Česko z EU vystoupit nemůže? Unie nás nepotřebuje, my ji ano

Nedávný průzkum společnosti CVVM ukázal, že spokojenost s členstvím ČR v Evropské unii vyjadřuje téměř třetina českých občanů. Další tetina k němu zaujímá neutrální postoj a necelá zbylá třetina dotázaných je nespokojena. Tři pětiny českých občanů se ale i přesto domnívají, že Česká republika má být členem Evropské unie. Opačný názor, tedy že Česká republika nemá být členem Evropské unie, vyjádřila více než čtvrtina české veřejnosti

Otázkou zůstává, jak zahýbaly s průzkumy události posledních dní, zejména poté, co Unie zahájila řízení s Českou republikou, která odmítla příjmout migranty na základě kvót Evropské komise. Pokud by došlo na samotné referendum, dá se přinejhorším (či přinejlepším, dle úhlu pohledu) předpokládat, že šance by byly vyrovnané, a mohlo by dojít k podobnému výsledku, jako v případě Velké Británie, která si svůj "brexit" odhlasovala loni.

Právě Britové ale až po referendu zjistili, z čeho vlastně vystupují. A to je problém, který Evropské unii nelze upřít a na kterém se shoduje řada odborníků. Nízká informovanost o tom, co ve skutečnosti dělá. "Myslím si, že je nutné občany EU důkladněji informovat, jak to v Bruselu chodí. Přebujelá byrokracie je mýtus. Evropská komise zaměstnává tolik lidí, co Česká pošta či polovinu lidí jako například radnice evropského velkoměsta. A tento počet musí vykonávat službu pro 500 milionů obyvatel celé unie. Samotné členské státy rozhodly, jaké pravomoci bude mít Brusel," uvedl v nedávném rozhovoru pro EuroZprávy.cz analytik Paul Ivan z bruselského think-tanku European Policy Centre (EPC). Sám se ale neobává, že uvidíme další členské země, jak opouštějí unii.

Opuštění EU? Propad o desítky let zpět

Odborníci mají poměrně dobrý důvod, proč se neobávat, že by k "czexitu" došlo. Opuštění EU totiž dnes nepřináší jen úlevu od některých zákonů, které se veřejnosti nelíbí. Naopak s sebou nese poměrně velké množství drobných i větších starostí, na které jsme si odvykli. V některých případech například by se totiž zavedla například opětovná nutnost pasů a víz při cestách do zahraničí, ale i ztráta možnosti vyvážet zboží do zemí EU, odchod zahraničních investorů a jejich firem, uzavírání společností, krach českých výrobců, zvýšení úroků, zdražení energií, a zejména masivní růst cen. Většinu obchodů totiž Česko realizuje mezi unijními státy. 

Pokud by Česko nebylo členem Unie, HDP by byl řádově o jednotky procent nižší, zvýšila by se nezaměstnanost, zpomalil by růst mezd a penzí, a zejména by skončil přísun dotací. Těch dotací, které drží na nohou tuzemské zemědělství, sponzorují vzdělávání a školství, a napomáhají rozvoji Česka.

Evropská unie totiž každoročně operuje s obrovským rozpočtem, jehož částka je pro většinu z nás nepředstavitelná. Pro rok 2017 bylo vyhrazeno v prostředcích na závazky 157,86 miliardy eur (4,2 bilionu korun) a v prostředcích na platby 134,49 miliardy eur (3,8 bilionu korun).

Než ale přejdeme k výdajům, nebude od věci podívat se, kde Unie takto velké finance získává. Zhruba tři čtvrtiny rozpočtu EU jsou spravovány ve spolupráci s vnitrostátními a regionálními orgány systémem sdíleného řízení. O to se stará 5 velkých strukturálních a investičních fondů, konkrétně Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti (FS), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF).

Zbylé finance řídí orgány Evropské unie, které poskytují finanční prostředky na granty na konkrétní projekty ve vztahu k politikám EU a na veřejné zakázky. Rozpočet Evropské unie tak sice poskytuje finanční prostředky na investice, které pomáhají zacelovat ekonomické rozdíly mezi státy a regiony Unie, zároveň jej ale někdo musí plnit. A o to se starají z velké části samy státy.

