ROZHOVOR | Zeman si chtěl řádem vykoupit svědomí, říká Kuberová. Na vyšetření tátovy smrti není zájem, tvrdí dcera

Návštěvu po zazvonění jako první přiběhne přivítat malý bílý psík. Téměř nedovolí, aby host pozdravil Věru Kuberovou, vdovu po bývalém předsedovi Horní komory Jaroslavu Kuberovi (ODS), který náhle zemřel 20. ledna údajně na infarkt, když vzdoroval čínské ambasádě, aby si prosadil cestu na Tchaj-wan, kterou si naplánoval. „Pejska zavřu do domu, jinak bychom na povídání neměli klid, pořád by se vám pletl pod nohy,“ vysvětluje paní Kuberová a za chvíli se usadí v zahradním přístřešku u útulného rodinného domku v Teplicích. Záhy si k mamince přisedne i její dcera Vendula Vinšová. „Sama bych rozhovor asi nezvládla, pořád je manželův odchod velice čerstvý. Dlouho jsem váhala, zda o všem budu znovu hovořit, ale kvůli muži promluvím,“ praví statečně.

Z obou dam vyřazuje bojovnost. Je patrné, že se na ně přenesla od bývalého starosty i primátora Teplic. I přes velký smutek z Věry Kuberové srší rozhodnost, kterou prokázala, když rezolutně odmítla převzít Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání, který chtěl jejímu manželovi na počest vzniku státu k 28. říjnu udělit prezident Miloš Zeman. Ještě před letošním odložením slavnostního ceremoniálu na Pražském hradu z důvodu koronavirové pandemie řekla jasné ne. „Zřejmě si udělením řádu chtěl vykoupit své svědomí, jinak nerozumím tomu, proč mu ho chtěl udělit. Vždyť Miloš Zeman nesouhlasil se vším, co můj manžel dělal,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

Temnotu jejích duší rozřazuje vzpomínka na nedávnou návštěvu Kuberova nástupce Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu, který Čína považuje za svou vzbouřeneckou kolonii. „Mně se moc zamlouvalo, jak pan Vystrčil řekl, že na Tchaj-wan musel letět. Jednal úplně stejně jako táta, který vždy dělal to, co musel,“ rozjasnila se alespoň na chvíli tvář Venduly Vinšové. Její maminka přiznává, že měla obavy, aby nynější předseda Horní komory návštěvu na ostrově vykonal. „Miloš Vystrčil je totiž osobnost, která si pečlivě vše zvažuje, ověřuje a zjišťuje dopředu. Osobně jsem byla ráda, že za manžela dotáhl cestu na Tchaj-wan do zdárného konce,“ je spokojena Věra Kuberová, jejíž muž má v Senátu vlastní lavičku.

Dodnes si detailně pamatuje, co se dělo, když s Jaroslavem Kuberou dorazili 17. ledna na jednání s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem. „Okamžitě jsme byli od sebe odděleni, manžel zůstal dvacet minut sám s čínským velvyslancem a překladatelem. Nikdo jiný tam s ním nebyl, a to ani z ochranky, ani ze Senátu. A pak se mu udělalo špatně, a tak jsme pojali podezření, že se během jednání muselo něco stát. Od té doby navíc nemluvil, což u něj nebylo vůbec obvyklé, “ má jasno Kuberová, která předloni se svým mužem oslavila Zlatou svatbu.

Podle Vinšové je zarážející, že její otec byl pod obrovským tlakem a nikdo z čelních představitelů se jej nezastal. Sama vynaložila obrovské úsilí, aby rodina od primářky Oddělení soudního lékařství a toxikologie v nemocnici v Ústí nad Labem Andrey Vlčkové získali pitevní zprávu. „Její chování bylo zarážející, říkala nám, že jí chodí zprávy o tom, že tátu zabili ilumináti a že je to strašně vtipné. Považuji se za otrlého člověka, nejsem žádná květinka, mám tátovu náturu, ale zmíněné vystupování paní primářky Vlčkové, která jednala s pozůstalými, mně přišlo naprosto přes čáru,“ kroutí hlavou Vendula Vinšová, které stejně jako mamince výjimečný Jaroslav Kubera chybí.

PO SETKÁNÍ S VELVYSLANCEM SE MU UDĚLALO ZLE

Paní Kuberová, jak dlouho jste přemýšlela o tom, že odmítnete převzít nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva, které chtěl původně 28. října při slavnostním ceremoniálu na Pražském hradě k 28. říjnu udělit prezident Miloš Zeman vašemu manželovi in memoriam?

