně vyloženě skokanskou lehkou postavu, že byste mu doporučil, aby se zkusil postavit na můstky?

Jak všichni celé dny jen sedíme, tak pěkně kyneme, a  to včetně mě. Každý by měl problémy nasoukat se do kombinézy a do skokanských postav máme všichni daleko. Pane jo, teď jsem se asi zavařil u něžného pohlaví ve Sněmovně. Uvědomil jsem si totiž, že skáčou i ženy, a tak bych byl nerad, abych se některé dámy dotkl. Nerad bych působil jako neurvalec. Tak jsem to určitě nemyslel a pokud některá poslankyně bude s tím mít problémy, tak se jí upřímně omlouvám.

Kolik kil jste nabral po ukončení sportovní kariéry vy?

Za tři roky, co sedím ve Sněmovně, jsem přibral téměř dvacet kilo. Ženě se pomalu přestávám líbit. Před ní se chlapsky frajeřím a tvrdím, že nebude problémem cokoli shodit, ale na rovinu přiznávám, že bez pohybu půjdou kila jen těžko dolů. Raději se s manželkou sázet nebudu. Životosprávu jsem přestal dodržovat od listopadu 2017, kdy jsem odskákal poslední Světový pohár v polské Wisle.

Během vaší kariéry jste dostal na hmotnost 57 kilogramů. Jaký jste měl jídelníček, mohl jste občas vůbec zhřešit?

Teoreticky by bylo nejlepší, kdybychom nemohli nic jíst, což je samozřejmě hloupost, protože energii na výkony potřebujete. Osobně jsem ale žádné drastické diety nedržel.  Věděl jsem, kolik toho mohu sníst, a když jsem si dal o jedno sousto dobroty navíc, znamenalo to, že musím běhat o deset minut déle. Ale opravdu jsem nebláznil. Na Vánoce jsem si klidně dopřával bramborový salát i cukroví.

Když stojíte pod můstky už jako předseda Úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů České republiky, nemáte chuť si ještě skočit?

Mám sebereflexi, s dvaceti kily nadváhy tam už nemám, co pohledávat. Ještě loni jsem zkusil takový legrační závod veteránů. Poznal jsem, jak mně už chybí reflexy, které dříve u mě byly samozřejmé a o váze už ani nemá cenu hovořit.

Kdybyste se v nadcházejících volbách do Sněmovny nedostal, opravdu neuvažujete o případném návratu?

V žádném případě. Japonec Noriaki Kasai sice skáče ještě ve 48 letech a je tedy o šest let starší než já, ale já už nemám motivaci, abych se přinutil dřít a trpět. Možná bych se ještě mohl pohybovat kolem třicátých míst v závodech Světového poháru, kdybych se kousl a zamakal na sobě, ale už mám jiné priority. Myslím si, že prospěšný pro společnost mohu být jinak než tím, že se znovu nasoukám do kombinézy a obuji lyže.

I když dnes panuje uvolněná atmosféra, nikdo nechce řešit všední starosti, nedá mně to, abych nezmínil nuzné výsledky českých skokanů, kteří po prvním závodě letošního Turné čtyř můstků v Oberstdorfu skončili až v šesté desítce. Není vám smutno, když vidíte, jak země, které se pyšnila Jiřím Raškou, Pavlem Plocem, Jiřím Parmou, Ladislavem Dluhošem, Jiřím Malcem či vámi, klesla do naprostého suterénu outsiderů? Abych nebyl tak úplně kritický a nespravedlivý, tak na Turné v roce 2019 byl Roman Koudelka celkově pátý. Pokud je ale zraněný anebo se vrací do své formy, není nikdo, kdo by jej zastoupil…

Pohled na výsledkové listiny mě jako šéfa úseku rozhodně netěší. Nechci se vymlouvat, ale čtrnáct let před příchodem našeho vedení se se skoky v zemi nedělalo vůbec nic. Úplně zamrzly. Vždyť my nemáme žádné můstky, na nichž bychom mohli trénovat. Podívejte se, jak to vypadá v Harrachově. Když chceme trénovat, musíme ven a najet hromadu kilometrů. Únava z cestování je znát. Poláci, Rakušané i Němci mají můstky všude, to je potom znát. Čeká nás množství práce, přesto jsem optimista.