EU plní zejména Německo

Největší zdroj příjmů do rozpočtu Evropské unie zajišťuje procentuální část hrubého národního produktu každého členského státu EU, která se pohybuje ve výši kolem 0,7 procent. Druhou největší část příjmů tvoří harmonizované daně z přidané hodnoty ve výši zhruba 0,3 procent příjmů členských států. Unie také získává finance z vybraného dovozního cla za výrobky dovezené ze zemí mimo EU a z daní z příjmu zaměstnanců evropských orgánů.

Z výše uvedeného vyplývá, že nejvíce se na financování chodu Evropské unie podílí země s nejzdravější ekonomikou. Tradičně největší množství prostředků do EU vloží Německo, které samo pokrývá zhruba 20 procent příjmů. V závěsu za ním se nachází Francie, Velká Británie nebo Itálie, které spolu s Německem financují chod EU zhruba z 60 procent. 

Na financování Evropské unie se samozřejmě podílí i Česká republika, která do ní ročně odvádí zhruba 40 miliard korun. Odpůrci Evropské unie ale tvrdí, že členství v osmadvacítce nás stojí mnohem více peněz, než kolik z Unie dostaneme. Pokud však stát správně čerpá dostupné prostředky, jsme jedním ze států, které obdrží mnohem více financí, než kolik do EU vloží.

Česko na EU vydělává

Podle údajů ministerstva financí Česká republika za celý rok 2016 obdržela o 79,6 miliard korun více, než do rozpočtu EU odvedla. Její výsledná čistá pozice je tak třetí nejvyšší od vstupu do EU. Z rozpočtu EU jsme obdrželi příjmy ve výši celkem 123,8 miliard, zatímco na povinných platbách jsme odvedli do evropského rozpočtu 44,2 miliard.

V roce 2015 jsme na tom byli ještě lépe. České republika obdržela z rozpočtu EU rekordní příjmy ve výši celkem 193,7 miliard a současně odvedla do evropského rozpočtu 41,9 miliard. Za celý rok 2015 tak obdržela o 151,8 miliard Kč více, než kolik odvedla.

Kam finance putují?

Častým argumentem odpůrců Evropské unie je tvrzení, že ačkoliv Česko z fondů peníze dostává, ve výsledku nejsou vidět. Můžeme proto například připomenout tabulky s informačními nápisy, které hlásají, že se na podpoře daného projektu podílí Evropská unie, které jsou často k nalezení na fasádách škol, nemocnic, na dětských hřištích, knihovnách a dalších subjektů, které si o dotace z prostředků EU zažádají.

Stejně tak si o ně mohou žádat podnikatelé, pro které je na stránkách Evropské unie připraven podrobný návod, jak na to. Zažádat o dotace dnes lze téměř na vše a záleží jen na každé, jestli této možnosti využije či nikoliv. Nelze však popřít, že řadu lidí vysoká administrativní zátěž od této možnosti odláká.

Přesto Česká republika čerpá a užitkuje nemalé peníze, o které by s vystoupení z EU přišla. V roce 2015 vynaložil stát ze získaných 197,3 miliard korun 82 procent této částky na regionální politiku. 16 procent bylo přiřazeno na zemědělství, 1,47 procent na výzkum a vývoj a zbylé finance na administrativní záležitosti.

Právě regionální politika, tedy strukturální fondy a Fond soudržnosti, tvoří tu část příjmů, kterou ve skutečnosti můžeme vidět. Strukturální fondy totiž slouží ke zvyšování hospodářské vyspělosti evropských regionů a spadá mezi ně například zlepšování infrastruktury, podpora nových pracovních míst, podpora malých a středních podniků, rozvoj turistiky, podpora vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů, podpora rozvoje venkova, stavu krajiny i kvality života na venkově, a mnoho dalších.Česká republika tak z Evropské unie dostává mnohem více, než kolik do ní vkládá, a pokud by nyní osmadvacítku opustila, ekonomicky by na tom silně utrpěla. Problémy zřejmě bude mít i Británie, která má ekonomiku mnohem zdravější, než Česká republika. I tu ale vyjde celý proces brexitu na miliony eur, nehledě na to, že na jejím odchodu utrpí i Česko. To by mohlo přijít až o sto miliard eur.

Finance čerpané z evropských fondů ale Česká republika potřebuje a v rámci jejich rozdělování se řídí operačními programy na daný časový úsek, které je třeba dodržet. V letech 2014-2020 jde například o Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost řízený Ministerstvem průmyslu a obchodu, Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Operační program Zaměstnanost řízený Ministerstvem práce a sociálních věcí, Operační program Doprava řízený Ministerstvem dopravy a další.