ROZHOVOR | Co dělat v hořícím domě? V moderní budově se zamkněte, radí velitel hasičů

Při středečním požáru výškového domu v Londýně zemřelo nejméně 17 osob, další desítky byly zraněny. Hasiči ale varují, že počet obětí s největší pravděpodobností ještě poroste. Jak se při takovém požáru chovat? Jaké informace jsou pro hasiče klíčové? A jak jsou na tom s protipožární ochranou české výškové budovy?

Jaké faktory mají vliv na rychlost šíření požáru ve výškových budovách, které mohou být podobné obytnému domu v Londýně, který včera shořel?

Použité materiály, ať už konstrukční v případě stavební konstrukce nebo i obklad pláště a vnitřní konstrukce, to znamená podlahové krytiny, obložení zdí. Druhou zásadní věcí je otázka přístupu vzduchu. Důležité tedy je, jaké jsou dispozice schodišť, zda se jedná o schodiště oddělené nebo ne – tedy zda vzduch může nebo naopak nemůže proudit celou budovou.

Plameny zachvátily takřka celou budovu během velmi krátké doby; některé zdroje hovoří o 15 minutách. Na vině by prý mohlo být hořlavém opláštění, které bylo na bytový dům instalováno při rekonstrukci v roce 2015?

Ano, mohlo. Normy v České republice však neumožňují mít na budovách plášť, po němž by se požár šířil.

Jak se mají zachovat lidé, kteří v takových budovách uváznou? V médiích se objevily informace, že správce Grenfell Tower radil nájemníkům, aby v případě požáru zůstali v bytech. Bylo to správné rozhodnutí?

Zásadní je dostat se ven hned na začátku. Pokud se to nepovede, a požár mi odřízne cestu, tak rada zůstat v bytě je asi to nejlepší, nebo asi možná nejmenší zlo, které v takové situaci je. Nejvíce obětí při požárech není z vysokých teplot nebo ohně jako takového, ale ze zplodin hoření. Protože zastoupení plastů, které se běžně jako materiál používá, je velké a všechny zplodiny, které jsou z toho ohně jsou právě tohoto typu a zplodiny z požárů plastů jsou prostě extrémně jedovaté.

V takové chvíli je tedy dobré utěsnit si vstupní otvory, kudy by kouř mohl zvnějšku – z budovy, z okolí, z dalších bytů – se dostat ke mně. Je třeba zůstat u země, protože zplodiny jsou horké a drží se nahoře, dole mohu získat ještě nějaký vzduch. I když to bude znít možná divně, tak hlavní zásadou je příliš nevětrat, protože pokud je oheň blízko, jen bych mu dodával kyslík. Je třeba si také dát pozor, zda jsem na návětrné nebo závětrné straně, protože pokud budu na návětrné straně, tak mám možnost získat nějaký vzduch v momentě, kdy už se v tom bytě nedá dýchat. Pokud jsem na návětrné straně, tak se může stát, že ten kouř, který může stoupat i zespoda, se mi dostane dovnitř v daleko větším množství, než když bych nevětral.

Jak jsou na tom výškové budovy v Česku? Mají nějaké nedostatky co se týče protipožárních opatření?

Relativně dobře, protože u nás už řadu desítek let platí normy, které jsou nastaveny tak, aby ty budovy byly bezpečné. Jednak jsou konstrukce stavěné tak, aby to bránilo rozvoji požáru. Když už vznikne, tak by se správně neměl rozšiřovat a moderní budovy už tak stavěné jsou. Požár se tak nemůže šířit po plášti, ale ani mezi byty. Používají se dnes dveře, které zabraňují šíření kouře a které jsou odolné několik desítek minut proti požáru. Problémem mohou být starší budovy, kde jsou umakartové stoupačky, které jsou propojené mezi jednotlivými patry.

Které informace jsou pro hasičské jednotky při požárech výškových budov klíčové?

To se odvíjí od priorit, které hasiči mají. Naše první priorita není za každou cenu hasit, naše úplně první priorita je zachránit lidské životy a dostat lidi do bezpečného prostoru. Když se jedná o požár, první důležitou věcí je tzv. průzkum bojem, kdy si do budovy hasiči táhnou hadicové vedení a snaží se hasit. Základní informací tak je, kolik lidí a kde se v budově nachází, abychom se k nim mohli dostat. Je dobré vědět, kdo v budově přebývá. Zda náhodou ty lidé, pro které tam jdete, nemají problémy s pohybem nebo zda se nejedná o malé děti.

Část lidí, kteří jsou zdraví, se snaží uniknout z ohroženého prostoru. Ať už je to požár nebo jiná mimořádná událost, což je v pořádku. Není dobré stát u hořícího objektu, protože z něj mohou padat trosky. Pokud je v objektu skupina obyvatel, která je ve vyšším věku a má zdravotní omezení, tak je dobré, když o nich hasiči vědí, protože se o ně mohou postarat, jelikož vědí, že sami se v takovém čase nedokážou dostat pryč.

A co ostatní, technické informace?

Pro nás jsou důležité přístupové cesty k budovám. V Praze je poměrně velký problém se k některým místům vůbec dostat – je zde obrovské množství zaparkovaných aut, tramvajových trolejí. Důležité jsou tzv. nástupní plochy pro naši techniku. Pokud chcete postavit automobilový žebřík nebo plošinu, abyste se dostal do úrovně vyšších podlaží, tak musí mít okolo sebe prostor, plocha by neměla být zatarasená – zásah je pak rychlejší a účinnější. Co se týče vnitřních zásahových cest, což jsou běžná schodiště, která jsou únikovými cestami pro obyvatele a pro nás jsou to zásahové cesty. Musíme tak vědět, kudy se do objektu dostat a kde jsou uzávěry hlavních médií. Je totiž potřeba vypnout elektřinu v objektu, kvůli vodě, kterou se hasí a jež je vodivá. Dále je nutné vypnout přívod plynu, protože hrozí nebezpečí dalších výbuchů.

Cvičí pražští hasiči i v prostorách výškových budov?

Cvičí se pravidelně každý měsíc s tím, že na území Hlavního města Prahy máme deset stanic a každá stanice má svůj zásahový obvod. Kluci na těch stanicích tak mají povinnost znát svůj obvod. Cvičení probíhá pravidelně i na výškových budovách.

Děkuji za rozhovor

Brig. gen. Ing Roman Hlinovský je ředitelem Hasičské zásahové jednoty Hlavního města Prahy