REPORTÁŽ: Začal školní rok plný obav. Student s rýmou a kašlem nesmí do lavic, říká pro EZ ředitel Zajíček

Z vrátnice vyběhne paní a návštěvě okamžitě začne měřit teploty. U vchodu stojí pedagog, pozdraví se se studenty a okamžitě je vyzve, aby si vydezinfikovali ruce. „A buďte, prosím, pečliví,“ slyší žáci. Masarykova střední škola chemická v pražské Křemencově ulici, kterou měly EuroZprávy.cz možnost navštívit, hned od první minuty zahájila boj proti koronaviru. Vedení ústavu nechce nic podcenit a učitelé to vítají. „Máme nastavena přísná hygienická pravidla. Kromě vchodu, kde je dezinfekce, jsou ve třídách skřínky s gelem, spreje i papírové ubrousky, kterými se otírají lavice, katedra i počítačové klávesnice,“ nastiňuje opatření profesor Lubomír Pergler. Přísný režim bude panovat i ve školní jídelně. „Před jídelnou bude stát pedagog, který zkontroluje dodržování dvoumetrového rozestupu a v jídelně druhý učitel ohlídá, aby se v ní neshromažďoval zbytečně velký počet žáků,“ doplňuje Pergler, který učí němčinu.

Žáci, kteří budou podezřelí na nákazu, skončí ve speciální místnosti

Jindy rozverní studenti působí zaraženě. Je na nich vidět, že mají strach z nadcházejícího školního roku. Někteří dnes přišli do školy poprvé po půl roce, naposledy v ní byli 10. března, poté pro nižší ročníky probíhala distanční výuka. „Nejtěžší bude dostat se do denního rytmu, najet na určitý režim,“ tvrdí druhák Anton. Opodál sedící Martina si nepřeje, aby výuka probíhala z domova. „My jsme chemická škola, a tak dost času trávíme v laboratořích. Praktickou výuku prostě distančním vyučováním nahradit nejde,“ konstatuje. „Z laborek mám trochu obavy, asi jsem vyšel ze cviku a budu si muset vše osvěžit,“ netají se Jakub.

Obavy ale mají jejich rodiče. „Naši říkali, že do listopadu jsme zpátky doma, ale ani já si to nepřeji. Spolužáci mně už chyběli, opravdu jsem se po půlroční pauze do školy těšila,“ říká Klára, ale za chvíli se ztiší stejně jako celá třída. „Prosím o klid, poslechněte si proslov pana ředitele k zahájení školního roku,“ promluví směrem ke studentům třídní druháků Monika Wagnerová. Žáci pozorně řediteli Jiřímu Zajíčkovi z rozhlasu naslouchají. „Uvědomte si, že učitelé tady nejsou od toho, aby vás nutili se vzdělávat, jsou tu od toho, aby vám pomohli. Záleží jen na vás,“ line se z rozhlasu a dospívající překvapivě hltají každé slovo. Dobře si totiž uvědomují, co zažili na jaře, s jakými komplikacemi se museli vypořádat.

Přesto je možné, že nějaký student zneužije současné situace a hned v úvodu září bude tvrdit, že má rýmu a kašel, aby vykazoval příznaky onemocnění covidem-19 a nemusel tak do lavic? „Možné to samozřejmě je, ale takový student by si vůbec nepomohl a byl by sám proti sobě. Musel by si vše brzy doplnit, včetně laboratorních cvičení. Když někdo nebude před hodinou ve formě, pak to může zkusit, ale v zásadě si opravdu nepomůže,“ říká přísným hlasem ředitel Masarykovy střední školy chemické Jiří Zajíček, který je zároveň i předsedou Národní rady Unie školských asociací ČR – CZESHA. Samotní studenti tvrdí, že nic předstírat nehodlají. „Je jasné, že ti, co se ulejvali dříve, v tom budou pokračovat, ale většina se chce opravdu učit. Absencemi se nic nevyřeší,“ má jasno druhačka Martina.

Škola však moc dobře ví, co má dělat, pokud by žák vykazoval příznaky onemocnění. „Plnoleté studenty pošleme hned domů, ti ostatní budou muset vyčkat příchodu rodičů a do té doby budou ve speciální místnosti. Dva metry od něj jej bude sledovat a hlídat učitel, kdyby se mu přitížilo,“ přibližuje pokyny pedagožka Dagmar Hofmanová, jež vyučuje chemii. Najít však speciální místnost nebylo jednoduché. „Nakonec jsme vybrali šatnu před tělocvičnou,“ konstatuje ředitel Zajíček, jinak předseda Asociace středních průmyslových škol ČR. Učitelé se tak musejí proměnit i ve zdravotníky. „Musíme si všímat, kdo kašle, kdo posmrkává a hned jednat,“ praví Lubomír Pergler. Nařízení hygieniků jsou nemilosrdná. „Kdo bude vykazovat symptomy respiračního onemocnění, nemůže ve vyučování pokračovat,“ tvrdí hlava ústavu.