Vůbec jsem se nerozmýšlela. Od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že Miloš Zeman uvažuje udělit muži řád, jsem hned věděla, že moje odpověď bude záporná.

Cítila jste, že v gestu hlavy státu se ukrývá jakási přetvářka? Loni v listopadu jej varoval, že pokud uskuteční cestu na Tchaj-wan, pak jejich letité přátelství skončí. Navíc na novoročním setkání nejvyšších ústavních činitelů obdržel kopii výhružného dopisu od čínské ambasády, který si podle Deníku N měl od velvyslanectví objednat přímo kancléř Vratislav Mynář.

Samozřejmě, jinak rozhodnutí pana prezidenta nelze nazývat. Zřejmě si udělením řádu chtěl vykoupit své svědomí, jinak nerozumím tomu, proč mu ho chtěl udělit. Vždyť Miloš Zeman nesouhlasil se vším, co můj manžel dělal.

Určitě ale musíte mít radost, že nástupce vašeho manžela i otce Miloš Vystrčil uskutečnil návštěvu Tchaj-wanu, kterou původně zamýšlel pan Kubera. Současný předseda Senátu musel rovněž odolávat obrovskému tlaku, aby mise vůbec proběhla. Vždyť čínský ministr zahraničí Wang I uvedl, že „zaplatí vysokou cenu“ za porušení principu jedné Číny. Je smutné, že člověk v 21. století musí sebrat veškerou odvahu, aby navštívil jinou zemi...

Věra Kuberová: Měli jsme v rodině ze začátku trochu obavy, že okolnosti pana Vystrčila donutí zrušit plán na uskutečnění mise na ostrov. Miloš Vystrčil je totiž osobnost, která si pečlivě vše zvažuje, ověřuje a zjišťuje dopředu. Očekávali jsme, že si dá do souvislosti všechna pro a proti, ale naštěstí u něj převážilo rozhodnutí, že by cestu podniknout měl. Moc jsme mu fandili, podporovali jsme ho přes televizi i noviny. Osobně jsem byla ráda, že za manžela dotáhl cestu na Tchaj-wan do zdárného konce. A těší mě, že misi většinou hlasů odsouhlasil i Senát, a tak nikdo nemůže říkat, že by šlo o nějakou soukromou akci Miloše Vystrčila.

Vendula Vinšová: Mně se moc zamlouvalo, jak pan Vystrčil řekl, že na Tchaj-wan musel letět. Jednal úplně stejně jako táta, který vždy dělal to, co musel. Otec nemohl z ohlášené návštěvy couvnout a pan Vystrčil je v dotahování cílů dost podobný, i když každý z nich byl úplně jiný. A rovněž současný předseda Senátu věděl, že misi vykonat musí. Postoje obou naprosto chápu a rozumím jí.

Nechci jitřit vaši duši, ale muselo vás dojmout, když tchaj-wanská prezidentka Cchaj Jing-wen udělila in memoriam vašemu choti vysoké státní vyznamenání Řád příznivých oblaků, byť jste kvůli zdravotnímu důvodům nemohla na ostrov letět...

Ano, bylo to úžasné. Mám od paní prezidentky krásný dopis a já jsem ji přes záznam poslala nahranou zprávu. Prožívali jsme s rodinou náročný týden, protože jsme ve dne v noci byli přelepeni u televize. S delegací jsme byli ve spojení, neustále jsme si telefonovali i psali. Měla jsem pocit jako bych na Tchaj-wanu byla s nimi. Jedině, co mě mrzí je, že jsem nezažívala na místě neskutečně úžasnou euforii od místních lidí, kterou projevovali.

Jak si vysvětlujete, že nejvyšší ústavní činitelé nehájí zájmy České republiky? Prezident Miloš Zeman i premiér Andrej Babiš s vládou byli jak u Jaroslava Kubery, tak i u Miloše Vystrčila zásadně proti tomu, aby delegace, v níž byli kromě senátorů i podnikatelé, letěla do metropole Tchaj-pej. Ministerský předseda dokonce loni na podzim uvedl, že se váš manžel chce návštěvou zviditelnit a ohrozí zájmy české firmy v Číně. Oba se nevymezují proti totalitní komunistické velmoci.

