"Pomáhal" Čechům a klaněl se Hitlerovi: Před 80 lety se stal prezidentem Emil Hácha

Nominaci do čela státu chápal jako nutnou oběť ohrožené vlasti. Jeho tragický osud ukončila smrt v nemocnici pankrácké věznice v červnu 1945.

Hácha se narodil v červenci 1872 v Trhových Svinech na Českobudějovicku do rodiny berního úředníka. Coby nadaný a pilný student absolvoval budějovické gymnázium a vystudoval práva na pražské univerzitě. Ještě za Rakouska-Uherska získal cenné zkušenosti v právnické oblasti a za první světové války se stal dvorním radou Správního soudního dvora ve Vídni.

Po vyhlášení Republiky Československé poskytl coby uznávaný právní odborník služby nově vzniklému státu a uplatnil se při budování soudního systému. Spolu s Ferdinandem Pantůčkem stál u zrodu Nejvyššího správního soudu, jehož byl od roku 1918 členem.

Hácha byl expertem na anglosaské právo, které přednášel na Univerzitě Karlově. Byl také znalcem anglické literatury, se svým bratem například přeložil známý humoristický román Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu.

Na trh se dostává nová poštovní známka s portrétem prezidenta druhé republiky a následně protektorátu Emila Háchy. Limitovanou edici 15.000 kusů sice vydala Česká pošta, ale nejde o její emisi. Je to takzvaná vlastní známka, kterou připravil a zaplatil jiný subjekt. Náklady na výrobu edice byly přibližně 400.000 korun, peníze mezi sebou vybrali příznivci Emila Háchy. Novinářům to dnes řekl autor projektu a publicista Radek Gális. Hácha, považovaný za jednu z nejkontroverznějších a nejtragičtějších postav moderních českých dějin, byl dosud jediným československým či českým prezidentem, který známku neměl.

Známka vychází v den 80. výročí Háchova zvolení prezidentem druhé republiky. Projekt musela schválit komise České pošty, která posuzovala, zda je motiv v souladu s českými zákony a zda nepodporuje zakázanou organizaci. Lidé mohou známku používat při posílání dopisů po území ČR.

Hácha, který pochází z Trhových Svinů na Českobudějovicku, kde dnes zástupci města a autoři projektu známku představili, patří podle odborníků k nejopomíjenějším postavám českých dějin. "Samozřejmě, za komunistů byla nějaká negativní propaganda. O Háchovinikdo nemluvil ani kladně, ani záporně. To znamená, že se stal bílým místem historie," řekl novinářům člen Společnosti Emila Háchy František Slípka.

Hácha se stal politikem až v šestašedesáti letech, před nástupem do nejvyšší ústavní funkce byl prezidentem Nejvyššího správního soudu a expertem na anglosaské právo, které přednášel na Univerzitě Karlově.

V pořadí třetím prezidentem Československa, označovaného po ztrátě Sudet jako tzv. druhá republika, byl zvolen 30.listopadu 1938. V polovině března 1939 byl předvolán do Berlína na jednání s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a byl za použití hrubého nátlaku přinucen podepsat souhlas "s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší". Den po okupaci se pak stal Hácha státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava, tzv. nedílné součásti Velkoněmecké říše. Ve své funkci se v prvních letech snažil "loajální spoluprací s Němci zachovat maximální možnou autonomii protektorátu a omezovat vliv českých pronacistických aktivistů". Opakovaně se nebál intervenovat za oběti německé perzekuce, včetně aktivních odbojářů, prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně a umožnil její uznání. K jeho nejvýraznějším zásluhám patří znemožnění akce směřující k tvoření českých vojenských sborů proti Sovětskému svazu.

Změna jeho postojů nastávala postupně po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v září 1941 a zatčení generála Eliáše. Hácha hovořil o demisi, ale nakonec ustoupil s odůvodněním, že stále ještě musí hájit pozici národa. Konečný zlom v jeho chování byl patrný po atentátu na Heydricha. V reakci na tento čin, který Benešovi zásadně vytýkal, Hácha v projevu uvedl: "Místo českého národa je v tomto velikém boji jedině po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa."

Právě po nástupu Heydricha v roce 1941 se Hácha stal i v očích londýnského odboje poslušným lokajem německé zvůle. Po osvobození v květnu 1945 strávil Hácha poslední dny života ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel.

Pro řadu lidí proto představuje negativní postavu, která kolaborovala s nacistickým režimem. "Kandidaturu nechtěl přijmout a namítal, že by se vlastně stal jen něčím na způsob správce konkursní podstaty. Vyjednavači však na něho naléhali," uvedl historik Josef Tomeš.

Přestože Hácha musel spolupracovat s nacistickým Německem a byl ve špatné zdravotní kondici, zachránil podle Gálise životy řady Čechů. "Bylo to za cenu toho, že se ukláněl Hitlerovi a jeho chování mohlo působit servilně. Ale díky Háchovu orodování například pomohl některým studentům internovaným po 17. listopadu 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen," uvedl Gális.