Nerozumím tomu, jak je možné, že hlavním trenérem Poláků, kteří představují absolutní špičku, je Čech Michal Doležal. Vždyť krajan připravuje například trojnásobného olympijského vítěze a dvojnásobného mistra světa Kamila Stocha, či další hvězdu Piotra Paweła Żyłu, zatímco my výsledkově živoříme. Nepovažujete za prohru, že tak nadaný kouč odešel ze země a září s Poláky?

Na rovinu a bez výmluv přiznávám, že je to naše prohra. Ovšem férově musím říci jinou věc. Michal Doležal získal v zahraničí obrovské zkušenosti, vždyť u Poláků byl asistentem skvělého rakouského kouče Stefana Horngachera. Kdyby neodešel pryč, současné zkušenosti by u nás nenabyl, to je potřebné si uvědomit. Nikdy by takovou uznávanou personou nebyl. Hlavním problémem u nás donedávna bylo, že skokan, který skončil, zmizel z prostředí. Nenašel uplatnění, a tak normálně pracoval. Vždyť i Michal, než začal trénovat, se pohyboval u výroby lyží a seřizoval mašiny. Pak sice působil i u české reprezentace, ale rozhled získal až v cizině. Pevně věřím, že se Michal k nám vrátí a pomůže nám dostat český skok tam, kam patří. Z chyb, které se u nás udělaly, jsme se už poučili. A proto, když například skončil Lukáš Hlava, hned jsme mu nabídli roli pomocného asistenta u národního týmu. Nemůžeme si dovolit, aby lidé, kteří skoku rozumí, zaháleli a nepracovali s mladými. Poláci ale před dvaceti lety také nebyli hvězdy. Pak ale přišla éra Adama Malysze a pobláznil zemi, kde díky němu vyrostly můstky a další zázemí. Třeba i nás nějaký podobný boom čeká.

S PLOCEM SE V PARLAMENTU MINUL, NÁZOROVĚ BY SE PŘELI

Držme se už odlehčené, silvestrovské atmosféry. Už když jste skákal, jste byl politicky činný. V roce 2008 jste vstoupil do ODS. V roce 2010 jste se stal členem Oblastní rady ODS Nový Jičín, jímž jste dodnes, o rok později jste byl zvolen taktéž jako stálý člen Regionální rady ODS Moravskoslezského kraje a od roku 2015 jste vykonával funkci předsedy místní buňky ve Frenštátu pod Radhoštěm, které jste šéfoval až do roku 2019. Jak kolegové snášeli vaši novou roli?

Když jsem vstoupil do politiky, tak jsem se pochopitelně stal terčem vtípků a žertů. Koneckonců, kluci si ze mě utahují dodnes. Ale jako aktivní skokan jsem si s nimi opravdu užil.  Když se mě třeba zeptali, co jsem dělal včera, a já jim odpověděl, že jsme měli stranickou schůzi, tak se všichni smíchem zbořili a říkali mně starosto a tato přezdívka mně nyní už zůstala. No a vidíte, starostou žádné obce či menšího města jsem nikdy nebyl.

Ve světovém skokanském prostředí jste nyní jediným vrcholným politikem, ale v minulosti u reprezentace působil olympijský medailista Pavel Ploc, bývalý poslanec za ČSSD. Nemrzí vás, že už nesedí ve Sněmovně?

Pochopitelně toho lituji, protože naše souboje by byly v parlamentu asi hodně vyostřené, neboť každý máme jinou politickou orientaci a na množství věcí tedy odlišný názor. Dost bychom se přeli. Přesto si Pavla nesmírně vážím, vždyť jsem jeho bývalý svěřenec, v národním týmu mě vedl. Letos jsem byl v Harrachově, a tak jsem u jeho penzionu, který vlastní, zaklepal, abych ho pozdravil. Hned mě zval dále na kávu, ale já bohužel neměl čas. Slíbil jsem, že přijedu jindy a u něčeho dobrého vše hezky probereme. Jenže současnost je taková, že vše musí být zavřené, a tak k hezkému posezení ještě nedošlo. Musíme to napravit, snad se z koronavirové krize brzy dostaneme.

Zaregistroval jste, že by některý poslanec disponoval tak velkou odvahou, že by se nebál spustit ze skokanského můstku?

Netušil jsem, kolik statečných zákonodárců máme. Tedy alespoň u řečnického pultu ve Sněmovně. Mnozí mají takové silácké řeči, že by jim nečinilo problémy spustit se z mamutího můstku.