Věra Kuberová: Pan prezident i pan premiér jsou trochu v jiné poloze než český člověk…

Vendula Vinšová: Ale jak který český člověk. Je totiž spousta lidí, kterým jejich vystupování i rétorika nevadí. My ale jejich jednání (Zemana a Babiše – pozn. red.) také nerozumíme.

Věra Kuberová: Lidi jim fandí, ale už je jim úplně jedno, co se za jejich názory či postoji skrývá. Jak říká dcera, rovněž já některým českým lidem v současné době nerozumím.

Vendula Vinšová: Když tatínek zemřel, tak nám lidé říkali, že za jeho smrt může jeho silné kouření a že jsme naivní, pokud za jeho skonem hledáme něco jiného. Na jejich výtky jsem okamžitě reagovala tak, jak je smutné a zarážející, že se předsedy Senátu, ale zároveň i obyčejného občana České republiky ve sporu s Čínou nikdo z čelních představitelů země nezastal. A nikdo z normálních lidí, kteří se do nás pouštěli, se nad tím nezamysleli. Pan prezident by měl být první, který měl hned vyskočit a říci, že Čína nebude vyhrožovat druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli. Měl ostře protestovat. Přišlo nám velmi nespravedlivé, že tatínek neměl u hlavy státu žádné zastání.

Kdy se přesně vás manžel dozvěděl, že čínský velvyslanec Čang Ťien-min si jej předvolal na pátek 17. ledna?

Vyjížděli jsme z Teplic, abychom se zúčastnili hlavních oslav nového čínského roku v Kongresovém centru v Praze a během cesty manželovi z ambasády volali, že se pan velvyslanec chce s mužem setkat. Detaily schůzky řešili v autě a když jsme dojeli do hotelu, v němž manžel jednal, tak nás okamžitě od sebe roztrhli. Musela jsem čekat úplně jinde, a nebyla tak vůbec šance dát někomu vědět, co se právě odehrává. A manžel byl takové povahy, že do všeho šel. Vzali si jej stranou do místnosti, v níž byl dvacet minut sám s velvyslancem Čang Ťien-minem a s čínským překladatelem. Nikdo jiný tam s ním nebyl, a to ani z ochranky, ani ze Senátu. A pak se mu udělalo zle, a tak jsme pojali podezření, že se během jednání muselo něco stát.

NAJEDNOU SE ZMĚNIL, PŘESTAL MLUVIT A BYL NERVÓZNÍ

Ptala jste se chotě, co se za uzavřenými dveřmi odehrávalo?

Věra Kuberová: Když jsem se jej tázala, tak mně jedině řekl, že pan velvyslanec bude odvolaný, protože ze svého zamítavého postoje ohledně návštěvy Tchaj-wanu neustoupil. Od té doby se naprosto změnil, stal se z něj úplně jiný člověk. Nic jako obvykle nevyprávěl, ačkoli jsme tradičně vše spolu probírali. Tentokráte jen mlčel, byl zaražený, nic jsem se od něj nedozvěděla.

Vendula Vinšová: Od zmíněné schůzky byl velice nervózní a svůj už nebyl ani po novoroční schůzce s prezidentem Milošem Zemanem na Pražském hradě, která se konala 14. ledna a na ní mu totiž předali výhružný čínský dopis. Neřekl nám ani, že ho pan prezident bacil hůlkou do hlavy, to jsme se dozvěděli až z novin a tatínek uvedený moment zlehčoval.

Věra Kuberová: Vůbec nechápu, jak si takové jednání může pan prezident dovolit. Vždyť předseda Senátu je druhým nejdůležitějším mužem po hlavě státu v zemi. Takže šéf Horní komory má nějakou váhu a podle mého názoru je naprosto nepřípustné, aby prezident vzal hůlku a bouchl ho s ní do hlavy.

Vendula Vinšová: Pan prezident se nyní ohání tím, co nedávno řekl, a to že máme komunistické manýry. Protože kdo nectí skutečnost, že přítel zůstává přítelem i v době, kdy oba mají jiné názory, pak zastává komunistické názory, jak to předvádí maminka. Přitom, jak už jste v úvodu zmínil, byl to pan prezident, kdo řekl, že Kubera přestane být jeho přítelem, pokud poletí na Tchaj-wan. Tady se viditelně hlava státu neuměla přenést přes fakt, že tatínek má jiný názor než on.

