Česko slaví povstání proti okupaci. Počátek poznamenalo vypálení Javoříčka

Přesně před 72 lety, v den kdy vypuklo v Praze povstání českého lidu proti nacistické okupaci země, došlo zároveň k jednomu z největších zvěrstev na našem území. Byla vypálena obec Javoříčko. Čin nesouvisel přímo s vypuknutím povstání v Praze. Šlo o odvetu na stupňující se aktivitu partyzánů v oblasti Javoříčka nedaleko Olomouce. 

Javoříčko  je dnes známé zejména díky turisty hojně navštěvovaným jeskyním a nedalekému hradu Bouzov. Ten se i s osadou Javoříčko dostal za války do přímé správy jednotek SS, na samotném hradě prý nacisté ukrývaly některé kulturní cennosti, které uloupili na dobytých územích. V jedné z hájenek u Javoříčka se roku 1944 usadil oberscharführer SS Othar Victora. I on se musel potýkat s partyzány, zejména se sovětskou skupinou Jermak.

Od ledna roku 1945 bylo v oblasti zaznamenáno na 18 partyzánských akcí, oběťmi byli často spolupracovníci s nacisty a obyvatelé německé národnosti. Němci začali s partyzány intenzivněji bojovat až po vypuknutí Slovenského národního povstání (srpen 1944), kdy se ze slovenského území na Moravu přesunuly další německé jednotky. Šlo především o zásahové oddíly SS a stíhací oddíly pořádkové policie.

Situace se postupně, jak se blížil konec války, zostřovala. Na Litovelsku byla vydána vyhláška ze dne 3. května 1945, která oznamovala, že za každého mrtvého německého vojáka bude zabito 10 lidí z řad místního obyvatelstva. Už 4. května došlo nedaleko Javoříčka ke střetu části německého protipartyzánského komanda s partyzány. Komando bylo partyzány překvapivě zneškodněno. Bohužel se pak tato událost stala záminkou pro akci, která zpečetila osud obce Javoříčko.

Následující den, 5. května před 72 lety, se části zbylého komanda vydaly v osm hodin ráno směr Javoříčko, které Němci obklíčili. Němci obec zcela vypálili a povraždili 38 mužů a chlapců, kteří se zrovna ve vesnici nacházeli. Celá akce měla trvat zhruba 5 hodin. Jediné budovy, které řádění přežily, byla místní škola a jeden bytový dům. Dochovala se také kaplička a stodola. Ženy a děti musely vesnici opustit. Podařilo se uniknout i jednomu muži, Jaroslavu Vysloužilovi, který se "ztratil" mezi ženami.

Krátce po válce, v září 1945, bylo rozhodnuto o obnovení celé vesnice. Vesnice byla vybudována o něco výše, než bylo její původní místo. Tragickou událost připomíná pomník, který zde byl vztyčen v roce 1951.