Chceme euro? Sobotka má strach, že Česko skončí na periferii Evropy

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) v úterý prolomil tabu. Začal mluvit o tom, že by Česká republika měla vážněji uvažovat o otázce, kdy přijmout společnou evropskou měnu euro. Na sněmu Hospodářské komory ČR ho podpořil i předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Sobotkova vláda nicméně dala několikrát najevo, že v tomto funkčním období otázka přijetí eura na stole není a nebude. Nyní úvahy o euru oživil v souvislosti s blížícími se volbami ve Francii a Německu. Sobotka podle ČTK očekává, že nastane trend zrychlené integrace eurozóny a Česko by nemělo zůstávat na periferii EU.

Názorový posun Bohuslava Sobotky okomentovala komentátorka Hospodářských novin Julie Hrstková. „Ne že by pominuly důvody, kvůli kterým euro vláda doposud nechtěla: veřejné finance jsou sice lepší, ale ne vynikající a životní úroveň se ve vztahu k vyspělým státům zvyšuje takřka neviditelně. Želví dohánění eurozóny za pomoci slabé koruny ale přestalo Bohuslavu Sobotkovi vadit ve chvíli, kdy se lídři Francie a Německa dohodli na vícerychlostní Evropě, kterou lze jednoduše definovat jako "kdo nejde s námi, jde proti nám", domnívá se Hrstková.

Sama komentátorka připouští, že jakási představa nezávislého ostrova stability, kterým by Česko mohlo být, už není udržitelná. Nelze prý donekonečna využívat výhod, které Unie nabízí, aniž bychom stáli mimo eurozónu. „Už dlouho si to uvědomuje průmysl, který je s eurozónou propojen a který by zavedl euro co nejdříve − bez ohledu na to, jak moc mu pomohlo oslabení koruny Českou národní bankou,“ dodává. Jako hlavní výhody členství v Unii vnímá volný pohyb nebo evropské dotace.

Hrstková se domnívá, že v případě uskutečnění konceptu tzv. vícerychlostní Evropy, kdy by Česko nebylo ve tvrdém jádru, by na to mohl český průmysl vážně doplatit. „Možná lze s nadsázkou tvrdit, že jsme jen chudší spolková země Německa, jenže jediné, co by se stalo, kdybychom o toto propojení přišli, by bylo ještě chudší Česko,“ konstatuje.

Komentátorka si je vědoma toho, že členství v eurozóně s sebou nese i četná rizika. Výhodou členství podle ní je, že pokud se jeden stát dostane do finančních potíží, další mu pomohou a nenechají ho napospas svému osudu. „Jak se ale bude stavět v případě budoucích krizí k zemím, které euro a s tím vlastně i úzkou integraci odmítají? Podle posledních výroků lze předpokládat, že asi ne úplně vstřícně,“ píše Hrstková.

Podle ní je zavedení měny eura v praxi realizovatelné při nejoptimističtějším scénáři za tři roky. Problémem je, že současná politická scéna se většinově k euru staví spíše skepticky. „Určitě je věcí opatrnosti vyčkat, do jaké podoby se eurozóna s novými lídry vyvine. Jenže při tomto čekání se také můžeme ocitnout na okraji srázu, ze kterého už nebude návratu,“ uzavírá.