Kecy, lži a prachy. Myslíte si, že neumíme počítat a jsme blbí? Vy si kupujete jaguáry, křičeli diváci u Jílkové

Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL) hned na úvod poukazoval na to, že si lidé mohou vybrat telefonního operátora nebo značku auta, u vody to ale možné není. Podle něj by měl být trh více regulován. Firmy by sice měly generovat zisk, zároveň ale podle něj musí být přiměřený. „Nemůžeme se bát, že spláchneme a že na konci roku nebudeme schopni zaplatit účty,“ má jasno lidovec.

Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák připomněl, že majetek spojený s vodou dostaly obce v katastrofálním stavu a že se musely rozhodnout, co s ním. A to byl problém, protože neexistovaly dotace. Moderátorka Jílková na to namítala, že jsme se dnes dostali do situace, kdy podle jednoho z průzkumů máme o 6 korun dražší vodu, než je průměr Evropské unie. S tím ale nesouhlasili zástupci vodohospodářů. Podle Vlasáka je cena sociálně únosná.

Voda není určená k tomu, abyste na ní hrabali

S jeho slovy pak naopak nesouhlasilo publikum, které na něj dokonce začalo bučet. „To jsme do 90. let žili v Bangladéši? Voda, vzduch a dřevo, to jsou suroviny, které mají patřit České republice. Stát by z nich měl dostávat peníze a investovat je do oprav. Nejsou určeny k tomu, abyste si nahrabali. Vy si snad myslíte, že jsme blbí a neumíme si to spočítat,“ navrhovala jedna z divaček. Ondřej Beneš, ředitel rozvojových aktivit v oblasti VODA společnosti Veolia připomněl, že od roku 2006 musejí všechny subjekty, které se o zakázky uchází, zúčastnit soutěže. Ani to ale podle publika není pravda a po jeho komentáři vykřikovali a začali bučet.

Bartošek také připomněl, že 97 procent vody stále vlastní stát, ale že cenu vody navyšuje následná úprava vody a její distribuce. A to už mají na starosti soukromé subjekty. Vlasák ho pak doplnil s tím, že z každé koruny na cenách vody jde státu 41 procent. Spadají sem všechny možné poplatky pro stát, ne jen DPH, které tvoří 15 procent. Čistý zisk firmy je pak podle něj někde mezi 7 a 8 procenty.

„Ročně odcházejí na cenách vody do zahraničí asi dvě miliardy,“ zlobil se jeden muž v publiku. Vlasák jej ale doplnil, že jde o 2 miliardy z asi celkem 220 miliard, takže to není zase tak moc. Evžen Zavadil, vedoucí oddělení ochrany vod ministerstva pro životní prostředí, doplnil, že poplatky se vztahují na všechna podnikání a poplatky státu na vodu se později vrací do vody. Bartošek pak zopakoval názor, že nejlepší regulací je otevřená soutěž, která by cenu vody na trhu upravila.

Trubky byly děravé, voda se ztrácela a lidé ji museli platit

„To, co se tady s vodou provedlo, považuji za naprostý zločin. Zajímavé je, že tady pan Vlasák souhlasí se zahraničními koncerny a mává tady nepravdivými čísly. Ty zisky, které se odvedou do zahraničí, z toho nedostane nikdo nic, jen soukromé osoby v zahraničí. Vy tady lžete, státu odvádíte z koruny jen 15 halířů,“ zuřil občan Pavel Sekula ze Zlína. Na to mu ale zástupci druhé strany začali vysvětlovat, že pokud peníze odchází do zahraničí, putují do vývoje a výzkumu, díky čemuž má Praha celou řadu moderních technologií – zákazníci například dostávají v případě havárií či výpadků sms zprávy. Lidé v publiku ale namítali, že to je vůbec nezajímá.

Zdeněk Čáp, bývalý ekonomický náměstek českobudějovického primátora, který měl na starosti vodu, poukazoval na to, že v 90. letech lidé platili za vodu, která se ztrácela. „U nás se ztratilo 47 procent vody, v potrubí byly velké díry. A to všechno platili lidé,“ připomínal, když se lidé zlobili, že před revolucí byla voda levnější. Dodal také, že se tyto trubky prostě musely opravit.

Jednoho z diváků pak doslova zuřil, když z novin četl informaci, že podle ministerstva životního prostředí je sociálně únosná cena 140 korun za metr krychlový vody. V Praze se teď tato cena pohybuje kolem 80 korun a i to už mu přijde moc. Místopředseda sdružení Občané za svá práva Aleš Moravec se pak rozčiloval, že do zahraničí odchází 500 milionů ročně. „Nevím, co si za to kupujete, možná jaguáry,“ křičel.

Voda za komunistů stále 80 haléřů

Když se ke slovu dostali diváci a divačky, bylo jasné, že je nezajímá, kdo provozuje trubky nebo jestli firmy prošly nějakou veřejnou soutěží. „Já tady poslouchám jen samý kecy, kšefty, prachy, prachy a prachy. Voda je strategická surovina. My v tom případě nepotřebujeme gripeny ani nic jiného, protože když nám vodu zavřou, tak nemůžeme nic. Vždyť bez vody neupečete ani chleba,“ soptila starší žena v publiku. 

Řeč přišla také na to, že za komunistů Češi spotřebovali na osobu asi 230 litrů vody, zatímco dnes je to jen 105 litrů, V Británii je to přitom trojnásobek. Vlasák argumentoval tím, že i když lidé šetří, na ceně se to téměř neprojeví, protože 80 procent ceny dělá fixní složka, která je stále stejná, a jen 20 procent závisí na spotřebě. Poukázal také na to, že se kvalita vody zvýšila. „Lžete. To dřív byla špatná? Mě je 77 let a piju ji celý život,“ zlobil se Moravec.

Důchodce z jižních Čech pak vysvětloval, že má chatu a že na ní naposledy platil v přepočtu 367 korun za kubík. „Každý rok mi cena stoupá. Nejdřív to bylo 400 korun, pak 800, 1300, 1700 a nakonec 4000 korun za deset kubíků. Napsal jsem na 8 úřadů, všechny si ze mě dělají jenom srandu. Za komunistů stála voda 80 haléřů,“ vzpomínal na minulou éru důchodce. „To máme krásný stát,“ přitakával mu Moravec.