Jak si vůbec může prezident Zeman dovolit tvrdit, že máte komunistické manýry?

Může si to dovolit, to je náš pan prezident.

Ještě bych se vrátil k vašemu postřehu, že se pan Kubera změnil. Následující den po schůzce s čínským velvyslancem probíhal v pražském Kongresovém centru O2 universum kongres ODS. Straničtí kolegové tvrdí, že působil zcela normálně a nepostřehli na něm divné chování, které by je zarazilo.

Vendula Vinšová: Proto jsem si schválně pouštěla ze záznamu jeho projev na kongresu ODS a bylo na něm znát, že není v pohodě. Byl strašně nervózní, i když se to snažil maskovat. My však poznali, že táta není v pořádku. Kdyby na kongresu byl v pohodě, pak tady s námi na zahradě sedí.

Čím se podle vás nejvíce Jaroslav Kubera trápil?

Vendula Vinšová: Osobně si myslím, neboť se mně tátův osud pořád honí hlavou, že jej nejvíce dostalo, jak mu hrozili, že poškodí řadu podnikatelů, pokud pojede na Tchaj-wan. Vždy zastával názor, žij a nech žít, byl naprosto bezkonfliktní. Když už za života táty bylo jasné, že na Tchaj-wan poletí, tak jsem se o jeho kariéru poprvé začala bát a obavy jsem tak pochopitelně měla i o maminku. Začaly totiž sílit hlasy, kolika lidem ublíží. A on byl mírumilovný člověk. Hodně těžko by například nesl, že výrobce pianin a klavírů Petrof přišel o zakázku v Číně, jako se to stalo, když se vrátil Miloš Vystrčil.

Myslíte si, že mu prezident Zeman na novoroční schůzce vyhrožoval?

Věra Kuberová: To nikdo neví, jen mě zarazilo, že na setkání byl neobvykle přítomen kancléř Vratislav Mynář, který tam neměl být. (Podle Deníku N si právě kancléř Mynář měl od čínského velvyslanectví objednat takzvaný čínský výhružný dopis – pozn. red.)

Vendula Vinšová: Stoprocentně na hradním obědě obdržel onen dopis i další písemnosti.

Věra Kuberová: Vše jsem objevila v manželově aktovce, když umřel. Psali jsme panu Jiřímu Komorousovi (řediteli Útvaru pro ochranu ústavních činitelů z Ochranné služby Policie České republiky – pozn. red.) a dotazovali jsme se ho, co jeho útvar vyšetřil. Žádnou zprávu či vyjádření jsme zatím od něj nedostali.

Vendula Vinšová: Všichni od vyšetřování tátovy smrti dávají ruce pryč, nikdo s tím nechce mít nic společného. Bohužel to bylo patrné hned od začátku.

PRIMÁŘKA PRÝ PŘED POZŮSTALÝMI NEVHODNĚ ŽERTOVALA

Zeptám se vás na rovinu. Myslíte si, že Číňané stojí za předčasným odchodem Jaroslava Kubery, ať už násilnou formou anebo psychickým nátlakem?

Věra Kuberová: Odpovím vám protiotázkou. Co byste si myslel o tom, že jsme dlouho nedostali výsledky pitvy a zprávu nedostal ani manželův praktický lékař, který ji má automaticky obdržet? (Prosí dceru, aby otázku dopověděla, protože už je ze všeho vyčerpaná - pozn. red.)

Vendula Vinšová: Přímo z patologie nám bylo řečeno, že do týdne by měl zprávu obdržet tátův obvodní lékař, což nakonec dementovali s tím, že nic takového neřekli. Sám otcův doktor mně volal a říkal, že celé mu to připadá divné. Ochranná služba nám říkala, že vše jede po jejich linii, protože veřejnost o výhružném dopisu a dalších věcech ještě nevěděla, ale vše, co maminka nalezla v tatínkově aktovce, jsme hned předali do Senátu. Takže muselo být i ochrance jasné, že se odehrálo něco nestandardního. Kontaktovala jsem proto patologii v nemocnici v Ústí nad Labem, konkrétně paní primářku Oddělení soudního lékařství a toxikologie Andreu Vlčkovou a ptala jsem se jí, zda byly provedeny testy na toxikologii. Jenže paní primářka se mnou nechtěla mluvit, dokonce lidem ze Senátu praštila telefonem. Jen vzkázala, že se po telefonu s nikým bavit nebude, a tak jsme poté, co jsme tatínka už museli nechat zpopelnit, za ní přijeli. Její chování bylo zarážející, říkala nám, že jí chodí zprávy o tom, že tátu zabili ilumináti a že je to strašně vtipné. Považuji se za otrlého člověka, nejsem žádná květinka, mám tátovu náturu, ale zmíněné vystupování paní primářky Vlčkové, která jednala s pozůstalými, mně přišlo naprosto přes čáru. Oznámila, že toxikologii nedělala, protože prý za dva dny by vše bylo z jeho těla pryč, pokud by něco dostal. A že to nejde zjistit, o případné násilné smrti se úplně odmítla bavit.

