Násilí na ženách v Česku: Kolik žen trpí a proč s tím nikdo nic nedělá?

„V roce 2016 bylo v České republice spácháno 2 241 mravnostních trestných činů, přičemž nejčastějším byl, a to v 649 případech, trestný čin znásilnění,“ řekla vedoucí právního oddělení organizace ProFem Veronika Ježková serveru EuroZprávy.cz. „Podle statistik Ministerstva spravedlnosti došlo za spáchání tohoto trestného činu k odsouzení pouze 227 osob,“ doplnila specialistka. 

„Každá třetí žena v EU má osobní zkušenost s fyzickým či sexuálním násilím, každá pátá žena se stala obětí nebezpečného pronásledování, každá druhá žena byla vystavena některé z forem sexuálního obtěžování,“ uvádí organizace Amnesty International. „Míra tolerance, s jakou stát přistupuje k pachatelům sexuálního násilí, je nepochopitelná. Toto vyplývá ostatně i z rešerše relevantních soudních rozhodnutí, kterou organizace ProFem provedla v roce 2017,“ řekla Veronika Ježková z organizace ProFem.

Organizace Amnesty International také uvádí, že v české společnosti panují mýty, evidentní nepochopení tohoto problému a téměř tolerantní přístup k případům násilí na ženách.

 Touto problematikou se zabývá například Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí – takzvaná Istanbulská úmluva, která posuzuje všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Česká republika tuto smlouvu podepsala jako jedna z posledních evropských zemí, samotný proces ratifikace neproběhl dodnes. 

Stejně na tom je i Slovensko, které v čele s bývalým předsedou vlády Robertem Fico, prohlásilo, že tento dokument ratifikovat nebude.  Podle Fica text dokumentu zbytečně zpochybňuje přirozené rozdíly mezi muži a ženami. Přitom je tento postoj zcela neopodstatněný a z lidskoprávního hlediska automaticky zvýhodňuje jedno pohlaví před druhým. V aktivistických kruzích se tento postoj označuje termínem „genderový stereotyp“. 

„Nesehnutí upozorňuje na problematiku genderových stereotypů, které v české společnosti stále přetrvávají, již od roku 2001,“ sídlila svůj postoj serveru EuroZprávy.cz koordinátorka organizace Nesehnutí Kristýna Pešáková. „Volíme přitom různé cesty, jak na ně upozorňovat. Realizujeme například workshopy na základních a středních školách v rámci, kterých s mladými lidmi diskutujeme o tom, co to jsou genderové stereotypy a jaké mají na jejich život dopady,“ doplnila.

„Klasickým příkladem je situace, kdy se péče o děti předpokládá od žen. Pak může znamenat, že se muži, který se rozhodne jít na rodičovskou, může někdo vysmívat“ vysvětlila Pešáková. „Kromě workshopů děláme ale i jiné aktivity. V současné době vyvíjíme genderově citlivé materiály pro školkové děti. Nechceme totiž aby se malým chlapcům říkalo, že kluci přece nebrečí. Chceme, aby se s chlapci více mluvilo o emocích a aby se je nebáli vyjadřovat,“ komentovala aktivistka.

 Aktivistické organizace tohoto typu se často setkávají s tlakem a nepochopením. Podle ní v české společnosti stále přetrvává řada mýtů o feminismu a feministkách, také pojem gender je často zatížený různými negativními konotacemi. „V poslední době také silně cítíme negativní kampaň, zejména ze strany některých politiků, na neziskový sektor,“ řekla aktivistka.