Výuka v rouškách je komplikovaná, není vidět mimika

Na škole zatím profesoři i studenti chodí bez roušek. „Vedení školy je zatím nenařídilo, situace to zatím nevyžaduje, ale samozřejmě, že se budeme řídit doporučením hygieniků. Pokud to stav bude vyžadovat, nasadíme ústenky,“ přiznává Dagmar Hofmanová. Výuku s roušku na obličeji si ale nepřeje Monika Wagnerová, třídní druhého ročníku. „Když pominu, že se v ní špatně dýchá a mluví, tak nejhorší je, že žáci nevidí učitelovu mimiku a ta je při výuce také klíčová,“ upozorňuje. Sama se nebojí ale přiznat, že má strach. „Ale ani ne tak o svoje zdraví. Bojím se, abych nenakazila svou rodinu i rodiče, kteří jsou už dávno v seniorském věku, a u starších lidí je průběh nemoci komplikovaný,“ bojí se o matku a otce.

Ředitel Zajíček na rovinu přiznává, že úplně do puntíku ale není možné splnit požadavky hygieniků. „Rozvrh jsme přizpůsobili tak, aby se žáci nemuseli často ze tříd stěhovat. Jenže jak to udělat v jazykových, chemických a počítačových učebnách, v nichž se žáci často protáčí? ptá se šéf školy. Podle něj se za pět minut, kdy trvá přestávka, nedá učebna kompletně vydezinfikovat. „ A abychom to dělali osmkrát za den, na to nemáme kapacity. A ani to by stoprocentní ochranu nezajistilo, protože víme, že virus na plastu přežije 72 hodin. Rovněž je nutné si uvědomit, že dezinfekce je agresivní a častým používáním může poškodit desky. Budeme hodně větrat,“ přibližuje plány na boj s koronavirem ředitel Zajíček, který zajistí detailní dezinfekci učeben odpoledne, aby byly opět připraveny na další vyučovací den.

Už na startu školního roku je jisté, že odpadnou aktivity mimo školu. „Mrzí mě, že se studenty nebudeme moci navštěvovat kina, divadla i různé besedy. Zmíněné aktivity vždy rozšíří jejich obzor, posteskne si vyučující Wagnerová, která na Školní metodik prevence. Stop stav aktivit ale její nadřízený Jiří Zajíček hodlá dodržovat. „Počítám s nimi až ve druhém pololetí, pokud to situace dovolí. Nyní je pro mě primární, aby fungovala základní výuka. Je proto nutné snížit riziko nákazy na minimum. Proto nyní ostatní aktivity, byť patří do školní látky, nejsou na pořadu dne,“ vysvětluje Zajíček.

Profesoři dopřejí čas na rozkoukání, poté začnou zkoušet

Studenti musejí počítat, že první testy mohou kvůli jarní pauze přijít i dříve. „Na základní škole jsou sice pokyny k pozvolnému rozjezdu, ale my jsme střední škola. Vedení nám řeklo, abychom na známky zkoušeli s citem. Ale kdy máme začít, to je na nás,“ říká Monika Wagnerová, vyučující český jazyk a občanskou nauku. Konkrétnější je Lubomír Pergler. „Tradičně nechávám čtrnáct dní na rozkoukání, než začnu známkovat.“ A nemají pedagogové strach, že žáci za půl roku dost věcí zapomněli? „Já jsem měla se svou třídou sraz těsně před prázdninami a studenti se mně přiznali, že se nebojí ani tak chemie, jako jazyků. Dost slovíček prý zapomněli,“ tlumočí strach Dagmar Hofmanová. Pochybné chmury ale zahání němčinář Pergler. „Byla distanční výuka a v ní jsme zvládli dost práce a děti byly pilné. Osobně se nebojím.“

I když si všichni přejí, aby normální stav vydržel co nejdéle, některé prvky distanční výuky chtějí pedagogové zařazovat i do běžného provozu. „Byla by škoda zahodit to, co jsme se s technikou na jaře naučili. Mnoho věcí je navíc dost praktických. Třeba posílání učiva na mobily žáků přes Microsoft teams. Vedení školy si dokonce přeje, abychom od techniky my učitelé neustupovali,“ nechá nahlédnout do zákulisí češtinářka Wagnerová. Ústav chce rovněž zachovat jarní formativní hodnocení, které se používalo při jarní pandemii. „Kromě známkování bychom na přání pana ředitele měli přidávat i písemné hodnocení, který by zahrnovalo, v čem by měl dotyčný student přidat, co zlepšit a naopak, v čem vyniká,“ dodává zkušená pedagožka Wagnerová, když návštěva opouští školu.

Je patrné, že všichni vstupují do nejisté sezony. Nikdo neví, kdy koronavirus ostře zaútočí a školy se opět zavřou. Veškeré pochybnosti ale rozmetal student druhého ročníku Anton. „Síla přátelství vše překoná a my to zvládneme. Se spolužáky jsme si v prváku slíbili, že to dotáhneme až do čtvrťáku a nic nás nezastaví. Proto překonáme i tento možná zvláštní školní rok,“ řekne Anton a chlapsky poplácá po zádech svého souseda Jakuba. Vzápětí už ale vzorně naslouchá pokynům třídní učitelky Moniky Wagnerové.