Nemáte pocit, že primářka Andrea Vlčková jednala na základě něčích pokynů?

Vendula Vinšová: Pohybujeme se na tenkém ledě a nemůže nikoho obviňovat, pokud nemáme stoprocentní důkazy.

Věra Kuberová: To je sice pravda, ale já onen pocit mám a vyvstal ve mně ještě více, když vyhrožovali panu Vystrčilovi. Čínský ministr zahraničí Wang I totiž uvedl, že „zaplatí vysokou cenu“. Co si mám představit pod pojmem, že zaplatíš vysokou cenu? Nejvyšší cenou je přece lidský život. Jsem přesvědčena, že vše normálně a standardně neproběhlo.

Vendula Vinšová: Znovu ale opakuji, žádné důkazy nemáme a ani nemáme proti komu bojovat.

Kdo vám nejvíce z politiků pomáhá, když vás přepadne stesk a je vám smutno?

Věra Kuberová: Pravidelně se ozývá pan předseda Senátu Miloš Vystrčil a pan ředitel sekretariátu předsedy Senátu Petr Kostka.

Vendula Vinšová: Nejhůře nám ale bylo bezprostředně po tátově skonu, neboť jsme na vše v rodině byli sami. Protože nový předseda Horní komory ještě zvolený nebyl, nastala naprosto nestandardní situace, kterou země ještě nezažila. Říkali jsme si, že táta opravdu musel být ve všem první, tak se to potvrdilo i zde, kdy nastalou situaci předtím nikdo nezažil. Nám skutečně po jeho smrti neměl kdo pomoci, nevěděli jsme, na koho se máme obrátit. Jestli na policii, na právníka, komu vůbec můžeme věřit. Zažili jsme opravdu těžkou situaci. Táta tady už nebyl, aby nám poradil...

Věra Kuberová: Vůbec jsme nevěděli, co si můžeme dovolit, jaká máme práva. Jak situaci můžeme řešit.

Paní Kuberová, pomáhají vás rozptýlit alespoň vnoučata?

Radost mně dělá třiadvacetiletý vnuk v Praze od druhé dcery a osmiletá vnučka Michala od Vendulky. Ale právě vnučka s námi úplně vše prožívala a podepsalo se to na ní, protože tady holky byly se mnou, když se to stalo.

Myslíte si, že by mohli jít v dědových šlépějích?

Věra Kuberová: Vnučka asi ne, ale vnuk by na dědu mohl navázat, ale asi ne politicky, spíše tím, že jako rapper je rebel. A z dědy má opravdu hodně. Věnuje se hudbě, složil o dědovi i písničku.

Vendula Vinšová: Koneckonců je mu podobná i moje dcera Michalka. Má totiž vyřídilku po dědovi. Okamžitě má proti vám argumentaci, pokud jí něco vytýkáte. Když ji slyším, jak se hájí, úplně slyším tátu.

Jací jsou lidé ve vašem okolí, jak vám pomáhají?

Věra Kuberová: Byli a jsou naprosto úžasní.

Vendula Vinšová: Jejich podpora nám obrovsky pomáhala a za to jsme jim obrovsky vděční.

USILOVALA O SENÁT, KANDIDÁTKA UŽ BYLA ALE OBSAZENÁ

Paní Vinšová, vy působíte velice bojovně, máte proto nějaký plán, aby si lidé skutečně dozvěděli, co se skutečně stalo s vaším tatínkem?

Do rozhovoru vstupuje Věra Kuberová: Dcera je nesmírně bojovná, obrovsky mně v nejtěžších chvílích pomohla (pak se jí zlomí hlas a začala si otírat slzy v očích – pozn. red.)

