Miloš Jakeš se staví do role oběti. Ale lidé nezapomínají, říká historik z ÚSTR

Kalous pro server EuroZprávy.cz rozebral to, co Jakeš pro ruský server řekl. „Z rozhovoru je zřejmé několik věcí. Předně, Miloš Jakeš se podobně jako i jiní, další vysocí představitelé komunistického režimu staví do role oběti. Do role toho, komu bylo nejrůznějším přičiněním ukřivděno či ublíženo. Toho, kde zůstal nepochopen,“ vysvětluje expert.

„Proč Gorbačovova přestavba vznikla? Na začátku 80. let došlo k nové, vyostřené konfrontaci mezi Východem a Západem, mezi USA a SSSR. Sovětský totalitní model byl konfrontován s hodnotami, které se odrážely v politice Ronalda Reagana a současně byly vtěleny do závěrečného aktu konference v Helsinkách. Na začátku 80. let jsme tak byli svědky nové, silné nejen ideologické konfrontace. Rozjelo se nové kolo zbrojení, ve kterém ale SSSR a jeho spojenci tahali za kratší konec lana,“ uvádí Kalous s tím, že vyspělým západním státům prostě nemohli a nedokázali čelit.

Jak připomíná, po smrti Konstantina Černěnka se do čela SSSR dostal Michail Gorbačov. „Musel zahájit reformy. Byl donucen ohlásit perestrojku, glásnosť a demokratizaci. Musel povolit okovy totality. Situace se mu ale rychle vymkla z rukou. Narušil opory moci, které následně nemohly pád režimu zastavit. Gorbačov chtěl, aby i satelity SSSR, včetně ČSSR, přistoupily ke skutečným reformám. V případě Husáka a Jakeše ale byla zřejmá nechuť něco takové podniknout. Zůstalo jen a výhradně u slov. Opozice byla pronásledována i nadále, dialog s ní se nekonal. Podobně tomu bylo také u Honeckera nebo v Rumunsku,“ vysvětluje pro EuroZprávy.cz historik ÚSTRu.

Jakešova teze o tom, že chtěl reformovat a zůstal nepochopen, podle něj odráží jeho dnešní i tehdejší bezradnost. „Opravdu chtělo tehdejší vedení KSČ reformy? Jaké a kde? Myslím si, že je to jako s tvrzením generála Lorence, který se před 3 roky nechal slyšet, že on také prosazoval perestrojku a nikomu neublížil. Položme si také otázku, zda Husák, Jakeš a další byli důvěryhodnými politiky, kteří by měli v ČSSR rozjíždět reformy. Odpověď zní, nebyli. Dvacet let se podíleli na normalizačním režimu, na doktrinářském komunismu, na potírání lidských a občanských práv. Rok 1968 zůstával pro ně kontrarevolucí a okupace nutnou internacionální pomocí,“ domnívá se Kalous.

„Lidé v roce 1989 i dnes neztratili paměť. Ví, jak se kdo prezentoval v médiích. Jakešova vystoupení i díky jisté omezené invenci budila rozpaky (a bohužel často i úsměvy). Nevěřím proto v jeho proreformismus v jakékoliv (byť i jen omezené československé) podobě,“ dodal pro EuroZprávy.cz.