Vendula Vinšová: Své záměry už uskutečňuji a přesouvám je do reality. Proto jsem založila facebookovou stránku s názvem Cestou Jaroslava Kubery a pokud mám potřebu něco napsat, pak tak učiním. A lidi na moje postřehy reagují. Překvapilo mně, kolik Tchaj-wanců po návštěva pana Vystrčila na ostrově ji nyní sleduje. Což je strašně dojemné. Od začátku jsem měla potřebu se vyjadřovat, protože jsem s našimi bydlela 42 let, denně jsme se vídali. Tátu jsem tedy dokonale znala, a proto si z ošklivých věcí, které nám někteří píší, nic nedělám, protože moc dobře vím, proč se otec tak choval a proč tropil legraci i v době, kdy by ji ostatní neudělali. Otcovu povahu jsem zdědila, proto pro mě je také typické, že téměř při každé příležitosti žertuji, neboť se jedná o jediný způsob, jak se nezbláznit.

Když máte téměř shodnou povahu s tatínkem, neuvažovala jste, že byste vstoupila do politiky?

Vendula Vinšová: Chtěla jsem v doplňovacích volbách, které se konaly po skonu tatínka, zabojovat o Senát. Přišlo mně to totiž velice symbolické, abych navázala na tátův odkaz, protože jsem se i najednou začala ještě více zajímat o politiku. A musím říci, že jsem se rovněž i trochu otrkala, protože ještě před půl rokem by mě nenapadlo, že budu mluvit s novináři nebo hovořit do televize. Za života tatínka mně mediální svět byl cizí, dřív mně přišlo nepředstavitelné, že bych s žurnalisty vůbec přišla do kontaktu. Smutné události mě ale posunuly v životě jinam. Ale najednou jsme měli přes média potřebu lidem říci pravdu anebo alespoň skutečnost, že vše nebylo v pořádku. Je nutné si uvědomit, že jsme stáli před rozhodnutím, zda celou věc necháme usnout a sedět s rukama v klíně, což by dokázal každý, ale pak jsme dospěli k názoru, že bychom se nemohli podívat na sebe do zrcadla. Je to stejné jako se zmíněnou cestou na Tchaj-wan. Pokud by ji pan Vystrčil vzdal, pak, jak jsem ho poznala, by sám před sebou klesl, protože věděl, že musí sám sobě dokázat, že se nebojí. A tak jsme se i my v rodině sebrali a řekli, že budeme bojovat.

Proč jste nakonec kandidaturu do Senátu vzdala?

Vendula Vinšová: To je složité. Přišla jsem s nápadem pozdě. Ze strany ODS mně bylo řečeno, že stranická kandidátka je už obsazena panem primátorem Teplic Hynkem Hanzou. A už to údajně nešlo zvrátit, jinak bych do souboje o Horní komoru určitě šla, i když jsem od některých lidí slyšela, jak se chci jen zviditelnit. Ale asi to tak mělo být, protože maminka mně i všechny z rodiny potřebovala. Musím říci, že i manžel by mě podpořil. Cítím ale, že se po všech smutných událostech ve mně probudila bojovnost. Ovšem nevím, jak by se můj plán tatínkovi líbil, protože ženy v politice viděl nerad.

Můžete vzpomenout na některé úsměvné historky, které se pojí s panem Kuberou? Miloš Vystrčil například vyprávěl, jak vzal autíčko na dálkové ovládání, které polepil samolepkami ODS, a vjel s ním na předvolební mítink ČSSD anebo primátoru Teplic Hynku Hanzovi se zase vybavila příhoda, jak na elektrokole před komunálními volbami objížděl místa, na nichž měli vystoupení jeho konkurenti a když naslouchající viděli pana Kuberu, okamžitě se k němu seběhli a protikandidát měl najednou po vystoupení.

Věra Kuberová: Historek s ním je tolik, že se nedá jedna vybrat. Když je mně nejhůře, pak si na nějaké vzpomenu a dokonce se i usměji.

Vendula Vinšová: Legračních zážitků nám naštěstí na tátu zbylo mnoho. Jelikož byl tatínek obrovsky lidský, tak si z ničeho nic nedělal. Neměl rád konflikty, vysoká politika ho vůbec nezměnila.

Věra Kuberová: Vždyť manžel si dělal legraci i z toho, že jej prezident udeřil holí do hlavy. Manžel byl neskutečný člověk, obrovsky nám chybí, nemůžeme uvěřit, že už tady s námi není.